32 Cdo 44/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci
žalobkyně Pozemní stavby Ústí nad Labem, a. s., se sídlem v Ústí nad Labem,
Velká hradební 2800, identifikační číslo osoby 46708481, zastoupené Mgr. Janem
Karetou, advokátem, se sídlem v Praze 10, Ruská 593/40, PSČ 101 00, proti
žalovanému JUDr. P. M., zastoupenému Mgr. Tomášem Čapkem, advokátem, se sídlem
v Praze 1, Jindřišská 889/17, PSČ 110 00, o zaplacení částky 53,401.027,- Kč,
vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 20 Cm 215/2009, o
dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. srpna
2013, č. j. 12 Cmo 190/2013-414, takto:
Dovolání se odmítá.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro
dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných
ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s
bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen „o. s. ř.“). Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu trpí vadou, neboť uplatněná
skutečnost, v níž dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání, totiž že v
napadeném usnesení je řešena právní otázka, která je odvolacími soudy, resp. soudy obecně, rozhodována odlišně, neodpovídá žádnému z důvodů přípustnosti
dovolání taxativně vymezených v ustanovení § 237 o. s. ř. Kromě toho dovolatelka otázku hmotného nebo procesního práva, jejíž řešení má
zakládat přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř., nikterak
nevymezila. Taková otázka pak není zahrnuta ani v obsahovém vymezení
uplatněného dovolacího důvodu. Dovolatelka se spokojila s tím, že zpochybňuje
správnost právního posouzení odvolacího soudu a též, v rozporu s ustanovením §
241a odst. 1 o. s. ř., správnost jeho skutkových zjištění. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní
náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam
uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání
nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013,
uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a
usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, jež je
veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách). Absence údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, znemožňuje přípustnost dovolání posoudit. Tento
nedostatek nelze již napravit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak
bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), již uplynula. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, protože rozhodnutím o
odmítnutí dovolání řízení v této věci nekončí (srov.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2014
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu