32 Cdo 3508/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, PhD. a JUDr.
Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Z. Ř., zastoupeného JUDr. Janem
Zuskou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, V Kopečku 82, proti žalované
Progres Interia, akciová společnost, se sídlem v Malé Morávce 6, PSČ 793 36, IČ
25845004, zastoupené JUDr. Vilémem Urbišem, advokátem se sídlem v Bruntále,
Dr. E. Beneše 1497/21, o 177 238,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního
soudu v Bruntále pod sp. zn. 17 C 151/2006, o dovolání žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. ledna 2009, č. j. 57 Co
451/2008-140, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů
dovolacího řízení částku 11 694 Kč do tří dnů od právní moci tohoto
rozsudku, k rukám jejího zástupce JUDr. Viléma Urbiše.
Podle obsahu spisu se žalobce domáhal podanou žalobou zaplacení částky 177
238,10 Kč, kterou uhradil za žalovanou svému zaměstnavateli –
společnosti HAPex s. r. o. za dřevařské výrobky dodané společností HAPex s.r.o. žalované. Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 30. dubna 2008, č. j. 17 C
151/2006-113, uložil žalované zaplatit žalobci 68 143,80 Kč s příslušenstvím
(bod I. výroku), zamítl žalobu v rozsahu částky 109 094,30 Kč s příslušenstvím
(bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi společností HAPex s.r.o. jako
prodávající a žalovanou jako kupující došlo dodávkami řeziva k
uzavření kupních smluv podle § 409 obchodního zákoníku (dále též jen
„obch. zák.“). Žalované bylo zboží (s výjimkou Eurohranolů v rozsahu 240 bm)
předáno a žalovaná uhradila společnosti HAPex s.r.o. 504 bm Eurohranolů,
jejichž kupní cena činila 64 562,40 Kč. Platbu za další odebrané zboží (480 bm
Eurohranolů, Eurohranoly Meranti o objemu 1 852 m3 a dalších 480 bm
Eurohranolů) se žalované prokázat nepodařilo. Za účelem vyrovnání schodku na
svěřených hodnotách ve skladu a možnosti skončení pracovního poměru dohodou u
svého zaměstnavatele žalobce vyrovnal jím evidovaný rozdíl řeziva – část zboží
obstaral a vrátil ho fyzicky do skladu zaměstnavatele a jeho zbývající část mu
zaplatil. Následně byl pracovní poměr žalobce u společnosti HAPex s.r.o. ukončen a žalobce vyfakturoval žalované za dodané řezivo částky 102 992,40 Kč,
60 101,10 Kč a 115 290 Kč. Na to reagovala žalovaná dodávkou řeziva žalobci v
celkové hodnotě 101 145,40 Kč a při jednání u soudu prvního stupně mu předala
částku 1 850 Kč; další jeho nároky odmítla. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že úhradou kupní ceny žalobcem za
žalovanou vzniklo na straně žalované na úkor žalobce bezdůvodné obohacení ve
smyslu § 454 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), neboť za ni bylo
plněno, co po právu měla plnit sama. Takové bezdůvodné obohacení je proto
povinna žalobci v souladu s § 451 odst. 1 obč. zák. vydat, přičemž žalobce se
může domáhat vydání pouze skutečně vzniklého bezdůvodného obohacení. To podle
zjištění soudu představuje celkovou částku 171 139,20 Kč. S ohledem na částečné
plnění žalovanou ve výši 101 145,40 Kč a její platbu ve výši 1 850 Kč činí
zůstatek pohledávky žalobce částku 68 143,80 Kč; proto v tomto rozsahu žalobě
vyhověl a zamítl žalobu ve zbývajícím rozsahu. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. ledna 2009, č. j. 57 Co
451/2008-140, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím
výroku ve věci samé tak, že zamítl žalobu ohledně částky 68 143,80 Kč s
příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky navzájem za řízení
před soudy obou stupňů. Odvolací soud, vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně,
který doplnil skutkovými zjištěními, jež učinil z důkazů zopakovaných v
odvolacím řízení, se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o bezdůvodném
obohacení na straně žalované na úkor žalobce, neboť podle jeho názoru nebyly
předpoklady vzniku nároku ve smyslu § 454 obč. zák.
naplněny. Podle odvolacího
soudu v řízení sice nebylo zpochybněno oprávnění žalobce jako zaměstnance
společnosti HAPex s.r.o. realizovat prodej jejího zboží a předložení dodacích
listů žalobcem na dodávky zboží pro žalovanou, podle výsledků provedeného
dokazování se však tyto dodací listy v účetnictví společnosti HAPex s.r.o. nenacházejí. Rovněž tak bylo prokázáno, že žalobce v prokázaných případech
výdeje zboží žalované nerespektoval pokyny svého zaměstnavatele, jestliže v
rozporu s nimi a po dohodě se žalovanou jí dodal požadované zboží, aniž by
kupní cenu při jeho převzetí žalovaná v hotovosti zaměstnavateli žalobce
uhradila a aniž by po vydání zboží žalované předával dodací listy příslušnému
oddělení svého zaměstnavatele ke zpracování. Žalobce také netvrdil, že by jeho
zaměstnavatel vystavoval pro žalovanou faktury na úhradu veškerého zboží
dodaného žalované. Za této situace nemůže podle odvolacího soudu obstát závěr
soudu prvního stupně, že mezi žalovanou a společností HAPex s.r.o. došlo k
uzavření kupních smluv v žalobcem tvrzeném rozsahu; pokud tak soud prvního
stupně učinil, právně pochybil. Nebyl-li mezi žalovanou a společností HAPex
s.r.o. prokázán právní vztah, z něhož by žalované vznikla povinnost společnosti
HAPex s.r.o. plnit, není dán ani předpoklad pro vznik bezdůvodného obohacení
žalované na úkor žalobce ve smyslu § 454 obč. zák. O nesprávnosti úvahy o
povinnosti žalované plnit společnosti HAPEX s.r.o. za zboží dodané v rozporu s
jejími pokyny svědčí podle odvolacího soudu i evidování neprovedených úhrad
zboží zaměstnavatelem žalobce jako schodek žalobce. Plnil-li proto žalobce za
toto zboží svému zaměstnavateli, plnil tím svou povinnost uhradit mu způsobené
manko. Nebyl tak naplněn ani předpoklad vzniku bezdůvodného obohacení
vyplývající z § 454 obč. zák., t. j. že mezi žalobcem a společností HAPEX
s.r.o. jako osobami, mezi nimiž došlo k plnění, bylo jasné, že se jedná o
plnění poskytnuté žalobcem za žalovanou. Vzhledem k tomu, že se v daném
případě nejedná ani o žádný z dalších případů bezdůvodného obohacení podle §
451 odst. 2 obč. zák., odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v
napadeném vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že zamítl žalobu. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, opíraje jeho
přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále
též jen „o. s. ř.“), z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Podle dovolatele odvolací soud pochybil, dovodil-li, že mezi společností HAPex
s.r.o. a žalovanou nedošlo k uzavření kupní smlouvy a že na straně žalované
nebyl naplněn předpoklad vzniku bezdůvodného obohacení vyplývající z § 454 obč. zák. Dovolatel namítá, že toto jeho posouzení neodpovídá výsledkům provedeného
dokazování. Poukazuje na to, že jako zaměstnanec společnosti HAPex s.r.o. byl
oprávněn jejím jménem přijímat objednávky, vydávat zboží – řezivo zákazníkům,
uzavírat s nimi kupní smlouvy a vystavovat kupujícím dodací listy. Tímto
postupem odebrala zboží v několika prokázaných případech také žalovaná, ale
ihned ho neuhradila s tím, že ho zaplatí společnosti HAPex s.r.o.
s krátkou
časovou prodlevou. Žalovaná si byla podle dovolatele vědoma, že zboží ve všech
případech odebírá od firmy HAPex s.r.o. zastoupené žalobcem a že jí má také
jeho kupní cenu zaplatit, o čemž svědčí mimo jiné ve spisu založené dopisy
žalované právnímu zástupci žalobce a také to, že o neuhrazení zboží žalovanou
ve sjednané lhůtě jednoho měsíce informoval svého zaměstnavatele. Společnost
HAPex s.r.o. však odmítla vyžadovat úhradu po žalované a trvala na tom, aby jí
zboží uhradil žalobce a poté se sám vyrovnal se žalovanou. S ohledem na zájem
ukončit pracovní poměr ve společnosti HAPex s.r.o. tak učinil a dluh za
žalovanou vyrovnal. Tím také vysvětluje, proč se v účetnictví společnosti HAPEX
s.r.o. nenacházejí dodací listy, které po úhradě zboží žalobcem nemají pro
společnost HAPex s.r.o. žádný význam. Podle dovolatele není v posuzované věci
rozhodné, že v rozporu s pokyny svého zaměstnavatele vydal žalované zboží bez
okamžitého zaplacení a ani to, že v konečném důsledku byla tato operace v
účetnictví HAPex s.r.o. evidována jako manko žalobce. Podle dovolatele bylo v řízení prokázáno uzavření kupní smlouvy mezi
společností HAPex s.r.o. a žalovanou na dodávku zboží, které žalovaná převzala
za sjednanou kupní cenu (v dodacích listech). Akcentuje, že společnost HAPex
s.r.o. jeho jednání zavazovalo, přičemž žalovaná si byla vědoma, že zboží
odebírá právě od této společnosti. Jestliže ho žalovaná společnosti HAPex
s.r.o. neuhradila a tuto povinnost za ni splnil žalobce, vzniklo na straně
žalované bezdůvodné obohacení, které mu je povinna vydat. Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a
věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve vyjádření k dovolání se žalovaná s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila
a navrhla, aby bylo dovolání žalobce odmítnuto. Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací
řízení – v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a další související zákony – občanský soudní řád ve znění
účinném do 30. června 2009.
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje
proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně
ve věci samé, není však důvodné.
Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu
(srov. § 242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně
toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s.
ř.).
Vzhledem k přípustnosti podaného dovolání dovolací soud nejprve zkoumal, zda
řízení netrpí vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b)
a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostmi), jakož i jinými vadami řízení,
které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v
dovolání uplatněny (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Tyto vady
dovolatel netvrdil a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.
Dovolací soud se proto zabýval správností právního posouzení věci
zpochybňovaného dovolatelem [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného
skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež
vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu
sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Posoudit, zda je rozsudek odvolacího soudu se zřetelem k uplatněnému dovolacímu
důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. správný, znamená z pohledu
dovolacích námitek podrobit dovolacímu přezkumu právní závěr odvolacího soudu o
nenaplnění předpokladů pro vznik bezdůvodného obohacení žalované na úkor
žalobce ve smyslu § 454 obč. zák.
Podle § 454 obč. zák. bezdůvodně se obohatil i ten, za nějž bylo plněno, co po
právu měl plnit sám.
Tato skutková podstata je naplněna za předpokladu, že ten, kdo plnil jinému
(poskytl mu plnění, jež má majetkovou hodnotu), tuto povinnost neměl a plnil
místo toho, kdo byl k tomuto plnění povinen (t. j. místo dlužníka), přičemž
mezi subjekty, mezi nimiž došlo k plnění, bylo zřejmé, že se plní za jiného.
Není rozhodující, zda plnění bylo poskytnuto se souhlasem dlužníka, avšak nesmí
jít o situaci, že bylo plněno proti jeho vůli. Předpokladem je, že přijetím
plnění věřitelem zanikl dluh dlužníka. Dlužník, za nějž bylo plněno, se tak
stává obohaceným na úkor toho, kdo za něj jeho věřiteli plnění poskytl (viz
Švestka J., Jehlička O., Škárová M., Spáčil J. a kol. Občanský zákoník.
Komentář. 10. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, strana 814).
Odvolací soud tedy tuto právní normu správně vyložil, uvedl-li v odůvodnění
napadeného rozhodnutí, že předpokladem vzniku bezdůvodného obohacení ve smyslu
§ 454 obč. zák. je prokázání, že určitá osoba měla právní povinnost plnit
jinému, tedy že byla v pozici dlužníka, že tuto povinnost nesplnila a že ji za
ni jejímu věřiteli, t. j. jinému, splnila osoba, která takovou povinnost
neměla, přičemž mezi osobou, která poskytla plnění, a osobou, která toto plnění
přijala, bylo zřejmé, že se jedná o plnění za jiného. Dovolací soud neshledal
ani žádné pochybení při aplikaci uvedeného ustanovení, nedospěl-li odvolací
soud ke zjištění o existenci dluhu žalované vůči zaměstnavateli žalobce, nýbrž
dovodil-li, že žalobce úhradou (resp. částečnou finanční úhradou a částečným
naturálním plněním) svému zaměstnavateli plnil svou povinnost nahradit vzniklé
manko. Správný je rovněž závěr odvolacího soudu o tom, že chyběl i další
předpoklad vzniku bezdůvodného obohacení podle § 454 obč. zák., totiž vědomost
osoby poskytující plnění (žalobce) a osoby přejímající plnění (zaměstnavatele
žalobce) o tom, že se jedná o plnění za jiného (žalovanou).
Dospěl-li odvolací soud k závěru, že v posuzované věci o případ bezdůvodného
obohacení na straně žalované na úkor žalobce podle § 454 obč. zák. nešlo,
vytýkaného právního pochybení se nedopustil a lze uzavřít, že uplatněný
dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl naplněn.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s.
ř.), dovolání žalobce pro nedůvodnost zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před
středníkem o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v
dovolacím řízení úspěšný, a proto je povinen nahradit žalované náklady jejího
právního zastoupení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalované sestávají
ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 9 445 Kč podle § 3 odst. 1,
§ 10 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření
k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 1 949 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí,
může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 12. října 2010
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu