32 Nd 386/2018-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v exekuční věci oprávněné Vodafone Czech Republic a.s., se sídlem v Praze 5, náměstí Junkových 2808/2, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 25788001, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti povinnému V. O., narozenému XY, občanu XY, posledně bytem XY, o žádosti o pověření a nařízení exekuce pro 2 125,45 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 66 EXE 2183/2018, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 66 EXE 2183/2018 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.
Dne 12. 9. 2018 byla doručena Obvodnímu soudu pro Prahu 5 žádost soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla, se sídlem v Plzni, Palackého nám. 740/28, o pověření a nařízení exekuce podle vykonatelného exekučního titulu – rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu – odboru pro oblast Praha ze dne 2. 5. 2018, č. j. ČTÚ-18760/2017-631/RuZ. Soudní exekutor tak učinil na základě exekučního návrhu oprávněné, aby ho soud pověřil provedením exekuce k vymožení pohledávky v celkové výši 2 125,45 Kč s příslušenstvím.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 24. 9. 2018, č. j. 66 EXE 2183/2018-17, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po doručení usnesení oprávněné bude věc předložena podle § 11 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu. Obvodní soud pro Prahu 5 dospěl k závěru, že chybějí podmínky místní příslušnosti, protože povinný nemá v České republice obecný soud. Podle šetření soudu měl povinný v informačním systému základních registrů naposledy uvedenou adresu XY, a to od 8.
9. 2010 do 30. 11. 2014, a do 5. 11. 2014 vystupoval jako jednatel a společník ve společnosti ARTQUADRUM s.r.o. s tím, že jeho adresa je XY. Podle § 28 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném od 1. ledna 2013 (dále jen „exekuční řád“), exekuci vede ten exekutor, kterého v exekučním návrhu označí oprávněný a který je zapsán v rejstříku zahájených exekucí. Úkony exekutora se považují za úkony exekučního soudu. Podle § 35 exekučního řádu exekuční řízení se zahajuje na návrh (odstavec 1).
Exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy exekuční návrh došel exekutorovi (odstavec 2). Exekutor může začít zjišťovat a zajišťovat majetek povinného nejdříve poté, kdy soud vydal pověření podle § 43a (odstavec 3). Podle § 45 exekučního řádu věcně příslušným exekučním soudem je okresní soud (odstavec 1). Místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince.
Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek (odstavec 2). Podle § 52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle § 252 odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. nemá-li povinný obecný soud nebo jeho obecný soud není v České republice, je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud, v jehož obvodu povinný má majetek. Podle § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř.
jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Nejvyšší soud vyložil v usnesení velkého senátu svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž je oprávněn zkoumat, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
Protože povinný nemá bydliště v České republice a není známo, kde se zdržuje (resp. není známo, zda a kde se případně zdržuje), byl by místně příslušným k projednání a rozhodnutí v této věci soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Skutečnost, zda povinný má na území České republiky exekučně postižitelný majetek, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, případně vyjde najevo až činností soudem pověřeného exekutora v rámci provádění exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.
9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Je tudíž zjevné, že v posuzovaném případě byly naplněny podmínky pro předložení věci Nejvyššímu soudu v souladu s § 11 odst. 3 o. s. ř., neboť jde o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, a podmínky místní příslušnosti zde chybějí nebo je nelze zjistit. Nejvyšší soud proto rozhodl podle § 11 odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení tak, že jako místně příslušný soud věc projedná a rozhodne soud, u něhož bylo řízení zahájeno, tj. Obvodní soud pro Prahu 5.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 11. 2018
JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu