32 Cdo 3764/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci
žalobce D. M., zastoupeného JUDr. Michalem Kačmaříkem, advokátem, se sídlem v
Ostravě 1, Poštovní 2, proti žalované Skanska a. s., se sídlem v Praze 4 –
Chodově, Líbalova 1/2348, PSČ 149 00, identifikační číslo osoby 26271303,
zastoupené JUDr. Tomášem Leuchterem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí
1079/3a, o zaplacení částky 11.800.000,- Kč s příslušenstvím, o procesním
nástupnictví na straně žalobce, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn.
29 Cm 159/2008, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze
dne 18. července 2011, č. j. 7 Cmo 62/2011-155, takto:
Dovolání se zamítá.
Rozsudkem ze dne 8. října 2010, č. j. 29 Cm 159/2008-117, Krajský soud v
Ostravě zamítl žalobu o zaplacení částky 11.800.000,- Kč s úrokem z prodlení a
uložil žalobci zaplatit žalované na nákladech řízení částku 296.160,- Kč.
Žalobce napadl tento rozsudek odvoláním. V průběhu odvolacího řízení Vrchní
soud v Olomouci k návrhu žalobce usnesením ze dne 18. července 2011, č. j. 7
Cmo 62/2011-155, připustil, aby do řízení vstoupila na místo žalobce
společnost SQR LEXPORT s. r. o., se sídlem v Bohumíně, Nový Bohumín, Lidická
330, PSČ 735 81, identifikační číslo osoby 28660013.
Odvolací soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávky, že žalobce předmětnou
pohledávku s příslušenstvím postoupil dne 20. června 2011 společnosti SQR
LEXPORT s. r. o. Odvolací soud konstatoval, že tato společnost se svým vstupem
do řízení na místo původního žalobce vyjádřila souhlas. Na tomto základě měl
podmínky pro vydání usnesení podle ustanovení § 107a občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“) za splněné.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání namítajíc, že řízení
je zatíženo vadou [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], a požadujíc, aby Nejvyšší
soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
Dovolatelka namítla, že smlouva o postoupení pohledávky je pro rozpor s
ustanovením § 196a odst. 3 obchodního zákoníku absolutně neplatným právním
úkonem, s nímž není možno spojovat žádné právní následky, nedošlo tedy ani k
procesnímu nástupnictví a napadené rozhodnutí je v rozporu se zákonem.
Žalobce ve svém vyjádření k dovolání polemizoval s jeho argumentací stran
neplatnosti smlouvy o postoupení a navrhl, aby napadené usnesení bylo
„potvrzeno.“
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s.
ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení) řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo
dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.) Nejvyšší soud dovodil, že
dovolání v této věci je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o.
s. ř., a to bez dalšího. Podmínku formulovanou návěstím označeného ustanovení
(aby napadené rozhodnutí mělo po právní stránce zásadní význam), má Nejvyšší
soud za obsoletní (srov. k tomu blíže Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský
soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str.
1903-1904, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo
3013/2010, in www.nsoud.cz).
Nejvyšší soud proto přezkoumal napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jsa přitom
v zásadě vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně toho, jak je dovolatelka
obsahově vymezila (§ 242 odst. 2 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že dovolání
není důvodné.
Především je třeba zdůraznit, že dovoláním byl podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2
o. s. ř.) oproti očekávání dovolatelky uplatněn dovolací důvod stanovený v §
241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; o
právní posouzení jde i v případě výkladu a aplikace normy procesního práva při
řešení právní otázky procesní povahy.
Podle ustanovení § 107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení
nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod
práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než
soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil
do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §
107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po
zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s
tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo
toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje (odstavec 2, věta první).
Již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr (od něhož nemá důvodu se
odchýlit ani v této věci a na nějž v podrobnostech odkazuje), že při
rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho
místo (§ 107a o. s. ř.), soud ve vztahu k žalobcem označené právní skutečnosti
zkoumá, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato
spojují převod nebo přechod práva, zda označená právní skutečnost opravdu
nastala a zda je způsobilá mít za následek převod nebo přechod práva. Otázkou,
zda je žalobce skutečně nositelem jím tvrzeného práva, popřípadě zda podle
označené právní skutečnosti toto právo bylo převedeno (či přešlo) na jiného, se
přitom nezabývá, neboť tato otázka nemá význam při zkoumání procesního
nástupnictví podle ustanovení § 107a o. s. ř., nýbrž spadá již do posouzení
věci samé (je jeho součástí). K tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil rovněž
v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, v němž vyložil, že právní skutečností, se kterou právní předpisy
spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení ve smyslu §
107a o. s. ř., je i smlouva o postoupení pohledávky podle ustanovení § 524 a
násl. občanského zákoníku. V intencích těchto závěrů Nejvyšší soud ve své
rozhodovací praxi dovozuje, že při zkoumání předpokladů pro vydání rozhodnutí o
procesním nástupnictví podle ustanovení § 107a o. s. ř. nelze zkoumat platnost
smlouvy o postoupení (srov. např. usnesení ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29
Cdo 3013/2010, in www.nsoud.cz).
Pokud se tedy odvolací soud v posuzované věci spokojil pro účely aplikace
ustanovení § 107a o. s. ř. se zjištěním, že po zahájení řízení byla uzavřena
smlouva o postoupení pohledávky, která je předmětem řízení, na společnost SQR
LEXPORT s. r. o. a že postupník se svým vstupem do řízení na místo žalobce
souhlasí, a zkoumáním platnosti smlouvy o postoupení se nezabýval, pak jeho
právnímu posouzení nelze – v rámci dovolacího přezkumu vymezeného dovolacími
námitkami – ničeho vytknout.
Protože dovolateli se prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo
zpochybnit správnost napadeného usnesení, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání
(§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2,
části věty před středníkem, o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť tímto jeho
rozhodnutím řízení nekončí (srov. § 151 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 a §
243b odst. 5 větou první o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. listopadu 2011
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu