32 Cdo 866/2013

32 Cdo 866/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla

Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci

žalobce Městského ústavu sociálních služeb Jirkov, příspěvkové organizace, se

sídlem v Jirkově, U Dubu 1562, PSČ 431 11, identifikační číslo osoby 46787682,

zastoupeného JUDr. Petrem Haluzou, advokátem, se sídlem v Praze 9, Drahobejlova

1413/41, PSČ 190 00, proti žalované Všeobecné zdravotní pojišťovně České

republiky, se sídlem v Praze 3 – Vinohradech, Orlická 4/2020, PSČ 130 00,

identifikační číslo osoby 41197518, zastoupené Mgr. Ondřejem Trnkou, advokátem,

se sídlem v Praze 2, Záhřebská 154/30, PSČ 120 00, o zaplacení částky 954

792,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 12

C 148/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne

17. října 2012, č. j. 28 Co 299/2012-159, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. října 2012, č. j. 28 Co

299/2012-159, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. prosince 2011,

č. j. 12 C 148/2010-104, v přisuzujícím výroku pod bodem I a ve výroku o

nákladech řízení pod bodem III, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací

Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k dalšímu řízení.

V souzené věci se žalobce domáhal zaplacení částky 954 792,90 Kč se zákonným

úrokem z prodlení jako úhrady za zdravotní péči poskytnutou pojištěncům

žalované. Uvedl, že žalovaná na základě kontrol provedených ve dvou jeho

pobytových zařízeních sociálních služeb neuznala jeho právo na úhradu za

zdravotní péči poskytnutou v období leden – červenec 2009 ve výši žalované

částky a následně provedla zápočet proti žalobcovým pohledávkám z titulu úhrad

za zdravotní péči poskytnutou v pozdějším období. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 12. prosince 2011, č. j. 12 C

148/2010-104, žalobě vyhověl (výrok pod bodem I), s výjimkou části úroků z

prodlení, ohledně níž žalobu zamítl (výrok pod bodem II), a rozhodl o nákladech

řízení (výrok pod bodem III). Městský soud v Praze k odvolání žalované, jež směřovalo proti rozhodnutí soudu

prvního stupně v přisuzujícím výroku pod bodem I, v záhlaví označeným

rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně v napadené části a ve výroku o

nákladech řízení potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud poté, co doplnil dokazování dopisem ministra zdravotnictví ze

dne 13. února 2012 a dopisem náměstka ministra zdravotnictví ze dne 2. března

2012, vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, podle něhož

mezi žalobcem jako příspěvkovou organizací poskytující sociální a zdravotní

služby v pobytovém zařízení a žalovanou zdravotní pojišťovnou byla dne 28. února 2007 uzavřena smlouva o poskytování a úhradě ošetřovatelské a

rehabilitační péče pojištěncům umístěným v zařízeních sociálních služeb s

pobytovými službami. Dne 23. října 2009 provedla žalovaná kontroly ve dvou

pobytových zařízeních žalobce, v Domově pro osoby se zdravotním postižením a v

Domově pro seniory. Podle revizních zpráv vypracovaných na základě těchto

kontrol došlo v kontrolovaných zařízeních k porušení základních pravidel pro

poskytování a vykazování zdravotní péče. Žalobci bylo vytýkáno zejména

pochybení při vykazování poskytnuté zdravotní péče u výkonů 06623 – podávání

léků (materiálový výkon) a 06613 – ošetřovatelská intervence (časový výkon). Podle revizních zpráv podávání léků per os je v časovém intervalu 10 minut

možné pouze ve zcela výjimečných případech, kdy pacient má poruchu polykacího

traktu nebo onemocnění, při němž by mohlo dojít ke vdechnutí léku, v

revidovaných případech však o takové pacienty nešlo a ze záznamů ve

zdravotnické dokumentaci nebylo možno zjistit další skutečnosti, které by

odůvodňovaly naplnění předepsaného času a tedy obsahu výkonu. Z dokumentace ani

v jednom případě nevyplynulo použití pomůcek zakalkulovaných ve výkonu 06623

(dřevěné špachtle a ochranných rukavic), není tedy naplněn obsah tohoto výkonu. Revizní zprávy vycházejí z názoru, že společné vykázání kódu 06613 s

materiálovým výkonem 06623 je možné jen za předpokladu prokazatelného naplnění

času v délce 10 minut a současně spotřebovaného zdravotnického materiálu

(ochranné rukavice, dřevěná ústní lopatka). Pokud není naplněn čas výkonu

06613, ale je naplněn materiálový výkon, lze tento materiálový výkon vykázat

samostatně.

Na základě těchto revizí bylo rozhodnuto o neproplacení poskytnuté

zdravotní péče a žalovaná částka byla postupně započtena oproti platbám

žalované ve prospěch žalobce. Po provedení důkazu příslušnou zdravotní

dokumentací dospěl soud prvního stupně k závěru, že zdravotní péče, jejíž

úhrada je předmětem sporu, byla vždy naordinována ošetřujícím lékařem, byla v

dokumentaci řádně zaznamenána a byla též poskytnuta. V otázce právního posouzení odvolací soud odkázal na rozhodnutí soudu prvního

stupně. Ten dovodil z ustanovení vyhlášky č. 134/1998 Sb., kterou se vydává

seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, že čas výkonu, jak je definován

v kapitole 1 pod bodem 10 tohoto předpisu, slouží pouze k výpočtu režie; když

výkon má uveden čas, je z těchto údajů dopočitatelné, zda zdravotnické

zařízení neúčtuje více výkonů, než kolik jich za daného obsazení a daného

pracovního času může s ohledem na dobu jejich průměrného trvání provést. Jde

tedy o jakýsi kontrolní mechanismus, který má zabránit neoprávněnému účtování

vysokého počtu výkonů, které by fakticky ani nemohly být provedeny. Na základě

toho pak soud prvního stupně usoudil, že námitky žalované nejsou na místě, a

uzavřel, že její tvrzení, podle něhož nebyl naplněn čas výkonu, když bylo

zaznamenáno trvání výkonu pouze po dobu 5 minut, nezakládá právo odmítnout

uhradit celou poskytnutou zdravotní péči. Současně dospěl k závěru, že

zdravotnická dokumentace byla vedena řádně v souladu s ustanoveními § 1

vyhlášky č. 385/2006 Sb., o zdravotnické dokumentaci, a § 67b zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Odvolací soud k právnímu posouzení soudu prvního stupně, s nímž se v plném

rozsahu ztotožnil, dodal pouze tolik, že pro tyto závěry svědčí i prohlášení

Asociace poskytovatelů sociálních služeb v České republice a Sdružení

praktických lékařů ze dne 9. září 2009 a dopisy ministra zdravotnictví a jeho

náměstka. Z těchto dokumentů citoval a uzavřel, že je to pouze žalovaná, kdo

pojem „naplnění času výkonu“ vykládá jinak než všechny ostatní zúčastněné

subjekty. Rozsudek odvolacího soudu výslovně v obou jeho výrocích, podle dovolací

argumentace však toliko ve výroku o věci samé, napadla žalovaná dovoláním,

shledávajíc je přípustným podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského

soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „o. s. ř.“),

a ohlašujíc dovolací důvod stanovený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož

prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na

nesprávném právním posouzení věci. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí podmiňující přípustnost dovolání

dovolatelka spatřuje v otázce dovolacím soudem dosud neřešené, „jaký význam má

časový údaj o trvání výkonu specifikovaného pod kódem 06613 vyhlášky č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami,

ve znění účinném do 31. prosince 2009, a to jak z hlediska faktického naplnění

tohoto výkonu a následné možnosti jeho vykázání zdravotní pojišťovně za účelem

úhrady z prostředků veřejného zdravotního pojištění, tak z hlediska provedení

tohoto výkonu „lege artis“.

Z obsahového vymezení uplatněného dovolacího důvodu

je patrno, že časovým údajem o trvání výkonu má dovolatelka na mysli tzv. časovou dispozici uvedenou v názvu zdravotního výkonu označeného kódem 06613. Dovolatelka namítá, že odvolací soud pochybil, jestliže „nenaplnění časové

dispozice nepovažoval za nenaplnění obsahu tohoto výkonu“. Prosazuje názor, že

výkon pod kódem 06613 lze vykázat pouze tehdy, pokud byly provedeny a do

zdravotnické dokumentace zapsány všechny činnosti, z nichž se tento výkon

skládal a které se pod tento výkon vztahují, a zároveň uskutečňování činností

tvořících tento výkon bylo prováděno po dobu nejméně 10 minut. Opírá se o

znění bodů 4, 6 a 10 kapitoly 2 části první přílohy vyhlášky č. 134/1998 Sb. a

o ustanovení § 11 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění účinném

do 30. června 2009, a argumentuje, že výkon hradí zdravotní pojišťovna pouze

tehdy, byl-li naplněn celý obsah výkonu, a že naplnění časové dispozice je

nutnou podmínkou k naplnění obsahu výkonu lege artis. Půjde tak o případy, kdy

mimořádná náročnost výkonu či diagnóza pacienta vyžaduje specifický postup

trvající lege artis alespoň 10 minut, tedy pro tuto činnost jinak poměrně

dlouhý časový úsek. Dovolatelka má proto za to, že pokud nebyly tyto výkony

přes jejich předchozí indikaci ošetřujícím lékařem provedeny v rozsahu alespoň

10 minut tak, jak lékař použitím kódu 06613 naordinoval, došlo k porušení

profesních povinností zdravotnického pracovníka, tj. k provedení výkonu non

lege artis, a k nenaplnění obsahu výkonu v rozsahu, aby mohl být hrazen z

prostředků veřejného zdravotního pojištění. Dovolatelka poukazuje na to, že v názvu žádného jiného výkonu není údaj o

časové dispozici zahrnut, z čehož dovozuje, že zahrnutím časového údaje do

názvu tohoto výkonu dal normotvůrce jasně najevo, že obsahem tohoto výkonu je

právě jeho vykonávání po určitý časový úsek. Význam tohoto časového údaje

spatřuje v tom, že oproti jiným výkonům uvedeným v části 2 přílohy vyhlášky

není vedle názvu výkonu nijak jinak specifikován jeho obsah než právě časem

všeobecné sestry k jeho výkonu. Dovolatelka zpochybňuje též závěr odvolacího soudu o tom, že zdravotnická

dokumentace byla vedena řádně. Argumentuje ve prospěch názoru, že při

vykazování výkonu 06613 (znamenající čas sestry) je nutno uvést popis

konkrétních činností prováděných při výkonu a čas zahájení i ukončení výkonu,

což ve zdravotnické dokumentaci vedené žalobcem chybí, a poukazuje též na to,

že při vykazování výkonu 06623 (spotřebovaný materiál) nejsou v mnoha případech

uvedeny zakalkulované použité pomůcky.

Dovolatelka navrhuje, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a

věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobce ve svém vyjádření zpochybňuje přípustnost dovolání a navrhuje, aby bylo

odmítnuto. Má za to, že význam tzv. časové dispozice výkonu 06613 v praxi

nepředstavuje žádný problém; z povahy věci vyplývá, že jde vždy o průměrnou

veličinu, která navíc slouží k jinému účelu, a to zejména výpočtu tzv. režie či

kontrole, aby takových výkonů nebylo vykázáno nepatřičně mnoho. Zdůrazňuje, že

ošetřovatelská péče v pobytových zařízeních je péčí indikovanou, tj. všeobecná

sestra smí učinit pouze to, co jí lékař indikoval, nic více a nic méně. Ztotožňuje se s právním posouzením odvolacího soudu a výklad prosazovaný

dovolatelkou hodnotí jako účelový a vedoucí k absurdním závěrům; argumentuje,

že v jeho duchu by ani výkony v jiných odbornostech nemohly být uznány,

jestliže by lékař nenaplnil čas výkonu, a byli by „trestáni“ rychlí a odborně

zdatní zdravotničtí pracovníci. Poukazuje na to, že obsah výkonu (konkrétní

činnost) a čas výkonu (průměrná doba, po kterou by činnost měla trvat) jsou na

sobě nezávislé veličiny, a tvrzení dovolatelky, podle něhož nenaplnění času

výkonu znamená, že nebyl naplněn obsah výkonu a že výkon nebyl proveden lege

artis, označuje za nesmyslné. V otázce řádnosti vedení zdravotnické dokumentace

poukazuje na závěry revizních zpráv a tvrdí, že dokumentace byla vedena v

souladu s vyhláškou č. 385/2006 Sb. Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací

řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení

zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní

řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád

ve znění účinném do 31. prosince 2012. Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení) při splnění podmínek povinného

zastoupení (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se dovolací soud nejprve zabýval

otázkou přípustnosti dovolání, neboť dovoláním lze napadnout pravomocná

rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle

ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jelikož podmínky tohoto ustanovení

nebyly v souzené věci naplněny (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo

rozhodnutí, jež by bylo zrušeno odvolacím soudem), dovolání tak může být

přípustné toliko podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (zrušeného

nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ke dni 31. prosince 2012), tj. dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí

má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ve

smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

zejména tehdy, řeší-li právní

otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která

je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní

otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a

odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Nejvyšší soud shledává napadené rozhodnutí zásadně právně významným v otázce

výkladu vyhlášky č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s

bodovými hodnotami, ve 2. části její přílohy – Seznamu zdravotních výkonů,

kapitole 913 – všeobecná sestra v sociálních službách, stran zdravotního výkonu

kódu 06613 „ošetřovatelská intervence – časová dispozice 10 minut“, ve znění

novely provedené vyhláškou č. 439/2008 Sb., tj. ve znění účinném od 1. ledna

2009 do 31. prosince 2011 (dále též jen „vyhláška č. 134/1998 Sb.“ či

„vyhláška“). Podle kapitoly 1 části 1. přílohy (tzv. Textové části) vyhlášky č. 134/1998

Sb., pod rubrikou Vysvětlení základních pojmů použitých v seznamu zdravotních

výkonů s bodovými hodnotami, zdravotním výkonem je základní jednotka seznamu,

popisující ucelenou činnost při poskytování zdravotní péče (bod 2), autorskou

odborností je odbornost, která navrhla a odborně garantuje zdravotní výkon (bod

4), názvem výkonu je stručný text vystihující jednoznačně podstatu výkonu (bod

6), popisem výkonu je text, rozvíjející název výkonu, popisující výkon a

případně jeho provedení (bod 7), a časem výkonu je čas výkonu v minutách. Autorská odbornost výkonu je rozhodující pro přiřazení minutové režijní sazby. Celková hodnota minutové režie výkonu se vypočte jako součin času výkonu a

minutové režijní sazby příslušné k výkonům dané autorské odbornosti. Čas výkonu

vyjadřuje dobu, po kterou je pracoviště prováděním výkonu plně vytíženo (bod

10). Čas nositele výkonu je čas, po který je daný zdravotnický pracovník

zaměstnán prováděním právě tohoto jediného výkonu (bod 12). V kapitole 913 - všeobecná sestra v sociálních službách v části 2. přílohy

vyhlášky č. 134/1998 Sb., tj. v Seznamu zdravotních výkonů (dále též jen

„Seznam“), je výkon kódu 06613 označen názvem „ošetřovatelská intervence –

časová dispozice 10 minut“. Výkon zde popsán není; namísto jeho popisu je tu

údaj, že výkon bude hrazen po předchozí indikaci ošetřujícího lékaře s možností

opakování výkonu, maximálně však 3 hodiny/den, a výkon lze kombinovat s

ostatními materiálovými výkony odbornosti 913. Čas výkonu je stanoven na 10

minut a bodové hodnocení číslem 24. Nositelem výkonu je zdravotnický pracovník

S 2, jeho mzdový index je označen číslem 2 a čas nositele výkonu je stanoven na

10 minut. Výkon kódu 06623 „aplikace léčebné terapie P.O., I.M., S.C., I. V., UV, event. další způsoby terapie či instalace léčiv“, upravený rovněž v kapitole 913, je

vymezen textem, že bude hrazen po předchozí indikaci ošetřujícího lékaře, která

může být jednorázová nebo vyjadřující konkrétní frekvenci výkonů na určité

období. Přičti k výkonu ošetřovatelská intervence – časová dispozice, jen

materiálové náklady výkonu. Léčebná terapie p. o.

se vykáže jen v případě, že

vzhledem ke zdravotnímu stavu pacienta musí být lék vložen do úst a musí být za

pomoci pomůcek kontrolována dutina ústní, neboť pacient neumí lék polknout sám. Čas výkonu: 0. Údaj „Přičti k výkonu ošetřovatelská intervence – časová dispozice, jen

materiálové náklady výkonu“, je obsažen též u zdravotních výkonů uvedených v

téže kapitole pod kódy 06621 (komplex – odběr biologického materiálu, event. orientační vyšetření biologického materiálu), 06625 (příprava a aplikace

ordinované infúzní terapie za účelem zajištění hydratace, dodání léčebných

látek a energetických zdrojů, léčby bolestí), 06627 (aplikace inhalační léčebné

terapie, oxygenoterapie), 06629 (péče o ránu), 06631 (komplex – klyzma, laváže,

ošetření permanentních katétrů a zavádění permanentních katétrů u žen), 06633

(zavádění nasogastrické sondy), 06635 (komplex – vyšetření pacienta

přístrojovou technikou, ošetření kožních lézí přístrojovou technikou), 06637

(nácvik a zaučování aplikace inzulínu) a 06639 (ošetření stomií). Lze přitakat odvolacímu soudu, stejně jako žalobci, že čas výkonu, jak je

definován v 1. kapitole Textové části přílohy vyhlášky č. 134/1998 Sb. pod

bodem 10, vyjadřuje průměrnou (standardní) spotřebu času odpovídající

náročnosti toho či onoho zdravotního výkonu (čas výkonu vyjadřuje dobu, po

kterou je pracoviště prováděním výkonu plně vytíženo) a slouží k výpočtu režie

(celková hodnota minutové režie výkonu se vypočte jako součin času výkonu a

minutové režijní sazby příslušné k výkonům dané autorské odbornosti). O čas

výkonu jako kategorii upravenou v kapitole 1 pod bodem 10, která je vyjádřena v

rámci charakteristiky všech zdravotních výkonů, spolu s odpovídajícím údajem o

čase nositele výkonu (u tzv. materiálových výkonů s číslem 0), tu ale přeci

nejde. Zdravotní výkon kódu 06613 je charakterizován ještě dalším údajem časové

povahy, výrazem „časová dispozice 10 minut“. Význam tohoto výrazu z něho

samotného (bez dalšího) zřejmý není [podle Akademického slovníku cizích slov,

díla Petráčková, V., Kraus, J. a kol. Praha : Academia Praha, 2001, s. 171,

může výraz „dispozice“ znamenat mimo jiné a) možnost volného použití, b)

předpoklady, c) uspořádání, rozvrh, plán a d) směrnice, pokyn]. Smyslu a účelu

užití výrazu „časová dispozice“ bude proto třeba se dobrat výkladem. Ze

skutečnosti, že je tento výraz u zdravotního výkonu 06613 obsažen vedle údaje o

času výkonu, a to jako součást (komponent) názvu výkonu, a že je obsažen pouze

u tohoto výkonu, logicky vyplývá, že použitím tohoto výrazu v rámci

charakteristiky zdravotního výkonu je sledován jiný účel, než k němuž je určen

údaj o času výkonu jako jedno z východisek pro výpočet celkové hodnoty minutové

režie výkonu, a že důvod, proč byl použit, je třeba hledat v tom, v čem se

tento zdravotní výkon odlišuje od jiných zdravotních výkonů vypočtených v

Seznamu. Posuzovaný výkon jako jediný z výkonů uvedených v Seznamu obsahuje výraz

„časová dispozice“, avšak není jediným zdravotním výkonem, součástí jehož názvu

je časový údaj - srov. např.

výkony kódů 21217, 72213, 90211 a 71823 a výkony

odborností 901 – klinická psychologie, 910 - psychoterapie a 931 – dětská

psychologie (vyjádřený např. výrazem „- 15 minut“, či „á 30 min“). Zřejmým

důvodem takto provedeného časového vymezení těchto výkonů je, že jejich obsah

(jejich naplnění) není dán již samotnou jejich povahou (např. léčebná tělesná

výchova skupinová v bazénu s teplou vodou, výkon kódu 21217, může trvat stejně

dobře 30 minut jako stanovených 15 minut, obdobně např. skupinová

psychoterapie). Obdobně je tomu se zdravotním výkonem kódu 06613. Ten – rovněž

z logiky jeho povahy - postrádá popis výkonu, tj. text rozvíjející název výkonu

a popisující výkon a případně jeho provedení (bod 7 kapitoly 1 Textové části

přílohy k vyhlášce), a samotná první část názvu výkonu (tj. „ošetřovatelská

intervence“) vystihuje podstatu úkonu (srov. bod 6 kapitoly 1) jen v abstraktní

poloze, zcela obecně a nikoliv jednoznačně, jak požaduje vyhláška. Z toho pak

spolehlivě vyplývá účel, který normotvůrce sledoval tím, že u tohoto

zdravotního výkonu zahrnul časové vymezení přímo do jeho názvu, tedy do textu,

jehož úkolem je vystihnout podstatu výkonu (srov. k tomu též charakteristiky

materiálových zdravotních výkonů kódů 06621, 06623, 06625, 06627, 06629, 06631,

06633, 06635, 06637 a 06639, v nichž je časový zdravotní výkon 06613 výslovně

označen jako „výkon ošetřovatelská intervence – časová dispozice“). Podstata

tohoto výkonu je totiž charakterizována nejen povahou výkonu (toliko abstraktně

vyjádřenou), tj. že se jedná o ošetřovatelskou intervenci, nýbrž i spotřebou

času vyjádřenou v minutách, odrážející určitý vyšší, kvalifikovaný stupeň

časové náročnosti intervence. Smyslem a účelem zakotvení tzv. časové dispozice

do názvu zdravotního výkonu kódu 06613 uvedeného v kapitole 913 - všeobecná

sestra v sociálních službách, v části 2. - Seznamu zdravotních výkonů, přílohy

vyhlášky č. 134/1998 Sb., tak je bližší vymezení samotné podstaty tohoto výkonu. Argumentaci žalobce, jenž prosazuje opačný názor, nelze přisvědčit již toho

důvodu, že je založena na chybném východisku, totiž že, stejně jako soudy

nižších stupňů, zaměňuje tzv. časovou dispozici s časem výkonu. O zdravotní výkon kódu 06613 v odbornosti 913 - všeobecná sestra v sociálních

službách, tedy jde toliko za současného splnění dvou předpokladů, totiž že se

jedná o ošetřovatelskou intervenci (o výkon zdravotní péče provedený všeobecnou

sestrou v sociálních službách) po předchozí indikaci ošetřujícího lékaře a že

je naplněna stanovená časová dispozice. Nemůže být přitom pochyb, že k naplnění časové dispozice nepostačí ta samotná

skutečnost, že provedení ošetřovatelské intervence trvalo 10 minut a déle. Vyloženému účelu tzv. časové dispozice (jako výrazu vyššího stupně časové

náročnosti ošetřovatelské intervence) odpovídá takové její pojetí, že k jejímu

naplnění dojde za předpokladu, že provedení činností, z nichž příslušná

ošetřovatelská intervence lege artis sestává, si vzhledem k okolnostem

konkrétního případu vyžádalo dobu 10 minut či delší.

Správnost tohoto závěru lze podpořit poukazem na obsah listin, jimiž soud

prvního stupně provedl důkaz, zejména na prohlášení Asociace poskytovatelů

sociálních služeb ČR a Sdružení praktických lékařů ze společného jednání dne

18. května 2009, podle něhož se zúčastněné strany shodly na tom, že zdravotní

výkon 06613 a 06623 (aplikace léčiv per os) musí být časově vždy naplněn (10

min.), přičemž tu jsou vypočteny jednotlivé kroky, z nichž takový výkon sestává

(počínaje přípravou dokumentace a záznamem do dokumentace konče). Stejně tak

podle metodického pokynu obsaženého ve společné metodice Všeobecné zdravotní

pojišťovny a Sdružení praktických lékařů, uveřejněné v časopise APPEL vydávaném

tímto Sdružením, ročník 2009, pod číslem 2, společná indikace a vykázání výkonu

06613 s materiálovým kódem 06623 je možné jen za předpokladu naplnění času ve

výši 10 minut a současně prokazatelně spotřebovaného materiálu. Materiálový kód

je možno vykázat samostatně, pokud byl materiál prokazatelně spotřebován, ale

nebyl naplněn předepsaný čas výkonu – 06613. Shora zformulovaný závěr je

souladný též s názorem, který v rámci polemické diskuze s Všeobecnou zdravotní

pojišťovnou prezentovala Asociace poskytovatelů zdravotních služeb ČR (srov. dopis prezidenta Asociace řediteli VZP ČR ze dne 1. května 2009), když uvedla,

že v souvislosti se změnou časové dispozice u zdravotního výkonu s kódem 06613

z 5 na 10 minut sdělila svým členským organizacím, že tento zdravotní výkon

musí být časově naplněn, přičemž jeho časové naplnění se odvíjí od obsahu

konkrétní ošetřovatelské aktivity indikované ošetřujícím lékařem a je vždy

důsledkem individuálního posouzení aktuálního stavu konkrétního pacienta

ošetřujícím lékařem, proto i odůvodněnost konkrétních zdravotních výkonů musí

být posuzována individuálně vždy s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu, diagnóze

a potřebám pacienta. S požadavkem, aby trvání ošetřovatelské intervence po dobu 10 minut či delší

bylo opodstatněno (objektivně podmíněno), pak úzce souvisí požadavek na způsob

vedení příslušné zdravotnické dokumentace. Oproti tomu, čím argumentuje

žalobce, požadavky na vedení zdravotnické dokumentace nevyplývají toliko z

vyhlášky č. 385/2006 Sb., o vedení zdravotnické dokumentace, nýbrž též z

vyhlášky č. 134/1998 Sb., z kapitoly 2 Textové části přílohy, v níž jsou

upravena obecná pravidla pro vykazování výkonů, jak je zřejmé již z rubriky (a

což ostatně reflektuje též Asociace poskytovatelů sociálních služeb, jak

vyplývá ze zápisu o jednání Asociace s ředitelem Všeobecné zdravotní pojišťovny

uskutečněného dne 7. května 2008). Podle oddílu l bodu 5 Kapitoly 2 Textové části přílohy vyhlášky č. 134/1998 Sb. veškerá zdravotní péče, která byla vykázána prostřednictvím zdravotních výkonů

včetně ošetřovacích dnů zdravotní pojišťovně, musí být řádně dokumentována ve

zdravotní dokumentaci pojištěnce. Zápis do dokumentace je nedílnou součástí

všech zdravotních výkonů. Ve spojení s předpoklady, jejichž splněním je podmíněno posouzení

ošetřovatelské intervence jako zdravotního výkonu kódu 06613, tj.

s požadavkem

na naplnění stanovené časové dispozice, z toho vyplývá, že skutečnosti

opodstatňující závěr o naplnění časové dispozice musí být ze záznamů

zdravotnické dokumentace seznatelné. Je na poskytovateli zdravotního výkonu,

aby doložil splnění všech podmínek pro vznik práva na úhradu za jeho poskytnutí. Ze shora popsaných výsledků dovolacího přezkumu je zřejmé, že dovolání je nejen

přípustné, nýbrž i důvodné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá

na nesprávném právním posouzení věci a dovolací důvod stanovený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn opodstatněně. Protože rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé není správné, Nejvyšší soud

je, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení

§ 243b odst. 2, části věty za středníkem, o. s. ř. zrušil, spolu se závislým

výrokem o nákladech odvolacího řízení [§ 242 odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na

rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 3

věty druhé o. s. ř. zrušil v příslušných výrocích pod body I a III i toto

rozhodnutí a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243d odst. 1, část věty za středníkem, ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).

O náhradě nákladů včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém

rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. března 2015

JUDr. Pavel P ř í h o d a

předseda senátu