32 Cdo 3858/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v
právní věci žalobkyně GE Money Auto, s.r.o., se sídlem v Praze 4, Vyskočilova
1422/1a, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 60112743, zastoupené JUDr.
Miroslavem Nyplem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15/16, proti
žalovanému L. Š., zastoupenému Mgr. Ondřejem Malinou, advokátem se sídlem v
Praze 7, Komunardů 1091/36, o zaplacení 178 276,02 Kč s příslušenstvím, vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 EC 704/2011, o dovolání žalobkyně
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2014, č. j. 93 Co
233/2014-135, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Městský soud v
Praze změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. února 2014, č. j.
10 EC 704/2011-121, ve výši náhrad nákladů řízení tak, že uložil žalobkyni
zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 42 800 Kč a České
republice částku 5 130 Kč, a jinak ho ve výrocích o nákladech řízení potvrdil
(výroky I. a II.), a dále uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě
nákladů odvolacího řízení částku 1 710 Kč (výrok III.), není přípustné.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II
přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č.
293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle občanského soudního
řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jen „o. s.
ř.“).
Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu by v obecné
rovině přicházela v úvahu podle ustanovení § 237 o. s. ř.
Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání podle § 237 není
přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo
rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze
spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120
odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Nejvyšší soud již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 80/2013 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek odůvodnil, že peněžité plnění přiznané výrokem o
nákladech řízení nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za
plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z
věci uvedené v § 120 odst. 2 o. s. ř., ani když je výrok o nákladech řízení
akcesorickým výrokem v rozhodnutí, jež se (co do „merita“) takového „vztahu“
nebo takové „věci“ týkalo (ve výroku o nákladech řízení se zvláštní povaha
těchto vztahů a věcí dovolující prolomení stanoveného limitu nijak
neprojevuje).
Podala-li proto dovolatelka dovolání do usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
rozhodnuto o povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů za řízení před soudy obou
stupňů ve výši 42 800 Kč, 5 130 Kč a 1 710 Kč, jde ve smyslu ustanovení § 238
odst. 1 písm. d) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné, protože ani
jedním z výroků usnesení odvolacího soudu nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění,
které by částku 50 000 Kč převyšovalo. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval
jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně odmítl pro
nepřípustnost (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o
možnosti podat dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu, neboť
nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost
dovolání nezakládá. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze totiž dovoláním
napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon
připouští; jestliže tedy možnost podat dovolání není v zákoně stanovena, pak
jde vždy – a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany
soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (shodně srov. například též usnesení
Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §
243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. března 2015
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu