32 Cdo 375/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Intrum Justitia, s.r.o., se sídlem v Praze 9, Prosecká 851/64, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 25083236, zastoupené JUDr. Jiřím Štaidlem, advokátem se sídlem v Praze 2, Apolinářská 6, proti žalovaným 1) K. G., zastoupené opatrovnicí JUDr. Ivanou Šlehoferovou, advokátkou se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Nám. J. Seiferta 238 a 2) L. P., zastoupené opatrovníkem JUDr. Jindřichem Šperglem, advokátem se sídlem v Mělníku, ul. 17. listopadu 2669/18, o zaplacení 12 647 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 13 C 203/2008, o dovolání druhé žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. března 2010, č. j. 27 Co 522/2009-122, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 9. září 2010, č. j. 27 Co 522/2009-128, a ze dne 2. listopadu 2010, č. j. 27 Co 522/2009-129, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Druhá žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Krajský soud v Praze odmítl z důvodu subjektivní nepřípustnosti odvolání jejího opatrovníka proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 16. září 2009, č. j. 13 C 203/2008-111, a rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení § 236 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V případě dovolání směřujícího do usnesení odvolacího soudu, které nebylo vydáno ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzované věci), lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. Protože však dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z usnesení v těchto ustanoveních taxativně uvedených, není dovolání podle žádného z uvedených ustanovení přípustné.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání druhé žalované pro nepřípustnost usnesením odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř].
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť druhá žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a ostatním účastníkům v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
V Brně dne 8. března 2011
JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu