32 Cdo 571/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce J. K., proti žalovanému J. E., o předběžné opatření, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. Nc 6/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. září 2006, č.j. 1 Cmo 155/2006-47, takto:
Dovolání se odmítá.
pozemku“ a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Návrh na vydání předběžného opatření byl odmítnut ve smyslu ustanovení § 75b odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) z důvodu, že žalobce nejenže nesložil jistotu ve smyslu ustanovení § 75b odst. 1 o. s. ř. současně s návrhem na vydání předběžného opatření, ale ani spolu s návrhem neosvědčil, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř., ve smyslu ustanovení § 75b odst. 3, písm. f) o. s. ř. a protože dále nebyl shledán ani jiný důvod, pro který by nebylo nutno složit jistotu ve smyslu ustanovení § 75b odst. 3 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání v němž uvedl, že v minulosti krajskému soudu zaslal vyplněné soudní formuláře o osobních majetkových a výdělkových poměrech, aby prokázal, že nemá finanční prostředky k zaplacení soudem vyžadovaných částek. Soudy však tato osvědčení k návrhu nepřipojily a ani žalobce nevyzvaly k zaplacení jistoty. Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud zrušil jak dovoláním napadené usnesení, tak i usnesení soudu prvního stupně.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních § 237 a § 239 o. s. ř.) připouští.
Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř., pokud bylo odvolacím soudem rozhodováno ve věci samé. O takový případ se v této věci nejedná.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodováno ve věcech, uvedených v ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání neplyne ani z ustanovení § 239 odst. 3, neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a a § 75b), tak jako tomu bylo v posuzovaném případě.
Rovněž tak dovolání ve zbývajícím rozsahu, tj. směřující proti druhému výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků, mající povahu usnesení ve smyslu § 167 odst. 1 o. s. ř., není podle právní úpravy přípustnost dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné, srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné; Nejvyšší soud České republiky je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž mohl přihlížet k případným vadám řízení, které mohly mít podle názoru dovolatele za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť k nim přihlíží z (úřední povinnosti) pouze v případě přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. března 2007
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu