32 Cdo
467/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní
věci žalobkyně CAMIAR INVESTMENTS LIMITED, se sídlem Grigoriou Xenopoulou
Street 17, Totalserve House, 3106 Limassol, Kypr, č. reg. HE 101808, zastoupené
Mgr. Petrem Plockem, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1515/22, proti
žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská
15/525, PSČ 118 00, zastoupené Mgr. Michalem Doležalem, advokátem se
sídlem v Praze 2, Helénská 1799/4, o zaplacení 105 254 202,03 Kč s
příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci
pod sp. zn. 19 Cm 1063/1993, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 25. února 2009, č. j. 5 Cmo 19/2009-290, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů
dovolacího řízení částku 960 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k
rukám jejího zástupce Mgr. Michala Doležala.
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Vrchní soud v
Olomouci potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci
ze dne 11. prosince 2008, č. j. 19 Cm 1063/1993-279, kterým byl zamítnut návrh
žalobkyně na prominutí zmeškání lhůty k podání návrhu na pokračování v řízení,
přerušeném usnesením ze dne 15. srpna 2007, č. j. 19 Cm 1063/1993-256,
které nabylo právní moci dne 7. září 2007, a o přiznání odkladného účinku
usnesení téhož soudu ze dne 15. září 2008, č. j. 19 Cm 1063/1993-259,
není přípustné.
Se zřetelem k době vydání usnesení odvolacího soudu se uplatní pro dovolací
řízení – v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a další související zákony – občanský soudní řád ve znění
účinném do 30. června 2009 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §
237 až § 239 o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního
stupně o zamítnutí návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání návrhu na
pokračování v řízení a na přiznání odkladného účinku rozhodnutí, nelze
podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v
ustanoveních § 238, § 238a a § 239 o. s. ř.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř. upravujícího
přípustnost dovolání rovněž proti usnesení (a rozsudku) odvolacího soudu, ovšem
pouze za podmínky, že jím bylo rozhodnuto ve věci samé. Protože napadené
usnesení odvolacího soudu nemá povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání
přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako
nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání
(§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl [§ 243b odst. 5 věta
první a § 218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně, jejíž
dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna
zaplatit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady
žalované sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce
500 Kč podle § 14 odst. 3, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000
Sb., v platném znění, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon
právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996
Sb., v platném znění, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 160
Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná
domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 25. května 2010
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu