32 Cdo 534/2012
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v
právní věci žalobce M. J., zastoupeného JUDr. Josefem Pitnerem, advokátem se
sídlem v Uherském Brodě, Brodská 223, proti žalované Modré pyramidě stavební
spořitelně, a.s., se sídlem v Praze 2, Bělehradská 128, čp. 222, PSČ 120 21,
identifikační číslo osoby 60 19 28 52, zastoupené JUDr. Ludmilou Pávkovou,
advokátkou se sídlem v Praze 1, Krakovská 1392/7, o zaplacení částky
1,175.713,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn.
28 Cm 53/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne
27. září 2011, č. j. 3 Cmo 71/2011-223, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. září 2011, č. j. 3 Cmo 71/2011-223,
v potvrzujícím výroku ve věci samé, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne
29. října 2010, č. j. 28 Cm 53/2008-181, ve znění opravného usnesení ze dne 10.
února 2011, č. j. 28 Cm 53/2008-198, ve výroku I., se zrušují a věc se v tomto
rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobou podanou u soudu dne 21. února 2008 se žalobce domáhal zaplacení
žalované částky z titulu práva na odškodnění po ukončení smlouvy o obchodním
zastoupení. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. října 2010, č. j. 28 Cm 53/2008-181,
ve znění opravného usnesení ze dne 10. února 2011, č. j. 28 Cm 53/2008-198,
uložil žalované zaplatit žalobci částku 1,173.135,- Kč s úrokem z prodlení
blíže specifikovaným (výrok I.) a náhradu nákladů řízení (výrok II.), co do
částky 2.578,60 Kč řízení zastavil (výrok III.). Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem opravil rozsudek soudu
prvního stupně ve výroku I. co do počátku prodlení na správné datum od 1. listopadu 2007, potvrdil jej ve výroku I., ve výroku II. jej zrušil a v tomto
rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, podle nichž byla
1. října 2004 mezi účastníky uzavřena (v pořadí poslední) smlouva označená jako
smlouva mandátní (dále jen „smlouva“) odkazující na ustanovení § 566 a násl. obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), v níž se účastníci dohodli na
dlouhodobé spolupráci v oblasti prodeje produktů nabízených žalovanou jako
stavební spořitelnou, spočívající v zařízení obchodních záležitostí, zejména v
aktivním vyhledávání zájemců o produkty, poradenství, informování zájemců o
produktech a vyvíjení činnosti vedoucí k uzavření smluvního vztahu se zájemcem
a v dalších souvisejících činnostech s tím, že žalobce má jako mandatář právo
na provizi (čl. II. smlouvy). Žalobce dopisem z 28. března 2007 od smlouvy
odstoupil. Odvolací soud shodně se závěrem soudu prvního stupně posoudil
smlouvu podle jejího obsahu jako smlouvu o obchodním zastoupení podle
ustanovení § 652 a násl. obch. zák. S odkazem na ustanovení § 669 obch. zák. a
provedené dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že nárok žalobce z titulu
odškodnění je opodstatněný co do důvodu i výše, když s přihlédnutím k celkové
délce činnosti žalobce pro žalovanou od května 1997 i ke sjednané konkurenční
doložce (dohodnuté v čl. III. bodu 3 a 4 smlouvy), je ztráta provize podle
smlouvy pro žalobce významná, a je tudíž spravedlivé, aby byl žalobce ze strany
žalované odškodněn v plné výši vyplacené provize. Souhlasil též se závěrem
soudu prvního stupně, že v dané věci jsou součástí částky pro výpočet
odškodnění i tzv. superprovize jako její nároková složka, neboť byly vyplaceny
v souvislosti s činností podle smlouvy. Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání,
dovozujíc jeho přípustnost z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského
soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a co do důvodu odkazujíc na ustanovení
§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatelka namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil způsob kalkulace výše
odškodnění podle ustanovení § 669 obch. zák., pokud nezohlednil „relevantní
faktory a skutečnosti“ mající vliv na přiznání spravedlivého odškodnění, a bez
bližšího zdůvodnění započetl veškeré částky, které byly žalobci vyplaceny za
posledních pět let působení žalobce jako obchodního zástupce u dovolatelky.
Zejména nezohlednil znění konkurenční doložky a skutečnost, zda má dosud
podstatné výhody vyplývající z obchodu se zákazníky, které získal žalobce, ve
vztahu k provizím, které žalobci byly vyplaceny. Soudům obou stupňů vytýká, že
se nevypořádal s její argumentací, kterou rozvádí též v dovolání, že některé
částky vyplacené žalobci nejsou provizemi vyplacenými v důsledku uskutečněných
obchodů se zákazníky. Za zásadně významnou považuje otázku, zda do výpočtu
výše odškodnění podle ustanovení § 669 obch. zák. je nezbytné zahrnout všechny
vyplacené částky, tedy zda všechny částky vyplacené dovolatelkou žalobci jsou
provizemi ve smyslu ustanovení § 659 a § 659a obch. zák. Tvrdí, že některé
vyplacené částky nejsou provizemi, zejména jde o náklady související s činností
obchodního zástupce, na jejichž náhradě se dohodli ve smlouvě, a to náklady na
telefon, provoz kanceláře a náklady na propagaci dovolatelky, jež za rozhodné
období představují částku 561.471,36 Kč. Nejde o částky vyplacené za
uskutečněné obchody, tedy o provize ani odměny, ale o náhrady poskytnuté podle
smlouvy vedle provize. Do výpočtu tak byly nesprávně zahrnuty i částky, které
byly žalobci vyplaceny jako náklady související s činností obchodního zástupce
a tzv. superprovize vyplacené v souvislosti s výkonem funkce oblastního
vedoucího, resp. regionálního ředitele, jako odměny za manažerskou činnost,
nikoli za činnost obchodního zástupce. Dovolatelka soudům obou stupňů vytýká, že se nezabývaly otázkou spravedlivosti
odškodnění, když nevzaly v úvahu nečinnost žalobce jako obchodního zástupce v
letech 2004 až 2006 při uzavírání smluv s novými zákazníky, a to, že
konkurenční doložka byla sjednána pro dobu po ukončení smlouvy pouze na jeden
rok. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v
potvrzujícím výroku ve věci samé a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací
řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení
zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád
ve znění účinném do 31. prosince 2012. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu
prvního stupně ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení § 237
odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde, neboť
podmínky tohoto ustanovení nebyly naplněny (ve věci nebylo soudem prvního
stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Nejvyšší soud však
shledává napadené rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. zásadně právně významným [a potud má dovolání za přípustné podle ustanovení §
237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] v otázce posouzení skutečností rozhodných pro
výši odškodnění podle ustanovení § 669 obch. zák., kterou odvolací soud řešil v
rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Podle ustanovení § 652 obch. zák.
smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní
zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě pro zastoupeného vyvíjet
činnost směřující k uzavírání určitého druhu smluv (dále jen „obchody“) nebo
sjednávat a uzavírat obchody jménem zastoupeného a na jeho účet (odstavec 1). Z ustanovení § 659 obch. zák. vyplývá, že obchodní zástupce má nárok na provizi
sjednanou, jinak odpovídající zvyklostem podle místa jeho činnosti a s ohledem
na druh zboží, jehož se týká smlouva o obchodním zastoupení (odstavec 1 věta
první). Nárok na úhradu nákladů spojených se svou činností má obchodní zástupce
vedle provize, jen když to bylo sjednáno a nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného,
jen když mu vznikl nárok na provizi z obchodu, kterého se náklady týkají
(odstavec 2). Podle ustanovení § 669 obch. zák. má obchodní zástupce v případě ukončení
smlouvy právo na odškodnění, jestliže a) zastoupenému získal nové zákazníky
nebo rozvinul významně obchod s dosavadními zákazníky a zastoupený má dosud
podstatné výhody vyplývající z obchodů s nimi, a b) placení tohoto odškodnění
je spravedlivé, jsou-li vzaty v úvahu všechny okolnosti, zejména provize,
kterou obchodní zástupce ztrácí a která vyplývá z obchodů uskutečněných s
těmito zákazníky; tyto okolnosti zahrnují také použití nebo nepoužití
konkurenční doložky ve smyslu § 672a (odstavec 1). Výše odškodnění nesmí
překročit roční provizi vypočítanou z ročního průměru odměn získaných zástupcem
během posledních pěti let, a trvala-li smlouva dobu kratší než pět let, musí
být vypočítáno z průměru za celé smluvní období (odstavec 2). Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. října 2011, sp. zn. 32 Cdo 3359/2011,
uveřejněném na jeho webových stránkách, odůvodnil právní závěr, podle něhož
vznik práva na odškodnění je podmíněn současným splněním dvou předpokladů,
totiž jednak že obchodní zástupce zastoupenému získal nové zákazníky nebo
rozvinul významně obchod s dosavadními zákazníky a zastoupený má dosud
podstatné výhody vyplývající z obchodů s nimi, jednak že placení tohoto
odškodnění je spravedlivé, jsou-li vzaty v úvahu všechny okolnosti, zejména
provize, kterou obchodní zástupce ztrácí a která vyplývá z obchodů
uskutečněných s těmito zákazníky, a skutečnost, zda byla sjednána konkurenční
doložka. Zda tomu tak v projednávané věci bylo, však z odůvodnění napadeného rozhodnutí
nelze seznat, neboť odvolací soud to, zda žalovaná měla i po ukončení vztahu se
žalobcem výhody z obchodů, které žalobce jako obchodní zástupce po dobu trvání
smlouvy uzavřel, nepostavil najisto. Odvolací soud pouze odkázal na výsledky
dokazování před soudem prvního stupně, avšak ani z odůvodnění rozsudku soudu
prvního stupně tento závěr nevyplývá. Nejvyšší soud ve zmíněném rozhodnutí dále dovodil, že druhým z předpokladů je,
že placení odškodnění je vzhledem ke zvláštním okolnostem konkrétního případu
spravedlivé. Jako zvláště významné hledisko pro uplatnění korektivu ekvity
zákon zdůrazňuje provizi, kterou obchodní zástupce ztrácí a která vyplývá z
obchodů uskutečněných se zákazníky, které získal nebo s nimiž významně rozvinul
obchod.
Tato provize nemusí být nutně identická s provizí, která byla
obchodnímu zástupci vyplacena. V projednávané věci se odvolací soud (ani soud prvního stupně) nezabýval
tvrzením dovolatelky, že náklady na provoz kanceláře, telefon a propagační
materiály, které byly hrazeny žalobci podle smlouvy, nejsou součástí provize. O
tom, že tomu tak skutečně je, svědčí i ustanovení § 659 odst. 1 a 2, které
nárok na provizi a nárok na náhradu nákladů spojených s činností obchodního
zástupce, rozlišuje. Nelze však přisvědčit námitce dovolatelky, že tzv. superprovize vyplácené
žalobci za výkon funkce regionálního ředitele nejsou provizemi, k nimž se
přihlíží při výpočtu výše odškodnění. Vypracoval-li se žalobce z obchodního
zástupce na regionálního ředitele, pak nepochybně tato skutečnost svědčí o jeho
schopnostech, za což by neměl být postižen při rozhodování o výši odškodnění
podle ustanovení § 669 obch. zák., které ostatně spojuje nárok na odškodnění i
se situací, že obchodní zástupce rozvinul významně obchod s dosavadními
zákazníky, což mu funkce oblastního ředitele řídícího obchodní zástupce
příslušné oblasti umožňovala, a v řízení nebylo zjištěno, že by tuto funkci
nevykonával řádně. Přitom na této pozici ovlivňoval uzavírání obchodů se
zákazníky, byť zprostředkovaně, vedením podřízených obchodních zástupců. Dospěl-li proto odvolací soud k závěru, že nárok na odškodnění je spravedlivý v
plné žalobcem uplatněné výši, aniž by správně vyložil a aplikoval ustanovení §
669 obch. zák. ve smyslu výše uvedených závěrů a přihlédl k tvrzení
dovolatelky, je jeho právní posouzení věci neúplné a tudíž nesprávné a dovolací
důvod nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm.
b) o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn právem. Soudy nižších stupňů by neměly
přehlédnout, že skončil-li podle jejich závěrů smluvní vztah mezi účastníky
výpovědí žalobce dne 28. března 2007, je nutné při výpočtu výše odškodnění
přihlédnout podle ustanovení § 669 odst. 2 obch. zák. pouze k odměnám získaným
obchodním zástupcem během posledních pěti let smluvního vztahu.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s.
ř.), rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé zrušil (§
243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.); jelikož důvody, pro které bylo
zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně,
zrušil Nejvyšší soud i jej (ve znění opravného usnesení) ve vyhovujícím výroku
ve věci samé a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení
(§ 243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně)
závazný (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém
rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2013
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu