U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v
právní věci žalobkyně Phoenix-Zeppelin, spol. s r.o., se sídlem v Modleticích,
Lipová 72, PSČ 251 70, identifikační číslo osoby 18 62 72 26, zastoupené JUDr.
Oto Kunzem, advokátem, se sídlem v Praze 2, V Tůních 3/1637, PSČ 120 00, proti
žalované LubTec s.r.o., se sídlem v Opolanech čp. 4, PSČ 289 07, identifikační
číslo osoby 25 06 89 11, zastoupené JUDr. Bohuslavem Sedlatým, advokátem, se
sídlem v Nymburku, Boleslavská 137, PSČ 288 02, o zaplacení částky 2,016.661,60
Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm
119/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27.
května 2009, č. j. 4 Cmo 353/2008-169, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů
dovolacího řízení částku 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí k rukám jejího zástupce.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 10.
prosince 2007, č. j. 50 Cm 119/2004-136, ve znění usnesení ze dne 15. září
2008, č. j. 50 Cm 119/2004-161, kterým Krajský soud v Praze zamítl žalobu o
zaplacení částky 2,016.661,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši a z částek
uvedených ve výroku a rozhodl o nákladech řízení (výrok I.). Dále rozhodl o
nákladech odvolacího řízení (výrok II).
Odvolací soud považoval za správná skutková zjištění soudu prvního stupně,
podle nichž mezi účastníky existovala dlouhodobá obchodní spolupráce, kdy
žalobkyně na základě celoroční objednávky telefonicky nebo faxem objednala u
žalované potřebné díly, žalovaná je přivezla do skladu žalobkyně, na tomto
místě byla dodávka pracovníkem žalobkyně zkontrolována podle předložené
faktury, jež nahrazovala podle zavedené praxe dodací list, a pokud vše
souhlasilo, byla pracovníkem žalobkyně faktura potvrzena. Proces schvalování
faktur (šlo o faktury z roku 2001 až 2003) k proplacení byl u žalobkyně
několikastupňový a k proplacení faktur vystavovaných žalovanou za dodané zboží
docházelo teprve poté, kdy bylo „zcela bezpečně“ zjištěno, že zboží bylo
žalovanou skutečně dodáno. Tak tomu bylo i u všech žalobkyní ve sporu
označených faktur, které žalované zaplatila. Žalobkyně neprokázala, že by
zaplacením faktur vzniklo žalované bezdůvodné obohacení.
S odkazem na ustanovení § 15 a § 16 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“)
odvolací soud nepovažoval za důvodnou námitku žalobkyně, že po následné
kontrole bylo zjištěno, že se zboží účtované fakturami označenými v žalobě u ní
nenachází a že faktury -dodací listy byly potvrzeny osobami u ní v rozhodné
době již nezaměstnanými či osobami k tomuto úkonu neoprávněnými, příp. že
podpisy na fakturách jsou nečitelné. Přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že
žalobkyně neprokázala, že by žalovaná o překročení oprávnění těchto osob věděla
nebo s přihlédnutím ke všem okolnostem vědět mohla. Pro úplnost dodal, že
potvrdila-li v některých případech faktury - dodací listy osoba označená v
organizačním řádu žalobkyně jako osoba k tomu oprávněná, která se pohybovala v
provozovně žalobkyně, nelze žalované přičítat k tíži její nevědomost o tom, že
osoba tohoto jména již u žalobkyně nepracuje, a že osoba, jež faktury
potvrdila, je osobou jinou. Odvolací soud přihlédl rovněž k tomu, že žalobkyně
před proplacením faktur prováděla kontrolu, zda jí bylo zboží dodáno.
Skutečnost, že poté, kdy bylo zboží dodáno a kdy žalované vzniklo právo na jeho
zaplacení, bylo se zbožím zřejmě manipulováno, a proto se u žalobkyně
nenachází, je její interní záležitostí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost
opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen
„o. s. ř.“), namítajíc, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá
na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvody podle
ustanovení § 241 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu dovolatelka spatřuje v
posouzení, zda se ustanovení § 15 a § 16 obch. zák. vztahuje i na osoby
nepověřené činností při provozování podniku, dále na osoby, jejichž totožnost
nebyla zjištěna, a zda byla za žalobkyni oprávněna jednat osoba, která v době,
kdy údajně za žalobkyni jednala, nebyla již jejím zaměstnancem a neměla k
jednání žádné zmocnění. Odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl důkaz znaleckým
posudkem, z něhož vyplývá, že žalovaná vedla v roce 2002 dva seznamy inventur,
a nevypořádal se se svědeckými výpověďmi T. Š. a J. Š., z nichž plyne, že
podpisy na fakturách nejsou jejich pravými podpisy. Dále poukazuje na
skutečnost, že u šesti faktur (uvedených v dovolání) není zřejmé, kdo za
žalobkyni jednal a faktury podepsal, protože podpisy jsou nečitelné. U faktury
č. 10100275 chybí podpis, a proto kupní smlouva nebyla uzavřena, žalovaná zboží
nedodala a plnila-li žalobkyně, plnila bez právního důvodu. Zpochybňuje výpověď
svědkyně Z. V., která byla pravomocně odsouzena za trestný čin podvodu, který
spáchala jako zaměstnankyně žalobkyně. Odvolací soud se nevypořádal též se
zásadní otázkou, zda měla žalovaná zboží, které měla dodat žalobkyni, skladem a
zda vůbec dodáno bylo, když nebyly potvrzeny dodací listy. Dovolatelka vyjadřuje pochybnost, zda soudkyně odvolacího soudu JUDr. I. P. neměla být z projednávání věci vyloučena, protože je manželkou bývalého
zaměstnance žalobkyně, jenž byl mimo jiné nadřízeným zaměstnanců, kteří svou
činností způsobili žalobkyni škodu. JUDr. I. P. se zúčastnila se svým manželem
několika společenských akcí pořádaných žalobkyní. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za
nepřípustné. Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může
být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O
případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle
písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí
má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá. Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je
zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým
dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto
důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 věta
první o. s.
ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním
napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit
námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle
§ 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména
provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky
zásadního význam (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006,
sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník
2006, pod číslem 130). Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu
obsaženému v § 241a odst. 3 o. s. ř. dáno tím, že zákon jeho užití výslovně
spojuje toliko s dovoláním přípustným podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a o. s. ř.). Pro posouzení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jsou tak bez významu námitky, jimiž dovolatelka vyjadřuje nesouhlas se
skutkovými závěry, na nichž odvolací soud založil své rozhodnutí, namítaje, že
nepřihlédl ke všem zjištěným skutečnostem. Obsah dovolání je především
polemikou se skutkovými závěry soudů nižších stupňů. Dovolatelka předkládá
vlastní skutkovou verzi jednotlivých případů, kdy faktury byly proplaceny,
přestože zboží dodáno nebylo, a na jejím základě činí závěry odlišné od závěrů
soudů nižších stupňů. K prověření správnosti skutkových závěrů je však vyhrazen
dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím přípustnost
dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže být založena. Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu pak nelze usuzovat ani z
hlediska námitky, že nebyl proveden důkaz znaleckým posudkem, protože jde o
námitku vady řízení podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Vedle toho znalecký
posudek má místo tam, kde rozhodnutí závisí na posouzení skutečností, k nimž je
třeba odborných znalostí. Má-li být zjištěno, zda žalobkyně zaplatila faktury,
aniž by jí odpovídající zboží bylo dodáno, nejde, podle názoru dovolacího
soudu, o skutečnosti, k nimž je třeba odborných znalostí. Vyjadřuje-li dovolatelka pochybnost, zda v odvolacím řízení nerozhodovala
vyloučená soudkyně, uplatňuje důvod zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 1
písm. e) o. s. ř., k jehož prověření slouží žaloba o zmatečnost a kterým nemůže
být přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založena. Dovolatelkou zpochybněný právní závěr, který odvolací soud učinil při
posouzení, zda faktury byly podepsány osobami jednajícími za žalobkyni jako
zákonní zástupci nebo jako tzv. nezmocnění jednatelé, žádnou otázku zásadního
právního významu neotvírá. Závěr odvolacího soudu není rozporný s ustanoveními
§ 15 a § 16 obch. zák. v rozhodném znění, když podmínky určené v těchto
ustanoveních proto, aby jednání zákonného zástupce (§ 15 obch. zák.) či jiné
osoby (§ 16 obch. zák.) zavazovalo žalobkyni, byly, jak vyplývá ze skutkových
zjištění soudů nižších stupňů, naplněny.
Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218
písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně
bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost nahradit žalované náklady dovolacího
řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10.000,-
Kč podle ustanovení § 3 odst. 1 bodu 5, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a §
18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z paušální náhrady hotových výdajů ve výši
300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem činí 10.300,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná
domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. července 2011
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu