32 Cdo 4442/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně C. R. T., a.s., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. B., zastoupenému advokátkou, o zaplacení částky 131 153 Kč s příslušenstvím a částky 250 147,34 Kč, vedené u Obvodního soudu pro P. pod sp. zn 35 C 62/2006, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v P. ze dne 27. prosince 2006 č. j. 25 Co 598/2006-83, takto:
I.Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 19. září 2006 č. j. 35 C 62/2006-56 uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil částku 131 953,05 Kč s 3% úrokem z prodlení ročně z částky 4 799 Kč od 22. března 2003 do 16. prosince 2005, z částky 4 799 Kč od 22. dubna 2003 do 16. prosince 2005 a z částky 121 555 Kč od 13. května 2003 do zaplacení a dále částku 250 147,34 Kč (výrok pod bodem I), a
rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Městský soud v P. usnesením ze dne 27. prosince 2006 č. j. 25 Co 598/2006-83 rozhodl o odvolání žalovaného proti výroku rozsudku soudu prvního stupně pod bodem II, přičemž rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení změnil jen tak, že jejich výše činí 15 260 Kč, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu, resp. jeho části, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, podal žalovaný včasné dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Napadené rozhodnutí má podle jeho názoru zásadní právní význam spočívající v řešení právní otázky odvolacím soudem v rozporu s hmotným právem a judikaturou Nejvyššího soudu.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.)
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř., pokud bylo odvolacím soudem rozhodováno ve věci samé. O takový případ se v této věci nejedná. V odvolacím řízení bylo rozhodováno pouze o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Výrok rozsudku soudu prvního stupně pod bodem I tak zůstal usnesením odvolacího soudu nedotčen.
Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání dále přípustné za podmínek vymezených v ustanovení § 238 a § 239 o. s. ř., z žádného ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 však nevyplývá přípustnost dovolání proti výroku odvolacího soudu o nákladech řízení, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící, potvrzující nebo původní rozhodnutí o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002 sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003). Za této situace je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a to i když žalovaný v dovolání zpochybňuje nárok žalobkyně ve věci samé.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného – aniž se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. ledna 2008
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu