32 Cdo 805/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce Ing. J. B., správce konkursní podstaty úpadce T. V., a. s., zast. JUDr. I. N., advokátem proti žalovanému MUDr. J. H., zast. JUDr. M. H., advokátem o zaplacení částky 886.859,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn 13 Cm 644/1992, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18.dubna 2005, č.j. 12 Cmo 106/2005 - 407, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 21. ledna 2005, č. j. 13 Cm 644/1992 – 401, ve věci odvolání žalovaného ze dne 18. 2. 2002 proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. prosince 2001, č.j. 13 Cm 644/1992 –299, rozhodl tak, že odvolací řízení zastavil. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tím, že žalovaný přes řádně učiněnou výzvu soudu neuhradil soudní poplatek z odvolání, z tohoto důvodu soud řízení podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. zastavil.
Vrchní soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem k odvolání žalovaného shora uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Z obsahu podání žalovaného [§ 41 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] ze dne 24. června 2005, které došlo soudu prvního stupně 28. června 2005, vyplývá, že žalovaný podal dovolání proti v záhlaví uvedenému usnesení odvolacího soudu. Přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) a g) a § 239 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2000. Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel odůvodňuje přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) v platném znění a podává dovolání z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. v platném znění.
Dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené usnesení odvolacího soudu stejně jako jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po posouzení, zda bylo dovolání podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, posuzoval otázku, zda je
dovolání proti napadenému rozhodnutí přípustné a dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanoveních § 238, § 238a a § 239 o. s. ř.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř. upravujícího přípustnost dovolání rovněž proti usnesení odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jde o usnesení ve věci samé. Protože usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu o zastavení odvolacího řízení podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., nemá povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného.
Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesením odmítl [§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobci v souvislosti s dovolacím řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. září 2007
JUDr. František F a l d y n a, CSc.
předseda senátu