U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Ing. D. P., proti žalovanému L.R. zastoupenému Mgr. Radkem Zapletalem, advokátem se sídlem v Brně, Arne Nováka 4, o zaplacení 120 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 6 C 181/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. září 2009, č. j. 47 Co 315/2008-171,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Brně v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 27. října 2008, č. j. 6 C 181/2004-164, jímž Okresní soud ve Zlíně odmítl pro opožděnost odvolání žalovaného proti svému rozsudku ze dne 14. února 2005, č. j. 6 C 181/2004-111, a rozhodl o nákladech řízení (výrok I.). Odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o.
s. ř.“). Podle názoru dovolatele odvolací soud postupoval v rozporu se zákonem, založil-li napadené rozhodnutí na závěru, že plná moc, kterou udělil advokátu JUDr. Vojtěchu Hrozovi, je plnou mocí všeobecnou, neomezenou jen na zastupování v dovolacím řízení. Posouzení otázky existence zmocnění jmenovaného označuje za zásadní pro závěr o doručení rozsudku soudu prvního stupně a pro určení počátku běhu lhůty pro podání odvolání. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních § 237 až 239 o. s. ř.) připouští.
Přípustnost dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání žalovaného, není podle ustanovení § 237 o. s. ř. dána již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř., protože rozhodnutím soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných.
Přípustnost dovolání neplyne ani z ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle § 43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jiný návrh na zahájení, a nikoliv rozhodoval-li soud prvního stupně o odmítnutí odvolání, jak tomu bylo v posuzovaném případě. Lze tedy uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalovaného pro nepřípustnost usnesením odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. května 2010 JUDr. Miroslav G a l l u s předseda senátu