32 Cdo 3863/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně M. P., zastoupené JUDr. Robertem Jehne, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská 32, proti žalovanému Ing. arch. M. S., zastoupenému JUDr. Vladimírem Fialou, advokátem se sídlem v Praze 3, Křivá 1/2612, o 78 000 Kč s příslušenstvím a o žalobě žalovaného proti žalobkyni o zaplacení 96 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 683/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2011, č. j. 12 Co 11/2011-242, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně podala dovolání proti v záhlaví označeného rozsudku v obou výrocích, jimiž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. září 2010, č. j. 16 C 683/2002-212, v napadených bodech II., III., V., VI. a VII. výroku, jimiž byla žaloba o zaplacení 78 000 Kč s příslušenstvím zamítnuta, bylo uloženo žalobkyni zaplatit žalovanému 70 160 Kč s příslušenstvím, bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky navzájem a o jejich povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení České republice (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Dovolání v této věci není přípustné. Podle ustanovení § 236 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních § 237 až 239 o. s. ř.) připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení § 237 o. s. ř. Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V posuzované věci jde nepochybně o obchodní věc (spor o nároky ze závazkového vztahu mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti ve smyslu § 261 odst. 1 obchodního zákoníku), v níž částí potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu (částí prvního výroku) bylo ve věci samé rozhodnuto o dvou nárocích se samostatným skutkovým základem (konkrétně o nároku žalobkyně na zaplacení částky 78 000 Kč s příslušenstvím a dále o nároku žalovaného proti žalobkyni o zaplacení částky 70 160 Kč s příslušenstvím).
Vzhledem ke skutečnosti, že v prvním výroku rozsudku odvolacího soudu bylo ve věci samé rozhodnuto o dvou samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem, posuzoval dovolací soud u každého z obou těchto nároků přípustnost dovolání podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. samostatně (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000, pod číslem 9). Pakliže v případě obou požadovaných částek ve výši 78 000 Kč a 70 160 Kč bylo rozhodnuto o peněžitých plněních nepřevyšujících 100 000 Kč, jedná se v části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v bodech II.
a III. výroku, ve smyslu § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné. Za situace, kdy dovolání ani ve zbývajícím rozsahu, v němž směřovalo proti zbývající části prvního výroku a proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu (proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení), není přípustné (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně usnesením odmítl pro nepřípustnost [§ 243b odst.
5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.]. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 3 o. s. ř. Dovolatelka sice neměla se svým dovoláním úspěch, vyjádření žalovaného k podanému dovolání však nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 až 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. ledna 2012
JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu