32 Cdo 739/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně VB Leasing CZ, spol. s r.o., se sídlem v Brně, Heršpická 813/5, PSČ 639 00, IČ 60751606, proti žalovanému T. R., zastoupenému JUDr. Janem Tarabou, advokátem, se sídlem v Písku, Prokopova 339, o 431 947,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35/33 Cm 92/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. ledna 2007, č. j. 4 Cmo 341/2006-78, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. května 2006, č. j. 35/33 Cm 92/2004-37, ve výrocích o zamítnutí žaloby o 89 186,60 Kč s příslušenstvím, o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 342 760,90 Kč s příslušenstvím a o nákladech řízení (výrok I.), a jímž bylo dále rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu v
plném rozsahu) lze dovodit, že jím dovolatel brojí proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud neshledal, že by odvolací soud posoudil právní otázky ukončení leasingové smlouvy uzavřené mezi účastníky, jakož i rozsahu a výše finančního vyrovnání v případě jejího předčasného ukončení, jejichž řešení dovolatel v dovolání napadl, v rozporu s hmotným právem. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5, věta první a § 218 písm. c) o. s. ř].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. dubna 2009
JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu