32 Cdo 5414/2007
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse
v právní věci žalobce F. spol. s r. o., zastoupeného advokátem, proti
žalovanému C. spol. s r. o., zastoupenému advokátem, o zaplacení 368.784,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Č. B. pod sp. zn. 13 Cm 219/2003, o
dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 26. května 2005, č.
j. 12 Cmo 395/2004-169, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v P. ze dne 26. května 2005, č.j. 12 Cmo 395/2004-169 a
rozsudek Krajského soudu v Č. B. ze dne 2. srpna 2004, č.j. 13 Cm 219/2003-135,
se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vrchní soud v P., rozsudkem v záhlaví označeným, potvrdil rozsudek Krajského
soudu v Č. B. ze dne 2. srpna 2004, č.j. 13 Cm 219/2003-135, jímž tento soud
zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 368.784,- Kč s
úrokem z prodlení ve výši 3,5% za dobu od 7. 1. 2003 do zaplacení (výrok I.) a
zavázal žalobce zaplatit žalovanému náklady řízení a dále zaplatit státu
náklady provedeného důkazu (výroky II. a III.). Současně rozhodl odvolací soud,
že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení.
Předmětem řízení byl nárok na náhradu škody při obstarání přepravy zásilky
barev, údajně znehodnocené promrznutím nákladu vozidla.
Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně zjistil, že mezi účastníky byla
uzavřena zasílatelská smlouva podle § 601 an. obchodního zákoníku (dále též
„obch. zák.“), na základě níž žalovaný pro žalobce zajistil provedení přepravy
zásilky barev od odesílatele Z. Ch. GmbH, W., přičemž k zajištění přepravy
žalovaný použil dalšího zasílatele E. J., který zadal vlastní provedení
přepravy dopravci M. L. z H. B. Při převzetí zásilky od dopravce dne 9. 12.
2002 zjistil žalobce poškození přepravovaných barev promrznutím a dne 10. 12.
2002 poškození zásilky u žalovaného reklamoval ve výši 368.784,- Kč.
Odvolací soud dovodil, že případná škoda na přepravovaném zboží nevznikla při
obstarávání přepravy, nýbrž při přepravě samotné. Žalovaný tudíž žádný závazek
ze zasílatelské smlouvy neporušil, za vzniklou škodu neodpovídá ve smyslu § 373
an. obch. zák. a neporušil ani povinnost zasílatele obstarat přepravu s
odbornou péčí v souladu s § 603 odst. 2 obch. zák. Údaj, že zásilka má být
přepravována při teplotě nad 0º C (aby nepromrzla), žalovaný sdělil
mezizasílateli, popř. dopravci, který tento údaj znal – jak plyne z jeho
svědecké výpovědi – i z mezinárodního nákladního listu č. 5649873, kol. č. 13
který měl dopravce k dispozici. Při zjištění, že zásilku nebude možno předat
příjemci dne 6. 12. 2002, předal žalovaný od příjemce převzatý pokyn k
uskladnění zásilky přes víkend v garáži (ve skladu) mezizasílateli, resp.
dopravci (zásilka byla uskladněna a překrytá plachtou).
Z uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 219 o.
s. ř. potvrdil.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 3 o. s. ř.,
když má za to, že odvolací soud řešil právní otázku odpovědnosti žalovaného za
škodu v rozporu s hmotným právem a je tak dána právní otázka zásadního významu
ve smyslu cit. ustanovení.
Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci podle §
241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. v otázce subsumpce skutkového stavu pod právní
normu v § 603 odst. 2 obch. zák. Kromě toho podle § 603 odst. 1 in fine obch.
zák. bylo žalovanému jako zasílateli i jinak známo z jednání o uzavření
zasílatelské smlouvy, jaký charakter má předmětná zásilka barev, tj. že nemá
být vystavena teplotě pod 0º C. Proto ani nemusel být vznesen konkrétní
požadavek na zajištění konkrétní teploty při přepravě, jak nesprávně dovodil
odvolací soud.
Podle dovolatele neobstojí ani závěr odvolacího soudu, že zasílatel obstaral
přepravu v souladu s požadavky žalobce a že informaci, která mu byla známa, že
totiž zásilka nemá být vystavena mrazu, předal mezizasílateli, který ji
dopravci sdělil tak, aby po uložení zásilku přes víkend ve skladu zboží překryl
plachtou. Toto sdělení jde ve smyslu § 605 odst. 2 obch. zák. na vrub
žalovanému.
Dovolatel má dále za to, že zůstalo opomenuto, že podle prvotní dohody
účastníků měla být zásilka naložena do termovozidla dne 3. 12. a vyložena u
žalobce dne 4. 12. 2002, avšak pro porušení povinností žalovaného došlo k
odkladu, zásilka nebyla naložena ani dne 5. 12. a vyložena dne 6. 12. 2002, ale
k nakládce nakonec došlo až 6. 12. a k vykládce teprve dne 9. 12. 2002.
Dovolatel proto uzavírá, že žalovaný odpovídá žalobci za škodu podle § 603
odst. 2 obch. zák., neboť neobstaral přepravu zásilky tak, aby nebyla vystavena
teplotám pod 0º C (ač o této skutečnosti věděl), když ke škodě došlo po
převzetí zásilky v době, kdy se nacházela u mezizasílatele.
Dovolatel nesouhlasí ani s právním posouzením odvolacího soudu, že není-li dána
odpovědnost žalovaného podle § 603 odst. 2 obch. zák., mohla být dána jeho
odpovědnost pouze za předpokladů určených v § 373 an. obch. zák. Odpovědnost
žalovaného – nemohla-li být posuzována podle § 603 odst. 2 obch. zák. – měla
být sekundárně ve smyslu § 609 obch. zák. posuzována přiměřeně podle § 533
obch. zák., když ustanovení o obecné odpovědnosti podle § 373 an. obch. zák.
stojí až na třetím místě. Přestože jak žalovaný tak mezizasílatel prokazatelně
věděli, že zásilka nemá být vystavena mrazu, byla v mezizasílatelově skladu po
tři dny vystavena teplotám výrazně pod 0º C a ani při tomto skladování –
ač mrzlo a na plechovkách s barvami byl varovný nápis „Vor Frost schützen“ –
nedošlo aspoň k minimalizaci škody ve smyslu § 533 odst. 2 obch. zák.
Nesprávné právní posouzení věci spatřuje dovolatel i v pojetí škody, jak ji
uplatnily oba soudy. V daném případě zásilku tvořily barvy a laky, které podle
výrobce nesmí být vystaveny teplotě pod 0º C a škoda tak je způsobena
nikoli až promrznutím zásilky, nýbrž již jejím vystavením teplotě pod 0º
C, neboť již tehdy vzniká škoda doktrinálně definovaná jako majetková újma
vyjádřitelná v penězích. Neobstojí proto odůvodnění soudu, že se nepodařilo
prokázat celkové promrznutí a tedy „úplné poškození celé zásilky barev“. Je pak
třeba z tohoto důvodu odmítnout i tvrzení o nedostatečné prohlídce a reklamaci
zásilky.
Dovolatel se dovolává též důvodu ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a
vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje
u soudu prvního stupně v nesprávných skutkových zjištěních o podmínkách ochrany
zásilky proti promrznutí, neprokázání promrznutí a údajného neprokázání vzniku
škody. Provedené důkazy nebyly hodnoceny v souladu s § 132 o. s. ř., zejména u
svědeckých výpovědí K. K., M. L., Ing. J. M. a Ing. M. S. pokud šlo o požadavek
na teplotu zásilky při její přepravě. Procesní pochybení vytýká dovolatel i
soudu odvolacímu, když i tento soud podle jeho názoru dospěl při hodnocení
důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, popř. vyšel z nesprávných skutkových
zjištění soudu prvního stupně a namítá i nepřezkoumatelnost napadeného
rozhodnutí, není-li zřejmé, jak se odvolací soud vypořádal se skutečnostmi, na
nichž žalobce založil své odvolání.
Závěrem dovolatel připomíná neúčinnost doručení rozsudku odvolacího soudu, když
žalobce v době doručování již nebyl zastoupen JUDr. J. Č., nýbrž JUDr. M. J.
Dovolatel navrhuje zrušení rozsudků soudu prvního stupně a soudu odvolacího a
vrácení věci Krajskému soudu v Č. B. k dalšímu řízení.
K námitce dovolatele bylo napadené rozhodnutí dodatečně doručeno zástupci
dovolatele a poté dovolací soud přistoupil k přezkoumání rozhodnutí odvolacího
soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání
splňuje náležitosti a podmínky stanovené zákonem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1,
§ 241a odst. 1 o. s. ř.), se nejprve zabýval přípustností dovolání, poněvadž
dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.) V posuzovaném případě připadá v úvahu pouze
přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., když rozsudkem
odvolacího soudu bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně v pořadí první
a dovolání není tedy přípustné podle písmena b) a je přípustné pouze, pokud
dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam.
Podle odstavce 3 cit. ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní
stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní
otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která
je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li
právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Právě této přípustnosti se dovolatel dovolává.
Dovolatel dále uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.,
tj. nesprávné právní posouzení věci, kterýžto důvod lze v případě předmětné
přípustnosti použít jako jediný možný a má za to, že odpovědnost žalovaného za
vzniklou škodu byla posouzena v rozporu s hmotným právem.
V daném případě vyplývá odpovědnost žalovaného z ustanovení § 603 odst. 2 obch.
zák., podle něhož zasílatel odpovídá za škodu na převzaté zásilce vzniklou při
obstarání přepravy, ledaže ji nemohl odvrátit při vynaložení odborné péče.
Použije-li zasílatel k obstarání přepravy dalšího zasílatele (mezizasílatele),
odpovídá přitom, jako by přepravu obstaral sám (§ 605 odst. 2 obch. zák).
Z uvedených ustanovení plyne, že odpovědnost zasílatele za škodu je speciálně
upravena v poměru k obecné úpravě náhrady škody podle § 373 an. obch. zák. Jde
o odpovědnost objektivní – stejně jako u obecné úpravy – avšak zvlášť je
upraven liberační důvod, spočívající v nemožnosti škodu odvrátit při vynaložení
odborné péče. Jinak platí obecná úprava.
V posuzovaném případě odvolací soud – stejně jakou soud prvního stupně – při
aplikaci § 603 odst. 2 obch. zák. nepřihlédl současně k ustanovením § 605 odst.
2 o odpovědnosti zasílatele za jednání (opomenutí) mezizasílatele, který pouhým
sdělením, že zásilka „má být překryta plachtou“ nesplnil svou povinnost odborné
péče. Neměla-li být zásilka barev vystavena mrazu, pak pokyn o překrytí
plachtou byl z hlediska odborné péče nedostatečný a je nutno jej přičíst
zasílateli k tíži.
Ostatní okolnosti, uváděné dovolatelem, nejsou z hlediska odpovědnosti
žalovaného relevantní. Není rozhodné, že samotné provedení přepravy se o
několik dní zdrželo. Nelze souhlasit s dovolatelem ani v otázce „pojetí“ škody,
škoda nemohla vzniknout již nedodržením ochrany před teplotou nižší než 0º
C, ale teprve vznikem skutečné škody v důsledku nedostatečné ochrany (netvořily-
li navíc celou zásilku barvy ředitelné vodou), což však pro vznik odpovědnosti
zasílatele je rovněž nerozhodné. Otázka rozsahu vzniklé škody může být
předmětem dalšího řízení ve věci.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud řešil
otázku odborné péče zasílatele (mezizasílatele) jakožto otázku zásadního
právního významu v rozporu s hmotným právem a dovolání je tak nejen přípustné
(§ 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 cit. ustanovení o. s. ř.), ale je i důvodné
(§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.).
Proto napadený rozsudek zrušil a poněvadž důvody, pro které bylo zrušeno
rozhodnutí odvolacího soudu platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil
dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem a odst. 3 cit. ustanovení o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího rozhodne soud v novém
rozhodnutí o věci (§ 243d ost. 1 in fine o. s. ř.)
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. března 2008
JUDr. František F a l d y n a, CSc.
předseda senátu