32 Cdo 4768/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Příhody ve věci
žalobkyně Euler Hermes Čescob, úvěrová pojišťovna, a. s., se sídlem v Praze 8,
Molákova 576/11, PSČ 186 00, IČ 25603370, zastoupené JUDr.
Pavlem Novickým, advokátem, se sídlem v Praze 1, Malá Štupartská 6, proti
žalované AGROFARM export import s. r. o., se sídlem v Českých Budějovicích, K.
Světlé 2238, PSČ 370 04, IČ 25183869, zastoupené Mgr. Martinem Caplem,
advokátem, se sídlem Českých Budějovicích, Husova tř. 1847/5, o zaplacení
částky 52.909,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých
Budějovicích pod sp. zn. 27 C 215/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. května 2009, č. j. 8 Co
831/2009-92, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu, jímž
byl potvrzen rozsudek ze dne 27. ledna 2009, č. j. 27 C 215/2008-71, kterým
Okresní soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu o zaplacení částky 52.909,20
- Kč s úrokem z prodlení, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. června 2009, dále též jen
„o. s. ř.“ (srov. čl. II. bod 12 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb.),
neboť rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí, kterým by tento
soud rozhodl ve věci samé jinak a jež by bylo zrušeno odvolacím soudem. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c)
o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu v napadeném potvrzujícím výroku ve
věci samé nemá po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam
zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem
rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§
237 odst. 3 o. s. ř.). Dovoláním předloženou právní otázku, zda právo na pojistné plnění vzniká již
tím, že nastanou skutečnosti sjednané v pojistné smlouvě, nebo až poté, co
pojišťovna sama rozhodne, že tyto podmínky nastaly (tedy co ukončí pojistné
šetření s výsledkem, že nahlášená škodná událost je událostí pojistnou, a co
zjistí výši pojistného plnění), odvolací soud neřešil v rozporu s hmotným
právem. Soudy nižších stupňů správně dovodily, že právo na pojistné plnění
vzniká, dojde - li ke splnění předpokladů, jež jsou pro vznik tohoto práva
sjednány v pojistné smlouvě, tj. nastane-li pojistná událost - srov. vymezení
tohoto pojmu v zákoně č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně
souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „ZPS“), jakož
i vymezení pojistné události v článku 1 A pojistných podmínek ve spojení s
bodem 6 pojistné smlouvy. Ostatně je zcela nepřijatelné z hlediska zásad, na
nichž stojí soukromé právo v právním státě, a vedlo by v praktickém životě k
absurdním důsledkům, aby vznik závazku byl vázán na to, zda sám dlužník usoudí,
že byly splněny ostatní (objektivní) předpoklady stanovené pro jeho vznik. Skončení šetření pojistitele nutného ke zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit
(srov. § 16 odst. 1 ZPS) je právní skutečností, s níž se pojí nikoliv vznik
závazku k pojistnému plnění, nýbrž jeho splatnost – srov. ustanovení § 16 odst. 2, větu první, ZPS, jež lze podle jeho povahy (§ 1 odst. 2 ZPS a § 2 odst. 3
obč. zák.) považovat za kogentní a podle něhož pojistné plnění je splatné do 15
dnů po ukončení šetření, jakož i článek 8 pojistných podmínek, jenž výjimkou z
obecně stanovené splatnosti pojistného plnění, vázané na uplynutí karenční
lhůty [článek 6 A bod 1 písm. a) pojistných podmínek], určuje pro případ
šetření lhůtu k vyplacení pojistného plnění v trvání jednoho měsíce od jeho
skončení.
Též splatnost pohledávky v době jejího jednostranného započtení patří mezi
předpoklady, za nichž započtení učiněné jednostranným právním úkonem vyvolá
zamýšlené právní účinky, tj. zánik vzájemných pohledávek v rozsahu, v jakém se
kryjí (srov. § 580 a § 581 odst. 2, větu druhá, obč. zák.). Správnost závěru
odvolacího soudu o splatnosti žalovanou započtené pohledávky však dovoláním
zpochybněna nebyla. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího
soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně toho, jak je
dovolatel obsahově vymezil (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), proto při zkoumání, zda
napadené rozhodnutí má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé
po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky,
které dovolatel v dovolání označil. Proto jen pro pořádek lze dodat, že též
otázku splatnosti započtené pohledávky odvolací soud řešil v souladu s hmotným
právem. Podle obsahu spisu žalobkyně dopisem ze dne 4. 12. 2007 adresovaným
žalované (na č. l. 33 spisu) odmítla pojistné plnění, k ukončení šetření tedy
došlo doručením tohoto dopisu (srov. § 16 odst. 2, větu druhou, ZPS). Skutkový
stav věci zjištěný soudy nižších stupňů neobsahuje poznatek o tom, kdy došlo k
zápočtu. Jestliže však žalovaná podáním ze dne 6. 8. 2008 (na č. l. 22 spisu)
teprve ohlásila záměr provést započtení této pohledávky, pak již z uvedených
časových souvislostí je zřejmé, že v době zápočtu musela být její pohledávka
vůči žalobkyni splatná, i kdyby byla pro její splatnost rozhodná pojistná
smlouva a nikoliv ustanovení § 16 odst. 2, věty druhé, ZPS. K závěru o přípustnosti dovolání nemůže vést ani dovolací námitka, jejímž
prostřednictvím žalobkyně vytýká soudům nižších stupňů, že samy posoudily, že
„podmínky pro výplatu pojistného nastaly“. Procesní postup soudů nižších
stupňů, které si pro účely posouzení důvodnosti uplatněné námitky započtení
posoudily jako předběžnou otázku existence a splatnosti započtené pohledávky,
je v naprostém souladu s ustanovením § 135 odst. 2 o. s. ř., nelze tedy dospět
k závěru, že tyto soudy pochybily při výkladu norem procesního práva. Zpochybňuje-li žalobkyně právní závěr odvolacího soudu o vzniku práva žalované
na pojistné plnění prostřednictvím námitky, že žalovaná nedoložila splatnost
pohledávek vůči svým odběratelům a pojistná událost tedy nenastala, pak
nekritizuje správnost právního posouzení (správnost výkladu norem hmotného
práva a jejich aplikace na zjištěný skutkový stav věci), nýbrž napadá správnost
skutkových závěrů, na nichž odvolací soud pro ni nepříznivé právní posouzení
založil. Přehlédla patrně, že dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.
s. ř. (tj. že rozhodnutí odvolacího soudu nemá podle obsahu spisu v podstatné
části oporu v provedeném dokazování), pod který je možno její výhrady proti
zjištěnému skutkovému stavu věci z hlediska jejich obsahu podřadit, přípustnost
dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže.
V situaci, kdy Nejvyšší soud nedospěl k závěru, že odvolací soud rozhodl v
rozporu s hmotným právem, kdy z hlediska uplatněných dovolacích námitek
neshledal ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího
soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, a kdy dovolání ani v
části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není
přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003), nelze než uzavřít, že
dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž
není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s.
ř.), dovolání jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 ve spojení s §
218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.; žalované, která
by měla na jejich náhradu právo, podle obsahu spisu takové náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2010
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu