NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
Od 5/2003-54
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Vosečka v právní věci žalobkyně JUDr. E. K., správkyně konkursní podstaty úpadce P. spol. s r.o.- v likvidaci, zast. JUDr. R. K., advokátem, proti žalované L. C. S. G. a.s., zast. JUDr. M. V., advokátem, o určení neplatnosti odstoupení od kupní smlouvy a o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 8 C 56/2002, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 8 C 56/2002 se Obvodnímu soudu pro Prahu 4 nepřikazuje.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2001 č. j. Ncp 1435/2001 – 39 bylo rozhodnuto, že příslušným k projednání a rozhodnutí v této věci je okresní soud a věc postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Prostějově.
Žalobkyně již dne 27. 11. 2001 a 28. 12. 2001 podala návrhy na přikázání věci z důvodů vhodnosti, na které odkazuje i v dopise ze dne 14. 10. 2002. Přikázáním věci Obvodnímu soudu pro Prahu 4, jenž je obecným soudem žalované, se podle názoru žalobkyně sníží náklady řízení o cestovné a náhrady za ztrátu času právních zástupců, přičemž přikázání věci zároveň usnadní účastníkům dostupnost místa jednání soudu.
Žalovaná s přikázáním věci nesouhlasí a trvá na tom, aby věc byla projednána před Okresním soudem v Prostějově. Žalovaná je přesvědčena, že nejsou splněny důvody přikázání, neboť důkazy, které předkládá, se týkají především výpovědí odpovědných zástupců orgánů státní moci a správy sídlící v regionu Prostějovska, takže ani z důvodu hospodárnosti není vhodné, aby soudní řízení neprobíhalo v Prostějově.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresnímu soudu v Prostějově) a Obvodnímu soudu pro Prahu 4, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), návrh žalobkyně na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Samotná okolnost, že účastník řízení (žalobkyně, žalovaná) má bydliště mimo obvod působnosti příslušného soudu, není natolik výjimečná, aby v ní bylo možno bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci jménem soudu, zvláště když není z ničeho zřejmé, že účastník řízení se nemůže pro nějaké závažné důvody dostavit k jednání u příslušného soudu. Žalobkyně v návrhu na přikázání věci žádné takové důvody ani neuvedla a totéž platí i pro její svědky, jejichž výslech ostatně může provést dožádaný soud. Navíc ani přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 4 nelze beze všeho považovat za opatření, které by vedlo k rychlejšímu či hospodárnějšímu projednání věci.
Nejvyšší soud tedy důvody pro přikázání věci jinému soudu podle § 12 odst. 2 o. s. ř. neshledal a návrhu žalobkyně nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. února 2003
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu