32 Cdo 3677/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v
právní věci žalobkyně JUDr. Sylvy Rychtalíkové, advokátky se sídlem v Praze 10,
Kodaňská 521/57, jako insolvenční správkyně dlužnice GSMobile Group, a.s.,
identifikační číslo osoby 26 46 59 31, zastoupené Mgr.
Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na
Florenci 2116/15, proti žalovanému J. V., zastoupenému JUDr. Ing. Pavlem
Bürgerem, advokátem se sídlem v Praze 10, Sámova 220/4, o zaplacení částky
1,242.411,- Kč s příslušenstvím, vedené Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 44
Cm 31/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne
17. června 2013, č. j. 8 Cmo 219/2013-81, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. června 2013, č. j. 8 Cmo
219/2013-81, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. února 2013, č. j. 44
Cm 31/2010-57, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 14.
února 2013, č. j. 44 Cm 31/2010-57, jímž Krajský soud v Plzni k návrhu
žalovaného zrušil rozsudek pro zmeškání, který vydal dne 7. ledna 2013 pod č.
j. 44 Cm 31/2010-52.
Odvolací soud, zabývaje se posouzením, zda byly splněny předpoklady určené
ustanovením § 153b odst. 4 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“),
za nichž lze vyhovět návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání, shledal, že
žalovaný podal návrh včas, tj. dříve, než rozsudek pro zmeškání nabyl právní
moci, dále že zástupkyně žalovaného (advokátka JUDr. Marie Pařížská) sice včas
svou nepřítomnost na jednání konaném dne 7. ledna 2013 neomluvila, ani neuvedla
žádný vážný důvod své neúčasti na jednání, nicméně lékařským potvrzením ze dne
7. ledna 2013 ve spojení s lékařským potvrzením ze dne 8. dubna 2013 bylo
prokázáno, že dne 7. ledna 2013 byla ošetřena pro zánět v ústní dutině a
uvolněný můstek s tím, že refixaci můstku provede praktický zubní lékař.
Vzhledem k tomu, že první jednání ve věci bylo nařízeno na pondělí dne 7. ledna
2013 na 9. hodinu, pak i kdyby zástupkyni žalovaného nepostihly zdravotní
obtíže až v pondělí ráno, ale např. o víkendu, je pochopitelné, že si zánět
musela nechat ošetřit v pondělí. I když z lékařských potvrzení není jasné, v
kolik hodin byla ošetřena, nelze mít za nepřiměřené, jestliže se jednání
nezúčastnila, zmeškala ho, ať již pro zánět, i kdyby zubní ošetření proběhlo až
během dne 7. ledna 2013 a nikoliv hned ráno, nebo pro zánět, pro který již měla
sňatou zubní náhradu, či pokud byla v 9 hodin dne 7. ledna 2013 na ošetření.
Odvolací soud uzavřel, že pro postup podle ustanovení § 153b odst. 4 o. s. ř.
byly splněny předpoklady, poněvadž žalovaný podal návrh včas a prokázal
existenci omluvitelného důvodu zmeškání prvního jednání ve věci.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, opírajíc jeho
přípustnost o skutečnost, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu k výkladu ustanovení § 153b odst. 4 o. s. ř., konkrétně
od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. září 1999, sp. zn. 20 Cdo 338/98
(správně sp. zn. 20 Cdo 330/98), jež je - stejně jako i níže uvedené rozhodnutí
- veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu. V tomto
rozhodnutí Nejvyšší soud zdůraznil, že omluvitelným důvodem ve smyslu
ustanovení § 153b odst. 4 o. s. ř. není okolnost, která žalovanému byla známa
předem, třebaže mu objektivně zabraňovala v účasti na jednání, jestliže žádné
objektivní okolnosti nebránily tomu, aby včas omluvil svou neúčast na jednání.
Důvodnost dovolání spatřuje dovolatelka v nesprávném právním posouzení věci
podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že v řízení bylo zjištěno, že
žalovaný svou neúčast na soudním jednání včas neomluvil a neomluvil se ani 11.
ledna 2013, kdy zástupkyně žalovaného v dané věci telefonovala na soud prvního
stupně. Z úředního záznamu telefonátu dovozuje, že zástupkyně žalovaného o
jednání konaném dne 7. ledna 2013 vůbec nevěděla, neboť žádala, aby byla k
ústnímu jednání písemně obeslána. Důkazy nebylo prokázáno, že by žalovanému či
jeho zástupkyni objektivně bránily nějaké okolnosti v omluvě neúčasti na
jednání. Zástupkyně žalovaného svou neúčast na jednání omluvit nechtěla, neboť
o jeho konání nevěděla.
Dovolatelka má za to, že odvolací soud na okolnosti neúčasti žalovaného na
předmětném jednání sice použil správné zákonné ustanovení, ale nesprávně je -
zejména zákonný pojem omluvitelného důvodu - vyložil, neboť za znak (nutnou
součást) omluvitelného důvodu zmeškání jednání v rozporu se zmíněnou
judikaturou dovolacího soudu nepovažoval okolnost bránící včasné omluvě
neúčasti na jednání. Tato nesprávnost se projevuje absencí jakékoliv zmínky o
nutnosti omluvy z jednání v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Proto
navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil usnesení odvolacího soudu a návrh žalovaného
na zrušení rozsudku pro zmeškání zamítl.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro
dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, přechodných ustanovení části
první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2.
článku II, přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do
31. prosince 2013.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud se
při posouzení předpokladů, za nichž lze vyhovět návrhu na zrušení rozsudku pro
zmeškání, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a je proto i
důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně
doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně
deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích
nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve
věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se
tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, tykající se sporu,
za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro
zmeškání.
Podle ustanovení § 153b odst. 4 o. s. ř. zmešká-li žalovaný z omluvitelných
důvodů první jednání ve věci, při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání, soud
na návrh žalovaného tento rozsudek usnesením zruší a nařídí jednání. Takový
návrh může účastník podat nejpozději do den právní moci rozsudku pro zmeškání.
Otázkou předpokladů určených ustanovením § 153b odst. 4 o. s. ř., za nichž lze
vyhovět návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání, který byl vydán podle
ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř., se Nejvyšší soud zabýval v (dovolatelkou
zmíněném) usnesení ze dne 23. září 1999, sp. zn. 20 Cdo 330/98, uveřejněném v
časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2000, pod číslem 44. V něm dospěl k
závěru, že úprava návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání z omluvitelných
důvodů vychází z presumpce správnosti rozsudku. Předpokládá se tu, že byly
splněny všechny podmínky pro vydání rozsudku spočívajícího na správném právním
posouzení věci, že však na straně účastníka nastaly okolnosti, jež soudu v době
vydání rozsudku objektivně nemohly být známy a které účastníku zabránily se k
jednání dostavit, případně svou neúčast předem řádně omluvit. Omluvitelným
důvodem ve smyslu ustanovení § 153b odst. 4 o. s. ř. tak není okolnost, která
žalovanému byla známa předem - třebaže mu objektivně
zabraňovala v účasti na jednání - jestliže žádné objektivní okolnosti nebránily
tomu, aby včas omluvil svou neúčast na jednání. Ke stejnému závěru Nejvyšší
soud dospěl již v usnesení ze dne 22. srpna 1996, sp. zn. 2 Cdon 637/96,
uveřejněném rovněž v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 1997, pod
číslem 2.
V prvně zmíněném rozhodnutí Nejvyšší soud dále dovodil, že příčina, pro kterou
žalovaný zmeškal první jednání ve věci, musí mít s ohledem na její povahu,
nepředvídatelnost, závažnost, rozsah nebo z jiných důvodů aspekt
ospravedlnitelnosti (toho, co lze v dané situaci omluvit). Přitom omluvitelným
důvodem jsou nejen události objektivního charakteru, ale i okolnosti žalovaným
způsobené či jinak zaviněné, jestliže je lze v dané situaci považovat za
omluvitelné - za důvod ospravedlňující zmeškání jednání.
V projednávané věci odvolací soud opřel závěr o tom, že byly splněny
předpoklady, za nichž lze vyhovět návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání, o
poznatek, že zástupkyně žalovaného byla podle potvrzení zubní lékařky v den
konání prvního jednání ve věci ošetřena pro zánět v ústní dutině a uvolněný
můstek, a i když z lékařského potvrzení není zřejmé, kdy se podrobila ošetření,
nelze mít za nepřiměřené, jestliže se prvního jednání ve věci nezúčastnila.
Takto zjištěný skutkový stav, jímž je Nejvyšší soud vázán, neumožňuje přijmout
právní závěr o splnění předpokladů k vyhovění návrhu na zrušení rozsudku pro
zmeškání, neboť odvolací soud se spokojil jen se zjištěním, že zástupkyně
žalovaného se podrobila ošetření. Kdy se tak stalo a zda zdravotní obtíže,
které vyvolaly potřebu ošetření a zabránily zástupkyni žalovaného účastnit se
prvního jednání ve věci, byly takového charakteru, že bránily i tomu, aby včas
omluvila svou neúčast při jednání, odvolací soud nezjistil. Přitom omluvitelným
důvodem podle ustanovení § 153b odst. 4 o. s. ř. je ve smyslu výše citované
judikatury dovolacího soudu okolnost, která žalovanému, resp. jeho zástupkyni,
nejen zabránila účastnit se jednání, ale i včas omluvit svou neúčast na jednání.
Skutečnost, že zástupkyně žalovaného telefonicky 11. ledna 2013 žádala soud
prvního stupně, aby byla obeslána k jednání, aniž by omluvila svou neúčast při
jednání dne 7. ledna 2013, jak namítá dovolatelka, není z
pohledu ustanovení § 153b odst. 4 o. s. ř. nijak významná, neboť relevantní by
byla omluva jen před jednáním, nikoliv již kdykoliv poté, co jednání proběhlo a
byl vyhlášen rozsudek pro zmeškání.
Jelikož posouzení předpokladů k vyhovění návrhu na zrušení rozsudku pro
zmeškání je v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, Nejvyšší soud usnesení
odvolacího soudu zrušil. Důvody, pro které neobstálo rozhodnutí odvolacího
soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně. Nejvyšší soud proto
zrušil i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu
řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst.
1 věta první o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2014
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu