32 Cdo 4061/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v
právní věci žalobce Středočeské energetické závody, státní podnik „v
likvidaci“, se sídlem v Praze 3-Žižkově, Seifertova 1042/14, PSČ 130 00,
identifikační číslo osoby 00 00 81 41, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Tajbrem,
advokátem se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 5, proti žalované LobCon, s. r. o.,
se sídlem v Praze 3-Žižkově, Táboritská 1083/13, PSČ 130 00, identifikační
číslo osoby 26 47 66 81, zastoupené JUDr. Ladislavem Polákem, advokátem se
sídlem v Praze 1, Na Florenci 1, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního
soudu Praha-východ pod sp. zn. 3 C 414/2009, o dovolání žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 26. května 2010, č. j. 32 Co 106/2010-61, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího
řízení částku 2.160,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám
jejího zástupce.
Okresní soud Praha-východ usnesením ze dne 26. října 2009, č. j. 3 C
414/2009-31, zastavil řízení podle ustanovení § 106 odst. 1 občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“), rozhodl o nákladech řízení a o vrácení soudního
poplatku žalobci. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce se domáhá vyklizení nemovitostí,
které žalovaná užívá podle nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 31. prosince 2001 na dobu určitou. Před uplynutím sjednané doby nájmu žalobce
smlouvu písemně vypověděl dne 24. března 2009, žalovaná po uplynutí tříměsíční
výpověďní doby nemovitosti nevyklidila. V článku V. nájemní smlouvy bylo
dohodnuto, že veškeré spory, které mohou vzniknout nebo vzniknou z této
smlouvy, budou řešeny v rámci zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a
výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“), a o vzniklém
sporu rozhodne Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR
(dále též jen „rozhodčí soud“). K rozhodnutí sporu o vyklizení nemovitostí je
dána pravomoc soudu podle ustanovení § 7 odst. 1 o. s. ř. a je přípustné pro
tento spor sjednat i rozhodčí doložku, protože jde o spor svou povahou
majetkový. Rozhodčí doložka má všechny náležitosti, jež určuje ustanovení § 3
zákona o rozhodčím řízení, je určitá, neboť výslovně stanoví, který rozhodčí
soud je příslušný k rozhodování ve věci. Vzhledem k tomu, že rozhodčí doložka
je platná a že žalovaná vznesla námitku pravomoci rozhodčího soudu pro
rozhodnutí ve sporu včas, v souladu s ustanovením § 106 odst. 1 o. s. ř., jsou
dány důvody pro zastavení řízení. K odvolání žalobce i žalované (pouze proti výroku o nákladech řízení) Krajský
soud v Praze usnesením ze dne 26. května 2010, č. j. 32 Co 106/2010-61,
potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení, změnil je
ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že spor o vyklizení
nemovitostí je sporem, ohledně něhož lze sjednat rozhodčí doložku. Žalovaná
užívá nemovitosti na základě nájemní smlouvy, kterou žalobce vypověděl, a
žalované tak nadále žádný titul k užívání předmětných nemovitostí nesvědčí. Nájemní smlouva má majetkovou povahu a sjednaná rozhodčí doložka se týká všech
sporů, které z této smlouvy mohou vzniknout. Žalovaná namítá neplatnost
výpovědi z nájemní smlouvy, ve sporu o vyklizení nemovitostí tak bude řešena
otázka, zda smluvním stranám nadále svědčí smlouvou založená práva a
povinnosti. Proto je nutné i spor o vyklizení nemovitostí považovat za spor
majetkový. O vyklizení nemovitostí mohou účastníci uzavřít smír, když povaha
věci to nevylučuje. Námitku žalobce, že spor o vyklizení nemovitostí není sporem z nájemní smlouvy,
a proto se na něj sjednaná rozhodčí doložka nevztahuje, nepovažoval odvolací
soud za důvodnou s tím, že v řízení bude třeba zkoumat platnost výpovědi z
nájmu a na to navazující otázku dalšího trvání nájemní smlouvy. Jde tak o spor,
který vznikl z nájemní smlouvy, na nějž se rozhodčí doložka vztahuje.
S odkazem na ustanovení § 27 zákona o rozhodčím řízení nepřisvědčil ani námitce
neurčitosti rozhodčí doložky pro absenci ujednání, kdo s konečnou platností
bude věc rozhodovat. Zdůraznil, že není-li o přezkumu rozhodčího nálezu žádná
dohoda, je rozhodnutí rozhodce nebo rozhodčího soudu konečné. V dané věci
takovým rozhodnutím bude rozhodnutí rozhodčího soudu. Nesprávná je rovněž
argumentace žalobce, že účastníci projevili vůli, aby podle zákona o rozhodčím
řízení bylo postupováno, nikoliv však rozhodováno, neboť projevily-li smluvní
strany v rozhodčí doložce vůli, aby případné spory byly řešeny rozhodčím
soudem, je zřejmé, že tyto spory mají být rozhodčím soudem také rozhodovány. Odvolací soud uzavřel, že spor o vyklizení nemovitostí je sporem, pro který je
podle ustanovení § 2 zákona o rozhodčím řízení přípustné sjednat rozhodčí
doložku a ta je platná. Žalovaná vznesla námitku, že věc má být podle dohody
účastníků projednána v rozhodčím řízení, včas a soud prvního stupně postupoval
správně, když řízení zastavil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, odkazuje co do
přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. a
namítaje, že odvolací soud nesprávně posoudil platnost nájemní smlouvy, dále
platnost rozhodčí doložky s ohledem na její neurčitost a otázku pravomoci
rozhodčího soudu rozhodnout ve sporu o vyklizení nemovitostí. Dovolatel zdůrazňuje, že platnost rozhodčí doložky je odvislá od platnosti
smlouvy, jejíž je součástí. Je-li smlouva obsahující rozhodčí doložku absolutně
neplatná jako celek, dopadá tato neplatnost i na rozhodčí doložku. Uvádí, že ve
svém doplnění tvrzení k žalobě ze dne 26. října 2009 v řízení před soudem
prvního stupně namítal neplatnost smlouvy, odvolací soud se však tímto tvrzením
nijak nezabýval a platnost nájemní smlouvy nezkoumal. Neplatnost nájemní
smlouvy dovolatel dovozuje z toho, že na jejím základě přenechal žalované do
nájmu malou vodní elektrárnu k výrobě elektrické energie. Předmět nájmu tak,
jak je specifikován v článku 1.1. nájemní smlouvy, je nutno považovat za část
podniku žalobce, resp. za samostatnou organizační složku žalobce ve smyslu
definice podniku podle ustanovení § 5 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Přitom podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. je smlouva o
nájmu části podniku absolutním obchodním závazkovým vztahem bez ohledu na
povahu jeho účastníků. Podle ustanovení § 67a obch. zák. (ve znění ke dni
uzavření nájemní smlouvy) musí být k návrhu smlouvy, na jejímž základě dochází
k nájmu části podniku, udělen písemný souhlas společníků nebo valné hromady, a
to na obou smluvních stranách, u společnosti s ručením omezeným musí být o
rozhodnutí valné hromady pořízen notářský zápis. Smlouvu o nájmu podniku, která
byla uzavřena bez dodržení zákonného postupu, je nutno považovat za neplatný
právní úkon ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku. Tento postup dodržen
nebyl, a smlouva je proto neplatná. Neplatná smlouva nemůže obsahovat platnou
rozhodčí doložku. Vzhledem k těmto námitkám vzneseným již před soudem prvního
stupně bylo povinností soudů obou stupňů posoudit platnost nájemní smlouvy. Dovolatel s obsáhlou argumentací zastává názor o neplatnosti rozhodčí doložky
pro neurčitost, když nebylo sjednáno, kdo s konečnou platností ve věci
rozhodne, jakým způsobem budou určeni rozhodci či rozhodce, a zda ve věci bude
postupováno podle řádu rozhodčího soudu. Namítá, že rozhodčí doložka nevyhovuje
náležitostem vyžadovaným právě řádem rozhodčího soudu v ustanoveních § 17 až §
21, a podrobně se zabývá okolností, že rozhodčí doložka neobsahuje určení osoby
rozhodce. Setrvává rovněž na námitce, že podle rozhodčí doložky měly být v
rozhodčím řízení spory řešeny, nikoliv též rozhodovány. Dovolatel dále vyjadřuje přesvědčení, že rozhodčí soud nemá pravomoc k
rozhodnutí v této věci. Namítá, že zpochybňuje-li žalovaná platnost výpovědi,
měla se domáhat určení neplatnosti výpovědi v jiném řízení, nikoliv až v řízení
o vyklizení. Polemizuje rovněž se závěrem, že spor o vyklizení je majetkovým
sporem, ohledně něhož by mohla být sjednána rozhodčí doložka.
Proto navrhuje,
aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu
prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k dovolání považuje rozhodnutí odvolacího soudu za
správné a dovolání za nedůvodné. Dovolání je - oproti chybnému poučení odvolacího soudu a mínění dovolatele -
přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. (srov. obdobně
závěry usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 37/2006 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, které se uplatní i po novele občanského
soudního řádu provedené zákonem č. 7/2009 Sb.); není však důvodné. Z ustanovení § 2 zákona o rozhodčím řízení (v rozhodném znění, jímž je znění
zákona ke dni uzavření nájemní smlouvy obsahující rozhodčí doložku - tj. k 31. prosinci 2001) vyplývá, že strany se mohou dohodnout, že o majetkových sporech
mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a
sporů vyvolaných prováděním konkursu nebo vyrovnání, k jejichž projednání a
rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více
rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva) [odstavec 1]. Rozhodčí
smlouvu lze platně uzavřít, jestliže strany by mohly o předmětu sporu uzavřít
smír (odstavec 2). Rozhodčí smlouva se může týkat všech sporů, které by v
budoucnu vznikly z určitého právního vztahu nebo z vymezeného okruhu právních
vztahů (rozhodčí doložka) [odstavec 3 písm. b)]. Není-li v rozhodčí smlouvě
uvedeno jinak, vztahuje se jak na práva z právních vztahů přímo vznikající, tak
i na otázku právní platnosti těchto právních vztahů, jako i na práva s těmito
právy související (odstavec 4). Podle ustanovení § 13 zákona o rozhodčím řízení (v rozhodném znění) stálé
rozhodčí soudy mohou být zřízeny pouze na základě zákona (odstavec 1) a mohou
vydávat své statuty a řády, které musí být uveřejněny v Obchodním věstníku;
tyto statuty a řády mohou určit způsob jmenování rozhodců, jejich počet, a
mohou výběr rozhodců vázat na seznam vedený u stálého rozhodčího soudu. Statuty
a řády mohou též určit způsob řízení a rozhodování i jiné otázky související s
činností stálého rozhodčího soudu a rozhodců včetně pravidel o nákladech řízení
a odměňování rozhodců (odstavec 2). Jestliže se strany dohodly na příslušnosti
konkrétního stálého rozhodčího soudu a neujednaly v rozhodčí smlouvě jinak,
platí, že se podrobily předpisům uvedeným v odstavci 2, platným v době zahájení
řízení před stálým rozhodčím soudem (odstavec 3). Ustanovení § 27 věty první zákona o rozhodčím řízení (v rozhodném znění)
určuje, že strany se mohou dohodnout v rozhodčí smlouvě, že rozhodčí nález může
být k žádosti některé z nich nebo obou přezkoumán jinými rozhodci. Námitku neplatnosti nájemní smlouvy pro rozpor s ustanovením § 67a obch. zák. žalobce vznesl, jak sám uvádí v dovolání, v podání ze dne 26. října 2009, které
bylo soudu prvního stupně doručeno dne 27. října 2009 (srov. č. l. 33 spisu),
tedy následujícího dne po rozhodnutí o zastavení řízení. Není tedy pravdivé
tvrzení, že se tak stalo v řízení před soudem prvního stupně a ten se jí
nezabýval.
V odvolání proti usnesení o zastavení řízení pak žalobce tuto
námitku neuplatnil, správnost rozhodnutí soudu prvního stupně zpochybňoval z
jiných důvodů, proto se jí nezabýval ani odvolací soud. Dovolací soud se touto
námitkou založenou na nových skutečnostech, uplatněnou až v dovolání, nemohl
zabývat s ohledem na ustanovení § 241a odst. 4 o. s. ř. Pro úplnost však dovolací soud považuje za vhodné uvést, že i kdyby šlo o
tvrzenou neplatnost nájemní smlouvy pro nesplnění předpokladů určených
ustanovením § 67a obch. zák., za kterých měla být uzavřena, jde o situaci, kdy
se uplatní závěr vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod
číslem 103/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož
nevztahuje-li se důvod neplatnosti smlouvy na rozhodčí doložku týkající se
sporů z této smlouvy, nemá neplatnost smlouvy vliv na platnost rozhodčí doložky. Námitka neplatnosti rozhodčí doložky pro neurčitost je zjevně bezdůvodná s
ohledem na znění článku V. nájemní smlouvy, v němž je obsažena, jak bylo
zjištěno soudem prvního stupně, a ustanovení § 2 odst. 1, § 13 odst. 2 a odst. 3 a § 27 věty první zákona o rozhodčím řízení. Dohodli-li se účastníci, že o
vzniklém sporu rozhodne Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární
komoře ČR, a neujednali v rozhodčí doložce jinak, platí, že se podrobily
předpisům uvedeným v § 13 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení, platným v době
zahájení řízení před stálým rozhodčím soudem. Bylo-li dohodnuto, že spory budou
řešeny v rozhodčím řízení, pak výsledkem řešení sporů je i rozhodnutí ve sporu. Dohodu o tom, že rozhodčí nález může být k žádosti některé z nich nebo obou
přezkoumán jinými rozhodci podle ustanovení § 27 zákona o rozhodčím řízení
rozhodčí doložka rovněž neobsahovala. Za nedůvodnou považuje dovolací soud rovněž námitku, že zpochybňuje-li žalovaná
platnost výpovědi, měla se v jiném řízení domáhat určení neplatnosti výpovědi. Odvolací soud správně uvedl, že platnost výpovědi bude zkoumána v řízení o
vyklizení nemovitostí k posouzení, zda žalované, která dosud nemovitosti užívá,
svědčí nadále titul k užívání založený nájemní smlouvou či nikoliv. Vedle toho názor dovolatele neobstojí ani s ohledem na závěr vyjádřený v
usnesení Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 68/2001 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, podle něhož lze-li žalovat na určení práva nebo
právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. na určení neplatnosti smlouvy (v projednávané věci na určení
neplatnosti výpovědi). Nelze přisvědčit ani výhradě dovolatele, že spor o vyklizení nemovitostí není
majetkovým sporem ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení. Užívání nemovitostí žalovanou a hrazení nájemného má nepochybně dopad do
majetkové sféry pronajímatele i nájemce, stejně jako vyklizení nemovitostí a s
tím spojený zánik povinnosti hradit nájemné. V právnické literatuře je zastáván
názor, že spory o právní vztahy k nemovitostem nejsou častým předmětem
rozhodčího řízení, neexistuje však žádný právní důvod tyto spory považovat za
nearbitrabilní.
Majetková podstata takového sporu je více než zřejmá a
negativní definice obsažená v § 2 zákona o rozhodčím řízení se na spory o
právní vztahy k nemovitostem nijak nevztahuje (srov. Drápal, L., Bureš, J. a
kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009,
707-708 s.). Na základě výše uvedeného lze uzavřít, že odvolací soud rozhodl správně,
potvrdil-li rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení
§ 106 odst. 1 o. s. ř. Dovolateli se tudíž prostřednictvím uplatněných námitek podřaditelných pod
dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení § 241b
odst. 2 písm. b) o. s. ř. nepodařilo zpochybnit správnost napadeného usnesení;
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo
zamítnuto a vznikla mu tak povinnost nahradit žalované náklady dovolacího
řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 1.500,-
Kč podle ustanovení § 7 písm. d), § 13 odst. 1, § 14 odst. 2, § 15 a § 18 odst.
1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní
služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č.
177/1996 Sb., z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 360,- Kč a celkem
činí 2.160,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná
domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 25. září 2012
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu