32 Nd 52/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce J. S., zastoupeného advokátem proti žalovaným: 1) Č. B. – Č., a.s., zastoupené advokátkou a 2) Č. B. – h., a.s., zastoupené advokátem o zaplacení 536.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v B. pod sp. zn. 42 C 83/2004, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Městského soudu v B. pod sp. zn. 42 C 83/2004 se Okresnímu soudu v T. nepřikazuje.
Žalobce se domáhá žalobou proti oběma žalovaným zaplacení částky 536.600,- Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.
Podáním ze dne 21. 11. 2006 navrhl žalobce, aby předmětná věc byla přikázána Okresnímu soudu v T. z důvodu vhodnosti. Poukazuje na svůj vážný zdravotní stav, který mu způsobuje útrapy při dlouhodobém sezení, zejména při cestování. Podle názoru žalobce dostupné důkazní prostředky byly v řízení shromážděny a jejich doplňování není místně spojeno se sídlem žalovaných. Vhodným je Okresní soud v T., kde má žalobce trvalé bydliště.
První žalovaný se k tomuto návrhu vyjádřil nesouhlasně. Nelze vycházet jen ze zdravotního stavu žalobce, nýbrž posoudit věc komplexně. Pokud by věc byla delegována Okresnímu soudu v T., musel by se tento soud nejprve se spisem seznámit a opakovat některé úkony a řízení by se prodloužilo. Oběma žalovaným, zastoupeným advokáty, by se zvýšily náklady řízení.
Obdobně druhý žalovaný s návrhem žalobce rovněž nesouhlasí s tím, že v řízení již bylo provedeno podstatné dokazování. Došlo by tak k dalším průtahům. U obou žalovaných se sídlem v B. včetně jejich zástupců by se výrazně zvýšily náklady řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městskému soudu v Brně) a Okresnímu soudu v T., jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 o. s. ř.), návrh žalobce na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k takovému přikázání.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. mají účastníci právo se vyjádřit, kterému soudu má být věc přikázána a v případě druhého odstavce citovaného ustanovení též k důvodu, pro který by měla být přikázána
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet jen výjimečně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Vážný zdravotní stav žalobce sám o sobě není – se zřetelem ke konkrétnímu pokročilému stupni vývoje daného řízení – způsobilý odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Případnou nezbytnou osobní účast žalobce při určitém úkonu (účastnické výpovědi apod.) je možno řešit dožádáním podle § 39 o. s. ř. Nelze pominout, že vyhověním návrhu žalobce by se oba žalovaní a jejich zástupci ocitli v procesně značně obtížnější situaci, zejména co do nákladů řízení, které by museli vynaložit.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů návrhu žalobce nevyhověl a předmětnou věc Okresnímu soudu v T. ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. nepřikázal.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 7. března 2007
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu