32 Nd 55/2018-30
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Miroslava Galluse v exekuční věci oprávněné Daymaha a. s., se sídlem v Praze 3, Husitská 344/63, identifikační číslo osoby 05118751, zastoupené Mgr. Šimonou Maškovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Boušova 792, proti povinnému V. M. H., o žádosti o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 207 EXE 6962/2017, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Neurčuje se, který soud projedná a rozhodne věc vedenou u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 207 EXE 6962/2017.
Návrhem ze dne 6. 9. 2017 podaným u soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, se sídlem v Přerově, Komenského 38 se oprávněná domáhá, aby soud pověřil tohoto exekutora provedením exekuce vůči povinnému pro pohledávku ve výši 10 913,95 Kč s příslušenstvím přiznanou jí elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu Praha-západ ze dne 24. 7. 2017, č. j. EPR 112990/2017-10. Soudní exekutor požádal Okresní soud Praha-západ o pověření a nařízení exekuce. Usnesením ze dne 24. 1.
2018, č. j. 207 EXE 6962/2017-22, Okresní soud Praha-západ vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po uplynutí odvolací lhůty oprávněné bude věc předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud ji projedná a rozhodne. V odůvodnění usnesení vyšel ze zjištění, že podle výpisu z registru obyvatel nemá povinný v České republice trvalý pobyt ani pobyt cizince, není známo, kde se nachází jeho majetek, a tudíž nelze zjistit podmínky místní příslušnosti. Podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), platí, že nestanoví-li exekuční řád jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle § 105 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Nejvyšší soud, jemuž byla věc předložena, se především zabýval otázkou, zda byly splněny podmínky pro rozhodnutí podle § 11 odst. 3 o.
s. ř. Místní příslušnost soudu je v exekučním řízení upravena s účinností od 1. 1. 2013 v § 45 odst. 2 exekučního řádu tak, že místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá- li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Z obsahu spisu vyplývá, že exekuční soud prověřoval (s negativním výsledkem) skutečnost, zda povinný má místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky, v příslušných informačních systémech na základě údajů o povinném uvedených v žádosti exekutora o pověření a nařízení exekuce (příjmení „M.“, jména „H. V.“). V návrhu oprávněné byl ale povinný označen „H.
V. M.“ bez rozlišení, jaké údaje jsou jmény povinného a jaký údaj jeho příjmením a v exekučním titulu (připojeném k návrhu) byl jako žalovaný označen „V. M. H.“. Z těchto údajů tedy nebylo zcela zřejmé rozlišení jmen a příjmení povinného.
Nejvyšší soud proto v zájmu rychlosti řízení obstaral výpisy údajů z registru obyvatel a ze systému základních registrů na základě zadání odlišné kombinace jmen a příjmení, z nichž lze najisto postavit, že povinný se jmenuje „V. M. H.“ (H. je jeho příjmení), a má jako cizinec v České republice evidován pobyt. Z výše uvedeného je zřejmé, že místně příslušným exekučním soudem je podle § 45 odst. 2 exekučního řádu a bodu 50 přílohy 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, Okresní soud Praha-západ, v jehož obvodu má povinný místo pobytu na území České republiky.
Není tedy důvod pro vyslovení místní nepříslušnosti a předložení věci Nejvyššímu soudu podle § 105 odst. 2 o. s. ř., ani pro určení místně příslušného soudu Nejvyšším soudem podle § 11 odst. 3 o. s. ř., neboť podmínky místní příslušnosti nechybějí. Nejvyšší soud proto rozhodl, že se neurčuje, který soud tuto věc projedná a rozhodne. Okresní soud Praha-západ, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce, je tak i nadále příslušným k projednání a rozhodnutí této exekuční věci.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. 3. 2018
JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu