Cdo 524/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci návrhu D. J., za vedlejšího
účastenství J. S. o odvolání likvidátora H. p. H., a.s. v likvidaci, Ing. B. V.
a jmenování nového likvidátora Doc. Ing. Z. Č., DrSc., o dovolání D. J. a Doc.
Ing. Z. Č., DrSc., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. prosince
1999, č.j. 7 Cmo 1208/99-58, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. prosince 1999, č.j. 7 Cmo
1208/99-58 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Napadeným usnesením změnil odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ze
dne 5. 8.1999, č.j. 54 Cm 89/99-13, kterým tento soud podle § 71 odst. 4
obch. zák. odvolal Ing. B. V. z funkce likvidátora H. p. H., a.s. v likvidaci
(dále jen “holding”) a jmenoval novým likvidátorem Doc. Ing. Z. Č. tak, že
žalobu zamítl. K odvolání likvidátora přistoupil soud prvního stupně poté, co
dovodil, že dosavadní likvidátor porušoval své povinnosti při výkonu funkce.
Odvolací soud dospěl k závěru, že když valná hromada h. dne 2.12.1999 jmenovala
nového likvidátora poté, co se dosavadní likvidátor vzdal funkce, je třeba
aplikovat ustanovení § 71 odst. 3 obch. zák. které určuje, že vzdá-li se
dosavadní likvidátor své funkce, jmenuje se nový likvidátor způsobem, kterým
byl jmenován předchozí likvidátor, přičemž soud jmenuje likvidátora jen tehdy,
jestliže tak neučiní bez zbytečného odkladu orgán k tomu příslušný. Tímto
orgánem je u akciové společnosti valná hromada. Odvolací soud posoudil postup
žalované jako postup, který je v souladu s § 71 odst. 3 a § 219 odst. 1 obch.
zák. a dovodil, že zvolením nového likvidátora odpadl důvod pro rozhodnutí
podle § 71 odst. 4 obch. zák., a proto žalobu zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podali D. J. (dále jen “první dovolatel”) a
nově jmenovaný likvidátor (dále jen “druhý dovolatel”), oba zastoupeni
advokátem, v otevřené lhůtě dovolání. Co do přípustnosti dovolání odkázali na
ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o.s.ř.
První dovolatel namítá, že ačkoliv Ing. B. V. jako odvolatel vytýkal usnesení
soudu prvního stupně nesprávný právní závěr, který vyplynul z nesprávných
skutkových zjištění a navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí, posuzoval
odvolací soud věc “svébytným způsobem bez jakéhokoli doplnění dokazování”.
Přitom ignoroval stav zápisu holdingu v obchodním rejstříku, podle kterého byl
v době vydání usnesení odvolacího soudu, vzhledem ke konstitutivní povaze
zápisu likvidátora do obchodního rejstříku, Ing. B V. pasivně legitimován ve
sporu.
Dále uvedl, že soud prvního stupně shledal chybným postup Ing. B. V. při
organizaci veřejné soutěže, jejímž předmětem byl prodej veškerého majetku h. v
účetní hodnotě 19.857,000.000,- Kč, a proto rozhodl o jeho odvolání z funkce
likvidátora h. a nahradil jej důvěryhodnou osobou obecně známou svým
profesionálním přístupem. Nový likvidátor má garantovat akcionářům h. řádný
průběh procesu likvidace, zejména zamezení pokračování v nevýhodných a
neprůhledných transakcích a transferu majetku do zahraničí. Tím soud zajistil
faktický výkon práva akcionářů na podíl na likvidačním zůstatku.
Dále uvedl, že valná hromada h., na které se odvolatel vzdal funkce, se konala
až dne 2.12.1999, tedy až po podání odvolání, což svědčí o účelovém postupu h.
i odvolatele.
První dovolatel dále uvedl, že podal žalobu na vyslovení neplatnost usnesení
valné hromady konané dne 2.12.1999, o volbě nového likvidátora. Přitom žalobu
podal již před vydáním napadeného usnesení odvolacího soudu, které odvolací
soud vydal, aniž zkoumal, zda taková žaloba byla podána, ještě před uplynutím
lhůty pro její podání.
První dovolatel odvolacímu soudu rovněž vytýká nesprávné právní posouzení
zjevného obcházení zákona ze strany holdingu a Ing. B. V., kteří se brání
jmenování likvidátora nezávislým soudem. Upozornil i na to, že podle zákona je
možno jmenovat i více likvidátorů a soudu tedy nic nebránilo, aby po doplnění
dokazování potvrdil usnesení soudu prvního stupně, popřípadě přerušil řízení.
A konečně vytýká první dovolatel soudu to, že nezkoumal jako předběžnou otázku
platnost usnesení valné hromady konané dne 2. 12. 1999.
Druhý dovolatel namítl, že odvolací soud řešil vztah mezi podmínkami určení
likvidátora podle § 71 odst. 3 a 4 obch. zák. způsobem, který z hmotněprávního
i procesního hlediska neodpovídá smyslu zákonné úpravy. Namítá, že jediným
odvolatelem byl Ing. B. V., jehož odvolání soud dne 30.12.1999 soud projednal,
ačkoliv se dne 2.12.1999 funkce likvidátora vzdal, což bylo ke dni rozhodnutí
odvolacímu soudu známo, čímž zanikla jeho legitimace ve sporu.
Druhý dovolatel též namítl, že by soud měl přihlédnout k tomu, že k odvolání
likvidátora došlo pro porušování jeho povinností a vzít v úvahu ochranu zájmů
minoritních akcionářů. Poukazuje rovněž na to, že při postupu zvoleném
odvolacím soudem, by “škodící likvidátor”, kdykoli mohl předejít hrozící
likvidaci rezignací a na nejbližší valné hromadě se nechat jmenovat do
funkce znovu.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o.s.ř.
Dovolací soud přezkoumal usnesení odvolacího soudu a logickým, gramatickým a
teleologickým výkladem ustanovení § 71 odst. 3 a 4 obch. zák. ve vazbě na
ustanovení § 219 odst. 1 obch. zák. dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Ustanovení § 71 odst. 4 obch. zák. umožňuje osobě, která na tom osvědčí právní
zájem, aby se domáhala u soudu odvolání likvidátora, který porušuje své
povinnosti. Účelem tohoto ustanovení je, aby se osoba, která nemůže vlastními
silami dosáhnout odvolání likvidátora, domohla jeho odvolání, jestliže
porušováním svých povinností poškozuje její zájmy.
Takovou osobou může být osoba stojící mimo společnost, např. věřitel, který
shledá, že likvidátor porušuje své povinnosti ve prospěch akcionářů, kteří jej
likvidátorem zvolili a kteří tedy nemají zájem na jeho odvolání. Takovou osobou
však může být i menšinový akcionář, který proti vůli akcionáře či akcionářů,
kteří vahou svých hlasů prosadili zvolení likvidátora, nemůže prosadit jeho
odvolání, neboť většinový akcionáři či akcionáři mají na setrvání likvidátora
ve funkci zájem, přestože porušuje své povinnosti. Dále dává uvedené ustanovení
oprávněné osobě možnost prosadit jmenování likvidátora soudem, tj. jmenování
likvidátora, který není dosazen do funkce osobami, kteří se odvolání
předchozího likvidátora bránili, popřípadě v jejichž prospěch předchozí
likvidátor své povinnosti porušoval.
Jestliže pak soud uzná, jak se stalo v projednávané věci, že jsou splněny
podmínky pro odvolání likvidátora a o jeho odvolání rozhodne, nemůže již
valná hromada až do pravomocného vyřešení sporu,
rozhodnout o volbě likvidátora nového, neboť takovým postupem by byl zcela
zmařen účel sledovaný citovaným ustanovením zákona. Při výkladu ustanovení § 71
odst. 3 a 4 obch. zák. ke kterému dospěl odvolací soud, by ustanovení § 71
odst. 3 obch. zák. zcela pozbylo smysl, neboť akcionáři společnosti, jejíž
likvidátor má být odvolán, by mohli kdykoli zmařit jmenování nového likvidátora
soudem tím, že by společnost proti rozhodnutí soudu o odvolání a jmenování
likvidátora podala odvolání a před rozhodnutím o tomto odvolání by valná
hromada dosavadního likvidátora odvolala (popřípadě by tento likvidátor
odstoupil z funkce, jak uvádí druhý dovolatel) a jmenovala likvidátora nového.
Po právní moci rozhodnutí, kterým odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního
stupně, popřípadě po marném uplynutí lhůty k podání dovolání či zamítavém
rozhodnutí dovolacího soudu by pak dokonce nic nebránilo ani tomu, aby byl
původní likvidátor znovu dosazen do funkce. Z uvedeného vyplývá, že jsou-li
splněny podmínky postupu podle § 71 odst. 4 obch. zák., nelze použít ustanovení
§ 71 odst. 3 obch. zák.
Jestliže valná hromada rozhodla o jmenování likvidátora za situace, kdy o něm
rozhodovat nemohla, nastala z právního hlediska stejná situace, jako by valná
hromada rozhodla o odvolání likvidátora jmenovaného soudem (což zákon
nepřipouští) a jmenování likvidátora nového. Valná hromada totiž rozhodla o
věci, jejíž rozhodnutí nepatří, podle výslovného ustanovení zákona, do její
působnosti a takové rozhodnutí je rozhodnutím nicotným, které nemůže mít právní
účinky ani pro vnitřní poměry společnosti, natož pak ve vztahu ke třetím
osobám. (Stejně jako by takové účinky nemělo např. rozhodnutí o
jmenování likvidátora dceřiné společnosti či rozhodnutí o tom, že valná hromada
odvolává zákonné zmocnění akcionářů, uvedených v § 181 odst. 1 obch. zák. podat
žalobu podle § 182 odst. 2 obch. zák. anebo rozhodnutí valné hromady o
jmenování předsedy Fondu národního majetku.) Rejstříkový soud proto nemůže na
základě takového usnesení valné hromady povolit zápis odpovídající změny do
obchodního rejstříku.
Pokud však dovolatel namítá, že měl dovolací soud jako předběžnou otázku
zkoumat, zda bylo usnesení valné hromady přijato platně, není tato námitka
správná, neboť jak již rozhodl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 13. 1. 1999 sp.
zn. 1 Odon 101/97, nelze platnost usnesení valné hromady přezkoumávat v jiném
řízení než v řízení podle § 131 a 183 obch. zák. a v řízení rejstříkovém.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázek, na nichž napadené rozhodnutí
spočívá, není správné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a
odst. 1, věta první, o.s.ř.), rozsudek odvolacího soudu podle § 243b odst. 1,
věty za středníkem a odst. 2, věty prvé, o.s.ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu
soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, věta první, o.s.ř.).
Právní názor dovolacího je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1,
věta druhá, o.s.ř.). V rámci dalšího řízení se bude odvolací soud zabývat i
otázkou, zda došlo k platnému odstoupení likvidátora a zda tedy jsou splněny
podmínky pro jeho požadované odvolání. Tuto otázku musí soud zkoumat jednak
hlediska splnění podmínek odstoupení stanovených v § 66 odst. 1 obch. zák.
kterýmžto zkoumáním se před vydáním napadeného usnesení nezabýval a při splnění
těchto podmínek i z toho hlediska, zda takové odstoupení, které je právním
úkonem likvidátora, není obcházením ustanovení § 71 odst. 4 obch. zák.,
popřípadě dalších ustanovení zákona. Z toho hlediska se bude odvolací soud
zabývat též tím, jaké důsledky má podle zákona, stanov, popřípadě smlouvy s
likvidátorem - jestliže byla uzavřena - odstoupení likvidátora v poměru k
důsledkům jeho odvolání soudem (např. z hlediska vyplacení odstupného apod.).
Touto otázkou se dovolací soud v tomto rozhodnutí zabývat nemohl, neboť se jí
ve svém rozhodnutí nezabýval odvolací soud, ač tak učinit měl, a aniž prováděl
jakékoli dokazování a učinil jakékoli právní závěry v tom směru, vycházel z
toho, že odstoupení likvidátora bylo platné.
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto i o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 30. května 2000
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová