32 Cdo 4609/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobců a) J. V., a b) Č. B., obou zastoupených JUDr. Pavlem Knitlem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 222/5, proti žalované ING Životní pojišťovna N.V., pobočka pro Českou republiku, se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Nádražní 344/25, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 40763587, zastoupené JUDr. Petrem Čunderlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 650/23, o zaplacení částek 625 416 Kč s příslušenstvím a 1 320 153 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 38/2008, o dovolání žalobkyně a) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2014, č. j. 3 Cmo 302/2013-332, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2013, č. j. 14 Cm 38/2008-285, ve znění usnesení ze dne 29. května 2013, č. j. 14 Cm 38/2008-297, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2013, č. j. 14 Cm 38/2008-285, ve znění usnesení ze dne 29. května 2013, č. j. 14 Cm 38/2008-297, se zastavuje. II. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2014, č. j. 3 Cmo 302/2013-332, se odmítá. III. Ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze v pořadí druhým rozsudkem ve věci ze dne 8. března 2013, č. j. 14 Cm 38/2008-285, ve znění usnesení ze dne 29. května 2013, č. j. 14 Cm 38/2008-297, zamítl žalobu o zaplacení částek 625 416 Kč s příslušenstvím a 1 320 153 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků (bod II. výroku).
K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou v zamítavém výroku ve věci samé tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni a) 32 874 Kč s 3% úrokem z prodlení p. a. od 1. března 2006 do zaplacení a jinak ho ohledně zamítnutí částky 592 542 Kč s příslušenstvím potvrdil (výrok I.). Dále rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a že žalobkyně a) je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 23 681 Kč (výrok III.).
Ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovanou zrušil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé v rozsahu částky 1 040 166 Kč s příslušenstvím a řízení v tomto rozsahu zastavil a ve zbývající části zamítavého výroku ve věci samé ho změnil tak, že uložil žalované zaplatit žalobci b) 279 987 Kč s 3% úrokem z prodlení p. a. od 1. března 2006 do zaplacení (výrok IV.). Odvolací soud dále rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovanou nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok V.).
Z dovolání žalobkyně a) se podává, že dovolatelka jím výslovně napadla v záhlaví označené rozsudky soudů obou stupňů.
Vzhledem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání je ve smyslu ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí.
Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalobkyně a) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2013, č. j. 14 Cm 38/2008-285, ve znění usnesení ze dne 29. května 2013, č. j. 14 Cm 38/2008-297, podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 10/2001 a 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podle doručenky, nacházející se na č. l.
339 spisu, byl rozsudek odvolacího soudu doručen žalobkyni a), resp. jejímu právnímu zástupci dne 11. července 2014. Podala-li proto žalobkyně a) dovolání datované dnem 26. srpna 2014 k poštovní přepravě až dne 12. září 2014, učinila tak po 11. září 2014 (srov. § 57 odst. 2 větu první o. s. ř.), kdy jí marně uplynula dvouměsíční lhůta k podání dovolání určená podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. Nejvyšší soud uzavřel, že žalobkyně a) podala dovolání proti rozsudku odvolacího soudu opožděně, byť se tak stalo o jeden den.
Proto ho bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první a § 218a o. s. ř. pro opožděnost odmítl. I kdyby však dovolatelka podala dovolání včas, bylo by třeba ho odmítnout pro vady podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř., neboť dovolatelka v něm oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 237 o. s. ř.), a rovněž tak nevymezila rozsah, v němž rozsudek odvolacího soudu napadá.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. dubna 2015
JUDr. Miroslav G a l l u s předseda senátu