32 Cdo 445/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Raiffeisen stavební spořitelna a.s., se sídlem v Praze 3, Koněvova 2747/99, identifikační číslo osoby 49241257, proti žalovaným 1) H. Š. a 2) R. Č., zastoupenému Mgr. MUDr. Janou Kollrossovou, advokátkou se sídlem v Plzni, nám. Republiky 202/28, o zaplacení 212 648,90 Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 30 C 314/2010, o dovolání žalovaného 2) proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. srpna 2013, č. j. 25 Co 776/2012-159, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalovaný 2) podal dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Krajský soud v Plzni zrušil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 15. května 2012, č. j. 30 C 314/2010-126, ve vztahu k žalovanému 2), pokud jím byl zavázán společně a nerozdílně se žalovanou 1) zaplatit žalobkyni částku 212 648,90 Kč a náhradu nákladů řízení, a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejich právech – v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako subjektivní přípustnost dovolání. Zrušil-li odvolací soud dovoláním napadeným usnesením rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím bylo uloženo žalovanému 2) zaplatit společně a nerozdílně se žalovanou 1) žalobkyni částku 212 648,90 Kč a náhradu nákladů řízení a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení, nemohla být žalovanému 2) způsobena žádná újma na jeho právech, neboť došlo ve vztahu k němu k odklizení rozhodnutí soudu prvního stupně, které bylo pro něho nepříznivé.
Přitom dovolatel nenamítl, že měl odvolací soud rozhodnout jinak (např. rozsudek soudu prvního stupně změnit), a dovolání jen proti důvodům rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné (srov. § 236 odst. 2 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že v daném případě dovolání podal někdo, kdo k jeho podání oprávněn nebyl, Nejvyšší soud je, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se mohl zabývat jeho důvodností, podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo v řízení rozhodováno, protože rozhodnutím o dovolání řízení ve věci nekončí (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. června 2014 JUDr. Miroslav G a l l u s předseda senátu