32 Cdo 4371/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně C. Č., a.s., proti žalované C.Š., o 23 319 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 20 C 207/2007, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. prosince 2007, č. j. 25 Co 407/2007-59, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalované proti v záhlaví tohoto rozhodnutí označenému usnesení, jímž Krajský soud v Plzni odmítl odvolání žalované směřující proti usnesení ze dne 9. října 2007, č. j. 20 C 207/2007-53, v rozsahu jeho druhého bodu výroku, kterým Okresní soud v Sokolově schválil smír, jímž se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni 22 719 Kč s příslušenstvím (výrok I.), a rovněž rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné.
Se zřetelem k době vydání usnesení odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost podaného dovolání proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 237 o. s. ř. není dána již proto, že napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé. Dovolání proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., protože nejde o žádný z případů v nich taxativně vyjmenovaných.
Za situace, kdy ani dovolání proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. ledna 2010
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu