32 Cdo 544/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Moniky
Vackové v právní věci žalobce P. H., zastoupeného JUDr. R. K., advokátem, proti
žalované „G.R.I.P., I., spol. s r.o. o zaplacení 1,397.178,50 Kč s
příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 10 Cm 41/2005, o
žalobcových dovoláních proti usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18.
prosince 2007, č.j. 7 Cmo 491/2007-45 a č.j. 7 Cmo 491/2007-50, takto:
Žalobcova dovolání se zamítají.
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označenými usneseními potvrdil dvě
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 2007, kterými soud prvního
stupně jednak zastavil řízení v této věci, rozhodl o jeho nákladech a o vrácení
soudního poplatku žalobci (usnesení č.j. 10 Cm 41/2005 - 33), jednak
nepřipustil vstup dalšího účastníka do řízení na straně žalované (usnesení čj.
10 Cm 41/2005 – 34). Obě usnesení odůvodnil soud prvního stupně neexistencí
podmínky řízení, spočívající ve ztrátě způsobilosti žalované společnosti být
účastníkem řízení, jejíž nedostatek vede k zastavení řízení, a zároveň brání
vstupu dalšího účastníka do řízení.
Odvolací soud v odůvodnění svého prvního usnesení (7 Cmo 491/2007-45)
argumentoval sice podrobněji, leč shodně nedostatkem podmínek řízení způsobeným
ztrátou způsobilosti žalované obchodní společnosti být účastníkem řízení;
společnost v průběhu řízení zanikla výmazem z obchodního rejstříku (§ 68 odst.
1 obch. zák.) bez právního nástupce. V usnesení, jímž potvrdil zamítavé
rozhodnutí o návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení (7 Cmo
492/2007-50), zdůraznil odvolací soud především, že neměl-li žalovaný v
okamžiku, kdy soud prvého stupně rozhodoval, již způsobilost být jeho
účastníkem, nebylo možno vyhovět návrhu na vstup dalšího účastníka do řízení
právě pro nedostatek jeho podmínek.
Proti oběma usnesením odvolacího soudu podal žalobce dvě obsahově
shodná dovolání, jejichž přípustnost opírá o ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř. a
odůvodňuje je s odkazem na § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. nesprávným právním
posouzením věci. Vzhledem k tomu, že návrh na přistoupení dalšího účastníka do
řízení byl podán dříve, nežli žalovaná výmazem z obchodního rejstříku zanikla,
v okamžiku podání tohoto návrhu neodstranitelný nedostatek podmínek řízení dán
nebyl. Soudy měly procesní návrh hodnotit ke dni jeho podání, nikoli vycházet
ze stavu v době, kdy rozhodovaly. Žalobce nemůže ovlivnit dobu mezi podáním
návrhu a rozhodnutím soudu, délka této doby nemůže jít k jeho tíži.
Obě dovolání proti usnesení odvolacího soudu jsou přípustná podle § 239 odst. 2
písm. b) o.s.ř., nejsou však důvodná.
Závěr soudů obou stupňů o tom, že žalovaná společnost ztratila způsobilost k
právním úkonům (§ 19 o.s.ř. a § 19a odst. 2 obč. zák.) ke dni 20. června 2006,
kdy byla vymazána z obchodního rejstříku a tedy jako subjekt práva zanikla (dle
§ 68 odst. 1 obch. zák.), nebyl dovolatelem zpochybňován. Dovolací soud jej
považuje za správný stejně tak, jako závěr o tom, že společnost zanikla bez
právního nástupce, neboť poté, kdy byla zrušena zamítnutím návrhu na
prohlášení konkursu pro nedostatek majetku /§ 68 odst. 2, § 68 odst. 3 písm.
g) obch. zák. v tehdy platném znění/, jak je zřejmé z obsahu zápisu v
obchodním rejstříku, zanikla bez likvidace proto, že neexistoval majetek,
který by likvidaci podléhal, nikoli proto, že by jmění společnosti přešlo na
právního nástupce (§ 68 odst. 2 věta prvá a druhá obch. zák. v tehdy platném
znění).
Na popsanou situaci pamatuje ustanovení § 107 o.s.ř. Podle ustanovení § 107
odst. 1 o.s.ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být
účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud
podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat, a to s procesním nástupcem
účastníka (§ 107 odst. 1 věta třetí o. s.ř.), jímž je v případě právnické osoby
podle ustanovení § 107 odst. 3 o.s.ř. (nestanoví-li zákon jinak) ten, kdo po
zániku právnické osoby vstoupil do jejích práv a povinností, popřípadě převzal
práva a povinnosti, o něž v řízení jde. Podle ustanovení § 107 odst. 5 věty
první o.s.ř. neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení
zastaví. Povahou věci, která neumožňuje v řízení pokračovat, je míněna též
situace, kdy zaniklý účastník řízení nemá žádného právního nástupce. Z
uvedeného je zřejmé, že zákon soudu nedává jinou možnost, než zastavit řízení v
okamžiku, kdy zjistí, že žalovaná zanikla bez právního nástupce. Okolnosti
potřebné pro rozhodnutí, zda je či není namístě řízení zastavit, nelze
posuzovat zpětně. Podstatný je vždy stav v době rozhodnutí podle zásady
vyjádřené v § 154 odst. 1 o.s.ř., která vzhledem k dikci § 167 odst. 2 o.s.ř.
platí i pro procesní rozhodnutí.
Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení (bez právního nástupce) způsobuje
(krom překážek postupu řízení ve smyslu § 107 o.s.ř.) též nedostatek podmínky
řízení, který nelze v daném případě odstranit (§ 104 odst. 1 o.s.ř.). Podmínky
řízení soud zkoumá kdykoli za řízení (§ 103 o.s.ř.), zjistí-li tedy kdykoli v
průběhu řízení, že jeho podmínky dány nejsou, (jde-li o takový jejich
nedostatek, který nelze odstranit), nezbývá mu, než řízení dle § 104 odst. 1
o.s.ř. zastavit.
V případě vstupu dalšího účastníka do řízení (§ 92 odst. 1 o.s.ř.) se
účastníkem řízení stává ten, kdo má do řízení přistoupit, teprve právní mocí
usnesení, jímž soud o jeho účasti v řízení rozhodne. Není proto podstatné, zda
v okamžiku, kdy byl podán návrh na přistoupení dalšího účastníka do řízení,
žalovaná společnost ještě jako subjekt práva existovala. Samotný návrh na
přistoupení dalšího účastníka do řízení – bez následného (kladného) rozhodnutí
o něm – totiž nemá žádné právní účinky.
Nezbytným předpokladem pro kladné rozhodnutí o návrhu na přistoupení dalšího
účastníka do řízení je existence podmínek řízení v okamžiku rozhodnutí soudu,
není rozhodné, jaký je stav řízení v době, kdy byl návrh na vstup nového
účastníka do řízení podán (viz též rozhodnutí Vrchního soudu v Praze 4 Cmo
349/95 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. SJ
145/98). Již existující nedostatek podmínek řízení nelze rozhodnutím o
přistoupení dalšího účastníka do řízení odstranit.
Rozhodnutí odvolacího soudu je proto správné, dovolací soud tudíž dle § 243b
odst. 2 věta prvá o.s.ř. dovolání zamítl.
O nákladech dovolacího řízení soud nerozhodoval vzhledem k tomu, že neexistuje
subjekt, jemuž by v dovolacím řízení neúspěšný dovolatel, který by jinak k
jejich náhradě byl povinen dle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142
odst. 1 o. s. ř., mohl náklady hradit.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. února 2009
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu