32 Nd 426/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v exekuční věci oprávněné T-Mobile Czech Republic a.s., se sídlem v Praze 4, Chodov, Tomíčkova 2144/1, PSČ 148 00, identifikační číslo osoby 64949681, zastoupené Mgr. Martinem Greplem, advokátem se sídlem v Olomouci, Sokolská 586/7, proti povinné J. T., o žádosti o pověření a nařízení exekuce pro 2 185 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 4148/2015, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 4148/2015 projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Dne 14. 11. 2015 byla doručena Okresnímu soudu v Břeclavi žádost JUDr. Miloslava Zwiefelhofera, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 3, se sídlem v Praze 5, Strojírenská 47/18, o pověření a nařízení exekuce podle vykonatelného exekučního titulu – rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu – odboru pro severočeskou oblast ze dne 25. 8. 2015, č. j. ČTÚ-148 241/2011-635/VIII.vyř.-StM, na částku 2 185 Kč s příslušenstvím. Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 22. 12. 2015, č. j. 53 EXE 4148/2015-23, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu, jenž určí soud, který věc projedná a rozhodne. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že podmínky místní příslušnosti nelze zjistit, neboť podle výpisu z centrální evidence obyvatel má povinná od 20. 8. 2013 ukončený pobyt občanky na území České republiky a podle sdělení Městského úřadu Mikulov uvedla povinná svou adresu v zahraničí – S. r. N. Podle § 28 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „exekuční řád“), exekuci vede ten exekutor, kterého v exekučním návrhu označí oprávněný a který je zapsán v rejstříku zahájených exekucí. Úkony exekutora se považují za úkony exekučního soudu. Podle § 35 exekučního řádu exekuční řízení se zahajuje na návrh (odstavec 1). Exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy exekuční návrh došel exekutorovi (odstavec 2). Exekutor může začít zjišťovat a zajišťovat majetek povinného nejdříve poté, kdy soud vydal pověření podle § 43a (odstavec 3). Podle § 45 exekučního řádu věcně příslušným exekučním soudem je okresní soud (odstavec 1). Místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek (odstavec 2). Podle § 52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 252 odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. nemá-li povinný obecný soud nebo jeho obecný soud není v České republice, je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud, v jehož obvodu povinný má majetek. Podle § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Nejvyšší soud vyložil v usnesení velkého senátu svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž je oprávněn zkoumat, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Protože povinná nemá bydliště v České republice a není známo, kde se skutečně zdržuje, byl by místně příslušným k projednání a rozhodnutí v této věci soud, v jehož obvodu má povinná majetek. Skutečnost, zda povinná má na území České republiky exekučně postižitelný majetek, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, případně vyjde najevo až činností soudem pověřeného exekutora v rámci provádění exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V posuzovaném případě jsou tedy splněny předpoklady pro to, aby Nejvyšší soud vydal rozhodnutí podle § 11 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud proto rozhodl podle § 11 odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení vyjádřené v § 6 o. s. ř. tak, že jako místně příslušný soud pro projednání a rozhodnutí věci určil soud, u něhož bylo řízení zahájeno, tj. Okresní soud v Břeclavi. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 1. 2017
JUDr. Miroslav G a l l u s předseda senátu