32 Cdo 723/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v
právní věci žalobce M. C., a. s., zastoupeného JUDr. L. R., advokátem, proti
žalované V. P. a. s., o zaplacení 170.339,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48 Cm 109/2004, o dovolání žalobce proti
rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. září 2006, č. j. 6 Cmo 113/2006-108,
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. září 2006, č. j. 6 Cmo 113/2006-108,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 25. ledna 2006, č. j. 48 Cm 109/2004-79,
rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 170.399,- Kč spolu s 2
% úrokem z prodlení od 12. 11. 2003 do zaplacení a nahradit mu náklady řízení
ve výši 43.127,- Kč (výrok I.) a dále, že žalovaná je povinna nahradit České
republice náklady řízení ve výši 1.580,- Kč (výrok II.).
Předmětem řízení byl nárok na náhradu škody, způsobené osazením vodoměru o
nedostatečné světlosti 50 mm, když toto porušení smluvní povinnosti z uzavřené
nájemní smlouvy a dohody o provádění oprav žalovaným bylo podle závěru soudu v
příčinné souvislosti se vznikem škody žalobce ve vymáhané výši. Současně soud
přiznal žalobci též úrok z prodlení podle § 369 obchodního zákoníku (dále též
„obch. zák.“) ve výši odpovídající dvojnásobku diskontní sazby platné ke dni
počátku prodlení.
K odvolání žalované rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem, označeným v záhlaví,
že rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se žaloba zamítá (výrok I.) a
že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů,
jakož i České republice stanovené náklady řízení (výrok II. a III.).
Odvolací soud provedl rekapitulaci zjištění a závěrů soudu prvního stupně, že
na základě předchozího oznámení vyměnila žalovaná v objektu žalobce dne 6. 12.
2002 vodoměr 80 mm s částí potrubí za vodoměr se světlostí 50 mm. Následně pak
žalobce uzavřel s třetí osobou nájemní smlouvu na předmětné nemovitosti a v
další uzavřené „dohodě o provedení oprav nemovitostí a jejich příslušenství“ se
nájemci zavázal do 1. 10. 2003 mimo jiné předat doklad o splnění hygienických a
protipožárních podmínek KHS a HZS s tím, že při nesplnění stanovených
povinností se žalobce zavázal zaplatit nájemci smluvní pokutu ve výši
dvojnásobku měsíčního nájmu, tj. 170.399,- Kč. Vzhledem k tomu, že výsledek
provozní kontroly požárního vodovodu, provedené v září 2003, byl „negativní“,
když požární vodovod nevyhovoval ČSN z hlediska hydrodynamického tlaku a
množství požární vody, nesplnil žalobce svou povinnost a v listopadu 2003
zaplatil nájemci smluvní pokutu ve výši, v níž ji vymáhá po žalované. Žalovaná
provedla dne 3. 10. 2003 osazení potrubí vodoměrem o světlosti 100 mm a
následná revize požárního vodovodu byla již podle protokolu ze dne 17. 10. 2003
úspěšná („pozitivní“). Soud prvního stupně vycházel též ze závěrů znalce z
oboru požární ochrany, který za příčinu negativního výsledku provozní kontroly
označil neodborný zásah do požárního potrubí, jímž byla snížena světlost
přívodního potrubí.
Odvolací soud se však s právním hodnocením soudu prvního stupně a s jeho
právním závěrem o odpovědnosti žalované za vzniklou škodu neztotožnil. Kromě
obecných předpokladů odpovědnosti za škodu je dalším nezbytným předpokladem
předvídatelnost škody z hlediska rozsahu její náhrady a tento předpoklad podle
odvolacího soudu nebyl splněn. Žádný obecně závazný právní předpis v rozhodné
době, ani smlouva uzavřená mezi účastníky o dodávce vody, neurčovaly světlost
měřidla. Nutno vzít též v úvahu, že od výměny vodoměru až do dohodnutého dne
předání objektu nájemci uplynula doba 10 měsíců, po kterou bylo věcí žalobce
uvést objekt nájmu do řádného stavu a nevystavovat se tak hrozbě smluvní pokuty
dohodnuté s nájemcem ve smlouvě z června 2003, tj. víc jak šest měsíců po
zásahu žalované do potrubí. Je nepochybné, že žalovaná nemohla předvídat vznik
takové škody, když k placení smluvní pokuty se žalobce následně zavázal ve
smlouvě s nájemcem.
Z uvedených důvodů odvolací soud uzavřel, že v daném případě nejsou splněny
zákonné předpoklady odpovědnosti za škodu a proto napadený rozsudek změnil a
žalobu zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, a to proti všem výrokovým bodům.
Dovolání má za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c), jakož i písm. a) o. s.
ř., z důvodů podle § 241a odst. 2 písm. b) i podle písm. a) citovaného
ustanovení, a dále i podle § 241a odst. 3 o. s. ř.
Dovolatel nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, že v tomto případě nebyly
splněny předpoklady odpovědnosti za škodu, přičemž soud neuvádí, které
předpoklady, takže napadené rozhodnutí je podle názoru dovolatele
nepřezkoumatelné.
Porušení právní povinnosti žalované spatřuje dovolatel nejen v pouhé výměně
vodoměru za jiný o nižším průřezu (světlosti), když tento vodoměr je majetkem
žalovaného, ale i ve svévolné výměně části potrubí o délce cca 4 m za potrubí o
nižším průřezu (světlosti), přičemž toto potrubí je ve vlastnictví žalobce. To
potvrdil znalec P. P. ve svém posudku. Tato svévolná výměna potrubí byla též
„černou stavbou“ ve smyslu stavebního zákona, tj. stavbou bez stavebního
povolení. Ke stavbě nedal souhlas ani žalobce ani HZS (Hasičský záchranný sbor,
který se musel rovněž ke stavbě (výměně) vyjádřit). Žalovaný taktéž porušil
prevenční ustanovení § 415 občanského zákoníku a podle názoru žalobce též jím
cit. ustanovení vyhl. č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na
výstavbu.
Vznik a výši škody pak žalovaný v řízení nerozporoval. Příčinnou souvislost
mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody spatřuje žalobce v tom, že
žalovanou nově osazený vodoměr měl nesprávné parametry a hlavně že vyřezáním
potrubí o délce 4 m byl bez souhlasu žalobce a bez stavebního povolení
znehodnocen jeho majetek svévolným jednáním žalovaného. K výměně vodoměru za
vodoměr s větším průřezem a uvedení vodovodního řádu do původního stavu (výměna
4 metrů potrubí malého průřezu za potrubí původního průřezu) došlo na náklady
žalované až dne 3. 10. 2003.
Podle názoru dovolatele žalovaná uznala své pochybení tím, že na své náklady
uvedla majetek žalobce v původní stav a tím je naplněn též předpoklad
presumovaného zavinění.
Žalobce předložil v řízení k důkazu kolaudační rozhodnutí na vodovodní řád i
vyjádření správce objektu a potvrzení s. r. o. E., že všechny předchozí revize
hydrantu byly kladné a vodovodní řád byl v pořádku, změna nastala až v důsledku
neodborného a neoprávněného zásahu žalované.
Pokud jde o předvídatelnost možného následku porušení právní povinnosti,
žalobce má za to, že žalovaná jako odborný podnikatelský subjekt, seznámený s
vodovodním řádem a požárním hydrantem žalobce, musel si být vědom a předvídat,
že snížení světlosti (průřezu) potrubí a vodoměru může u žalobce i u dalších
podnikatelů, napojených na žalobce, způsobit vážné provozní poruchy,
nedostatečnost tlaku, selhání některých výrobních procesů aj. Je též zcela
běžné, že žalobce jako pronajímatel zakotvil v této souvislosti do nájemní
smlouvy s třetím subjektem smluvní pokutu v přiměřené výši.
Dovolatel opětovně zdůrazňuje příčinnou souvislost jednání žalované se škodou,
vzniklou žalobci, jakož i závěr znaleckého posudku i odborné vyjádření s. r. o.
E., že neodborný zásah žalované spočíval hlavně ve snížení světlosti potrubí a
dále i instalaci nevhodného vodoměru.
Dovolatel dále namítá, že pokud soud konstatoval, že žádný obecně závazný
právní předpis ani smlouva neurčovaly světlost měřidla, pak opomněl vzít v
úvahu resp. vyhodnotit zásah žalované do vodovodního řádu – vyřezané části
potrubí a nevypořádal se se všemi důkazy – znaleckým posudkem, výslechem
znalce, odborným posudkem jednatele s. r. o. E., zprávou jejího revizního
technika a vyjádřením správce majetku žalobce.
Pokud soud uvedl, že od výměny vodoměru až do dohodnutého dne předání objektu
nájemci uplynula doba 10 měsíců, po kterou bylo věcí žalobce uvést objekt do
řádného stavu a nevystavovat se tak hrozbě smluvní pokuty dohodnuté s nájemcem
ve smlouvě z 6/2003 (tj. více jak 6 měsíců po zásahu žalované do potrubí),
dovolatel s tímto závěrem nesouhlasí. Žalobce při běžném provozu žádnou závadu
ani nemohl registrovat, když nebyl ze strany žalované informován o tom, že
osadila vodoměr a potrubí o nevhodných (menších) parametrech. Dovolatel
nesouhlasí ani s názorem soudu, že nemohl předvídat hrozbu placení smluvní
pokuty, kterou žalobce sjednal s nájemcem, neboť taková smluvní pokuta bývá
běžně sjednána a byla též přiměřená – ve výši dvou nájmů. Jak soud konstatoval,
nebyl prokázán spekulativní charakter smluvní pokuty.
Odvolací soud, dospěl k závěru, že pro vznik odpovědnosti za škodu na straně
žalované nebyly splněny předpoklady porušení právní povinnosti a
předvídatelnosti rozsudku škody (srov. § 373 a § 379 obch. zák.).
Dovolatel uzavírá, že pokud by žalovaná i přes své prvotní protiprávní jednání
neprodleně následky svého zásahu do vodovodního řádu v majetku žalobce po jeho
výzvě odstranila, žádná smluvní pokuta by nebyla nájemcem na žalobci požadována
a tudíž by jednáním žalované , přestože bylo protiprávní, žádná škoda
nevznikla. O vzniku škody tedy rozhodla svým jednáním žalovaná a žalobce jí
neměl možnost zabránit.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu ve
všech výrocích zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání
splňuje podmínky a náležitosti stanovené zákonem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1,
§ 241a odst. 1 o. s. ř.), konstatoval, že dovolání je přípustné podle § 237
odst. 1 písm. a) o. s. ř., když odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního
stupně ve věci samé.
V dalším se dovolací soud zabýval důvodností dovolání.
Především nelze dovodit naplnění tvrzeného dovolacího důvodu podle § 241a odst.
2 písm. a) o. s. ř., že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatel neuvádí, o kterou konkrétní vadu řízení
jde a jak ovlivnila výrok rozhodnutí ve věci.
Obdobně neshledal dovolací soud dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř.,
že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v
podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolatel žádné takové skutkové
zjištění neoznačuje.
Zbývá tak dovolací důvod, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Odvolací soud dospěl k závěru, že pro vznik odpovědnosti za škodu na straně
žalované nebyly splněny předpoklady porušení právní povinnosti a
předvídatelnosti rozsahu škody (srov. § 373 a § 379 obch. zák.).
K předpokladu odpovědnosti za škodu, spočívajícímu v porušení právní
povinnosti, je nutno zdůraznit, že právní povinnost může vyplývat ze smlouvy
nebo z právního předpisu. Odvolací soud dovodil, že světlost (průřez) vodoměru
resp. i navazujícího potrubí nebyly smlouvou ani právním předpisem stanoveny ,
takový právní závěr – i se zřetelem na závěry znaleckého posudku o neodborném
zásahu žalované – však neobstojí, zejména když výsledky provozní kontroly
(revize), byly negativní z důvodu nevyhovění ČSN (tj. závazné technické normě)
v parametrech hydrodynamického tlaku a množství požární vody. Z tohoto hlediska
není závěr odvolacího soudu, že žalovaná žádnou právní povinnost neporušila,
správný.
Rovněž závěr odvolacího soudu, že žalovaná nemohla předvídat rozsah škody,
záležející ve smluvní pokutě ve vztahu mezi žalobcem jako pronajímatelem a
nájemcem jako třetí osobou, není správný z hlediska skutečností stanovených v §
379 věta druhá obch. zák. Žalovaná jako profesionální podnikatel v oboru
dodávky vody si musela být vědoma při obvyklé péči, že světlost (průřez)
vodoměru a návazného potrubí může a musí mít vliv na požadovaný průtok vody z
pohledu protipožární bezpečnosti, a to jak pro vlastníka, tak i pro nájemce
(resp. napojené třetí osoby), přičemž lze obvykle předpokládat, že takové
porušení může být ve smluvním nájemním vztahu sankcionováno na ochranu
dotčeného nájemce a v tomto směru tudíž mohl vznik škody předvídat. Také
předpoklad předvídatelnosti vzniku škody z hlediska jejího rozsahu byl tudíž v
tomto případě splněn.
Z uvedeného vyplývá, že důvod nesprávného právního posouzení ve smyslu § 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl v daném případě naplněn.
Dovolací soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem a odst. 3 věta první o.
s. ř.).
O nákladech řízení včetně nákladů řízení o dovolání rozhodne soud v novém
rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 poslední věta o. s. r.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. dubna 2008
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu