NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 32 Nd 409/2007 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce Josefa Havelky, nar. 18. 8. 1946, bytem Nádražní 800, Rychnov u Jablonce nad Nisou proti žalovaným 1) JUDr. Ireně Dlouhé, soudkyni Okresního soudu v Liberci, 2) České republice – Okresnímu soudu v Liberci, 3) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, 4) České republice – Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberci, 5) České republice – Vrchnímu soudu v Praze, o určení, že byla hrubě porušena práva žalobce, o náhradu škody a zadostiučinění, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 7 C 846/94, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
I. Soudci Vrchního soudu v Praze jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v Liberci sp. zn. 7 C 846/94. II. Věc vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 248/2007, se přikazuje k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci.
Žalobce podal ve věci, v záhlaví označené, v souvislosti s rozšířením návrhu (žaloby) na straně žalované o dalšího účastníka – Vrchní soud v Praze – námitku podjatosti soudců tohoto soudu resp. „návrhu na vyloučení Vrchního soudu v Praze“ z této věci s odůvodněním, že by „bylo v rozporu s právem, soudní etikou a dobrými mravy“, kdyby v této věci rozhodoval Vrchní soud v Praze, se kterým vede spor (ve spise č. l. 54). Podle ustanovení § 14 odst. 14 o.s. .ř jsou soudci vyloučení z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§ 16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzované věci Nejvyšší soud. Vrchní soud v Praze předložil věc Nejvyššímu soudu s vyjádřením soudců senátu 15 Cmo JUDr. Františka Kučery, JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina, kteří podle rozvrhu práce mají věc projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud nicméně přihlédl k tomu, že žalovaným je Vrchní soud v Praze jako takový, přičemž tento soud již obdobně rozhodl o námitce podjatosti vůči soudcům Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci tak, že věc pod sp. zn. 35 C 21/2001 přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové (usnesení ze dne 15. 7. 2004, č. j. Nco 80/2004-127), a to s odůvodněním, že v zájmu uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zásad správného a spravedlivého procesu se nejeví vhodným ani etickým, aby o věci rozhodovali sami soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že je v tomto případě nutno aplikovat ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř., poněvadž příslušný Vrchní soud v Praze nemůže jednat, když jeho soudci jsou vyloučení (§ 14, § 15 odst. 2, § 16a) a proto věc přikázal jinému soudu téhož stupně, jímž je Vrchní soud v Olomouci. Z těchto důvodů rozhodl Nejvyšší soud, jak je uvedeno ve výroku shora. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. února 2008
JUDr. František F a l d y n a, CSc., v. r. předseda senátu