32 Cdo 4304/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Moniky
Vackové v právní věci žalobce JUDr. Z. H., advokáta zastoupeného JUDr. M. K.,
CSc., advokátem proti žalovaným 1) A., a.s., , 2) JUDr. Z. A., advokátovi se,
oběma zastoupeným JUDr. P. K., advokátem, o určení neplatnosti smlouvy o
postoupení pohledávky ze dne 31. 8. 2000, vedené u Městského soudu v Praze pod
sp. zn. 37 Cm 233/2004, o žalobcově dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v
Praze ze dne 21. května 2007, č.j. 3 Cmo 527/2006-120, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto usnesení
nahradit žalovaným k rukám jejich zástupce náklady dovolacího řízení ve výši
3.332,- Kč.
Žalobcovo dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze v záhlaví označenému,
jímž byl ve věci samé potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20.
dubna 2006, č.j. 37 Cm 233/2004-76, jímž byla zamítnuta žaloba o určení
neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 31. 8. 2000 mezi
prvním žalovaným jako postupitelem a druhým žalovaným jako postupníkem, není
přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť podmínky tohoto ustanovení
v dané věci nebyly splněny ( odvolacím soudem bylo potvrzeno v pořadí první
rozhodnutí ve věci ), není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.,
neboť dovolací soud neshledal, že by napadený rozsudek odvolacího soudu v
potvrzujícím výroku ve věci samé mohl mít po právní stránce zásadní význam ( §
237 odst. 3 o.s.ř. ), tj. že by spočíval na řešení otázky, která v rozhodnutí
odvolacího soudu nebyla řešena, či je soudy rozhodována rozdílně, případně že
by taková otázka byla v rozhodnutí vyřešena v rozporu s hmotným právem.
Otázka, jak mají být posuzovány právní vztahy účastníků inominátní smlouvy dle
§ 51 obč. zák., není otázkou zásadně právně významnou, její řešení vyplývá
přímo ze zákona, konkrétně z ustanovení § 491 odst. 2 obč. zák. Vzhledem ke
skutkovému stavu tak, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů a z něhož dovolací
soud vychází ( § 241a odst. 4 o.s.ř.), nesdílí dovolací soud názor dovolatele,
že by závěr odvolacího soudu o charakteru smlouvy uzavřené mezi dovolatelem a
druhým žalovaným dne 2. 5. 1997 byl v rozporu s hmotným právem.
Dovolatelovou námitkou, že odvolací soud zatížil řízení vadou, protože
nesprávně posoudil nesplnění „poučovací povinnosti dle § 118a o.s.ř.“ ze strany
soudu prvního stupně, dovolací soud není oprávněn se zabývat. K vadám řízení
může totiž dovolací soud přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné a
vady řízení (nejde-li o zmatečnosti) mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí
ve věci ( § 242 odst. 3 o.s.ř. ).
Dovolací soud, jak z uvedeného plyne, neshledal existenci podmínek daných
ustanovením § 237 odst. 3 o.s.ř., ani jiných okolností, z nichž by, s
přihlédnutím k obsahu dovolacích námitek, bylo možno zásadní právní význam
rozhodnutí dovodit.
Dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není přípustné, Nejvyšší soud je
proto dle § 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Oba žalovaní byli
v dovolacím řízení zastoupeni jediným advokátem, který se k dovolání vyjádřil
svým podáním ze dne 6. 9. 2007, učinil tedy v dovolacím řízení jediný úkon.
Sazba jeho odměny činí proto dle § 5 písm. d) vyhl.č. 484/2000 Sb. ve znění
účinném od 1. 9. 2006 částku 10.000,- Kč, snížená o 50% dle § 14 odst. 1 a 15
cit. vyhl. a o dalších 50% dle § 18 odst. 1 téže vyhlášky činí výše odměny
2.500,- Kč. Paušální náhrada hotových výdajů přísluší ve výši 300,- Kč za jeden
úkon právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění
účinném k témuž datu. S připočtením náhrady 532,-Kč za 19% daň z přidané
hodnoty je celková výše nákladů řízení 3.332,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 25. února 2009
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu