32 Cdo 50/2000
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdeňka Dese, JUDr. Františka Faldyny, CSc.,
JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobců A) J.
B. a B) Ing. J. T., oba zast. advokátem, proti žalované X., s.r.o., zast.
advokátkou, o 100.000,- Kč s přísl. a 200.000,- Kč s přísl., o dovolání
žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. dubna 1999, č.j. 7
Cmo 578/97 - 343, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v
Českých Budějovicích ze dne 19.5.1997, č.j. 12 Cm 182/96, 143/94-293, ve
výrocích o povinnosti žalované zaplatit žalobci A. 100.000,- Kč a žalobci B.
200.000,- Kč a změnil jej ve výroku, kterým soud rozhodl o povinnosti zaplatit
úrok z prodlení tak, že uložil žalované namísto povinnosti zaplatit úrok z
prodlení od 17.3.1993 do zaplacení, povinnost zaplatit jej až od 17.11.1993. Ve
výroku rozsudku připustil odvolací soud dovolání pro otázku splatnosti
pohledávek na náhradu škody a nároků z nekalosoutěžního jednání a možnosti
jejich započtení jednostranným úkonem žalované.
Odvolací soud vycházel především z toho, že v projednávané věci není mezi
účastníky sporné, že každému žalobci vznikl nárok na zaplacení ceny za
převedený obchodní podíl a že žalovaná tuto cenu nezaplatila. Sporná není ani
výše pohledávek z tohoto titulu. Jediná obrana žalované spočívá v námitce
započtení.
Započtení pohledávek upravuje ustanovení § 580 a 581 obč. zák. a § 358 až 364
obch. zák. Obecně platí, že proti splatné pohledávce nelze započíst pohledávku,
která dosud splatná není (§ 581 odst. 2 věta druhá obč. zák.). Pro obchodní
vztahy platí odchylka od tohoto pravidla pro případ, že dlužník není schopen
plnit své peněžité závazky (§ 359 obch. zák.). V projednávané věci žalovaná ani
netvrdila splnění uvedené podmínky, proto je třeba vycházet z obecného
pravidla, že nesplatnou pohledávku započíst nelze.
K zániku závazku započtením nedochází automaticky, když se pohledávky setkaly,
ale na základě projevu vůle. Kompenzační projev lze učinit až poté, co se obě
pohledávky setkaly, tj. v okamžiku, kdy se stala splatnou pohledávka s pozdější
splatností. Žalovaná započetla své pohledávky vůči žalobcům jednostrannými
úkony učiněnými postupně v průběhu řízení. Neprokázala a ani netvrdila, že by
před tímto úkonem vyzvala žalobce k plnění. Nelze ji přitom přisvědčit, že se
pohledávky na náhradu škody a na plnění z porušení práv nekalosoutěžním
jednáním staly splatnými okamžikem vzniku škody či okamžikem porušení práv.
Nelze zaměňovat vznik práva samotného a splatnost pohledávky. Povinné osobě
musí být dána možnost, aby dobrovolně splnila pohledávky oprávněného. Přitom
zadostiučinění poskytnuté v penězích je splatné až na základě rozhodnutí soudu.
Z obecné úpravy doby plnění (§ 340 odst. 2 obch. zák.) vyplývá, že ji stanoví
výzvou věřitel. Povinný proto musí být ke splnění vyzván a teprve tím se stává
pohledávka splatnou.
Žalobci tvrdí, a žalovaná neprokázala opak, že se o pohledávkách žalované
dozvěděli až z jejích písemných podání učiněných v průběhu řízení, jimiž
jednostranně započetla své pohledávky. V okamžiku započtení tedy nemohly být
pohledávky žalované za žalobci splatné. I kdyby soud připustil, že úkon
směřující k započtení je výzvou k plnění, nastává splatnost až následujícího
dne po doručení této výzvy. Dále odvolací soud dovodil že vzhledem k tomu, že
pohledávky žalované nemohly být v okamžiku započtení splatné, je bezpředmětné
zabývat se otázkou vzniku těchto pohledávek a jejich postoupení. Protože
pohledávky žalobců nezanikly započtením, odvolací soud potvrdil v tom směru
rozsudek soudu prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná při splnění podmínek
stanovených zákonem, v otevřené lhůtě dovolání. Co do přípustnosti dovolání
odkázala na ustanovení § 239 odst. 1, co do důvodu na ustanovení § 241
odst. 3 písm. d) o.s.ř.
Dovolatelka označila za nesprávný právní závěr odvolacího soudu, že pohledávky
na náhradu škody a na plnění z porušení práv nekalosoutěžním jednáním jsou
splatné až poté, co poškozený vyzve povinného k zaplacení. Odkazuje přitom na
rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 29/91,
v němž dospěl soud k závěru, že kompenzační projev vůle způsobuje zánik práva
již v okamžiku, kdy se obě pohledávky setkaly. Nad rámec připuštěného dovolání
dovolatelka napadá i závěr odvolacího soudu o tom, že vzhledem k tomu, že její
pohledávky nemohly být v okamžiku započtení splatné, je bezpředmětné zabývat se
otázkou vzniku těchto pohledávek a jejich postoupení a vytýká soudu, že
neprovedl navržené důkazy v tom směru.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř.
Závěr odvolacího soudu o tom, že pohledávka na náhradu škody se stává splatnou
až k výzvě věřitele na splnění dluhu je správný. Tento závěr zcela nepochybně
vyplývá z ustanovení § 1 odst. 2 obch. zák. a § 563 obč. zák., ze kterých ke
dovodit (když obchodní zákoník neupravuje dobu plnění pro závazky z porušení
práva), že není-li doba plnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo
určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, co byl o
plnění věřitelem požádán (viz též rozsudky publikované ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek pod R III/1967 a R 23/1993). Teprve výzvou k plnění se
dluh stává splatným. Vzhledem k tomu, že úkon směřující k započtení lze učinit
až poté, co se staly splatnými obě započítávané pohledávky, byl úkon žalovaného
směřující k započtení předčasný, neboť nebyly splněny podmínky pro započtení a
nemohl proto mít účinky započtení. Správný je rovněž závěr, že zadostiučinění
přiznané v penězích je splatné až na základě rozhodnutí soudu.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání podle
ustanovení § 243b odst. 1 o.s.ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b
odst. 4, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť ze spisu se nepodává, že
by žalobcům, kteří měli ve věci plný úspěch, vznikly náklady řízení, o jejichž
úhradě by musel soud rozhodnout.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 20. června 2000
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková