U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci
žalobce Ing. P. R., proti žalované Všeobecné zdravotní pojišťovně České
republiky, se sídlem v Praze - Vinohradech, Orlická 2020/4, PSČ 130 00,
identifikační číslo osoby 41197518, o zaplacení částky 53 000 Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 12 C 256/2010,
o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. března
2015, č. j. 21 Co 113/2015-118, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro
dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných
ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s
bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1.
ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Městský soud v Praze
potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 9. února 2015, č. j. 12 C
256/2010-108, kterým byl zamítnut návrh žalobce na vrácení zaplacených soudních
poplatků, není vzhledem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné.
Úhrnná výše zaplacených soudních poplatků, o jejichž vrácení se v posuzované
věci jedná, totiž činí 9 240 Kč a dovolání tak směřuje proti rozhodnutí, v němž
dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím
50 000 Kč, přičemž nejde o žádný z případů, jež by v intencích ustanovení § 238
odst. 1 písm. d) o. s. ř. vylučovaly aplikaci takto nastaveného omezení (nejde
o vztah ze spotřebitelské smlouvy, o pracovněprávní vztah nebo o věc uvedenou v
§ 120 odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Pro úplnost je třeba dodat, že v situaci, kdy dovolání směřovalo proti
rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle ustanovení § 238 o. s. ř.
přípustné, nebyl vzhledem k ustanovení § 241b odst. 2, části věty za
středníkem, o. s. ř. důvod řešit otázku povinného zastoupení dovolatele v
dovolacím řízení.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. října 2015
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu