32 Cdo 3995/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci
žalobkyně ČSOB Leasing, a. s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 310/60, PSČ 140
00, identifikační číslo osoby 63998980, zastoupené Mgr. Janem Ševčíkem,
advokátem, se sídlem v Praze 5, Na královně 862, PSČ 156 00, proti žalovanému
F. S., zastoupenému Mgr. Ing. Kateřinou Melichovou, advokátkou, se sídlem v
Praze 10, Nad Primaskou 138/8, PSČ 100 00, o zaplacení částky 139.770,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 119 EC
129/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
9. července 2013, č. j. 68 Co 297/2013-75, takto:
Dovolání se odmítá.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro
dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných
ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony -
občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 (dále též jen „o. s. ř.“). Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. července 2013, č. j. 68 Co
297/2013-75, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. května
2013, č. j. 119 EC 129/2011-63, jímž žalovanému nebylo přiznáno osvobození od
soudních poplatků. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém
rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, je vzhledem k ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle
ustanovení § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z
hledisek v tomto ustanovení taxativně vypočtených považuje za splněné. Tomuto požadavku dovolatel nedostál. Ač zastoupen advokátem, přes správné
poučení odvolacím soudem zřejmě nepostřehl změnu předpokladů, za nichž je
přípustné dovolání proti rozhodnutím odvolacích soudů, vydaným po nabytí
účinností shora citovaného zákona č. 404/2012 Sb. Skutečnosti, v nichž
spatřuje splnění podmínek pro přípustnost dovolání, neodpovídají žádnému z
předpokladů vymezených v ustanovení § 237 o. s. ř. ve znění novely provedené s
účinností od 1. ledna 2013 zákonem č. 404/2012 Sb. Na ustálenou judikaturu, jakkoliv blíže nespecifikovanou, dovolatel odkazuje
pouze v souvislosti s argumentací, že napadený (odvoláním, jehož se týká
dovolatelova žádost o osvobození od soudních poplatků) rozsudek pro zmeškání je
nezákonný, neboť nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání. Odvolací soud však
dovoláním napadené rozhodnutí, jímž dovolateli nebylo přiznáno osvobození od
soudních poplatků, na řešení otázky správnosti rozhodnutí ve věci samé
nezaložil (tuto otázku neřešil a v této souvislosti ani řešit nemohl) a nejedná
se tudíž o otázku, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí, jak to
vyžaduje ustanovení § 237 o. s. ř. Ve zbytku se dovolatel omezuje na kritiku správnosti právního posouzení věci
odvolacím soudem.
Nedostatek obligatorních náležitostí dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta
pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 větu
první o. s. ř.), uplynula dne 1. října 2013. Jedná se přitom o takovou vadu,
jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených
náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, protože rozhodnutím o
odmítnutí dovolání řízení v této věci nekončí (srov. § 151 odst. 1 ve spojení s
§ 224 odst. 1 a § 243c odst. 3 větou první o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2013
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu