32 Od 61/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Petra Gemmela
v právní věci složitele B. a.s., „v likvidaci“ a příjemce D. B., o složení
finanční částky do soudní úschovy, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp.
zn. 99 Sd 12/2003, o určení místní příslušnosti podle § 11 odst. 3 o. s. ř.,
Nejvyšší soud České republiky neurčuje, který soud projedná a rozhodne věc
vedenou u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 99 Sd 12/2003.
Složitel návrhem ze dne 26. 3. 2003 žádal Okresní soud v Ostravě o
přijetí peněžní částky ve výši 20.562,10 Kč k soudní úschově, poněvadž se mu
nepodařilo vyplatit podíl na likvidačním zůstatku. Likvidátor nemohl splnit
svůj závazek, neboť mu není znám pobyt příjemce.
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 5. 2003 č. j. 99 Sd 12/2003 – 12,
vyslovil svojí místní nepříslušnost a postoupil věc Nejvyššímu soudu v Brně k
určení příslušnosti. Podle ust. § 88 písm. l) zákona č. 99/1963 Sb. občanského
soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), je
místně příslušný k řízení o úschovách soud, v jehož obvodu je místo plnění. V
daném případě je však místo plnění mimo území ČR.
Podle ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je
věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až
do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci
soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze
zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní
věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních
vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány
(§ 7 odst. 1 o. s. ř.). Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském
soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (§ 7 odst. 2 o. s. ř.).
Podle ustanovení § 88 písm. l) o. s. ř. je k řízení o úschovách příslušný soud,
v jehož obvodu je místo plnění; jsou-li místa plnění v obvodu několika soudů,
je k řízení o úschovách příslušný soud, který nejdříve zahájí řízení (jde o
tzv. příslušnost výlučnou).
Vzhledem k obchodněprávní povaze vztahu mezi složitelem a příjemcem je podle
ustanovení § 337 odst. 1 obch. zák. místem plnění peněžitého závazku sídlo,
místo podnikání, popř. bydliště věřitele, nestanoví-li smlouva nebo obchodní
zákoník jinak. Místo plnění podílu na likvidačním zůstatku není žádným
speciálním ustanovením obch. zák. řešeno. Podle obsahu spisu se poslední známé
bydliště příjemce, které uvádí složitel v návrhu na zahájení řízení, nachází na
území Slovenské republiky; zároveň se z ničeho nepodává, že by příjemce měl své
sídlo, místo podnikání či své bydliště na území České republiky.
Podle ustanovení § 2 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu
soukromém a procesním, ve znění zákonů č. 158/1969 Sb., č. 234/1992 Sb. a
č. 264/1992 Sb. (dále též jen „zákon č. 97/1963 Sb.“ nebo „ZMPS“), se
ustanovení ZMPS použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva,
kterou je Česká republika vázána. Dvoustrannou mezinárodní smlouvou, která
Českou republiku váže ve vztahu ke Slovenské republice, je Smlouva mezi
Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované
justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních
věcech, podepsaná dne 29. října 1992 a uveřejněná pod č. 209/1993 Sb. Tato
smlouva obsahuje ujednání o pravomoci soudů pouze v článcích I., II. a III.
Závěrečného protokolu, který je její součástí; v žádném z těchto článků však
není upravena pravomoc soudů smluvních stran pro řízení o úschovách a tato
otázka není řešena ani ve vícestranných mezinárodních smlouvách, jimiž jsou oba
státy vázány. Zákon č. 97/1963 Sb., který rovněž neobsahuje výslovné ustanovení
o pravomoci soudů České republiky pro řízení o úschovách, zakládá ve svém
ustanovení § 37 odst. 1 (pod nadpisem „Pravomoc ve věcech majetkových“)
pravomoc soudů České republiky v majetkových sporech, je-li dána podle českých
předpisů jejich příslušnost, a umožňuje také, aby byla pravomoc těchto soudů
v majetkových sporech založena písemnou úmluvou stran.
Předpokladem existence pravomoci soudů České republiky v této věci je
tedy především jejich příslušnost; ta by ovšem byla ve smyslu ustanovení § 37
odst. 1 ZMPS dána, jen pokud by místo plnění peněžitého závazku bylo na území
České republiky. Ve zkoumaném případě však tomu tak není (srov. §
337 odst. 1 obch. zák.) a tato skutečnost - ve spojení s tím, že zároveň nelze
dovodit, že by mezi složitelem a příjemcem byla uzavřena písemná úmluva
zakládající pravomoc ve smyslu ustanovení § 37 odst. 2 věty prvé ZMPS - vede
Nejvyšší soud České republiky k závěru, že věc do pravomoci soudů České
republiky nepatří.
Nejvyšší soud České republiky tak nemohl určit místně příslušný soud (§ 11
odst. 3 o. s. ř.), neboť není splněn zákonný předpoklad pro takové rozhodnutí
- není dána pravomoc soudů České republiky pro toto řízení. Závěr o nedostatku
pravomoci českých soudů (jakožto podmínky řízení, za níž může soud rozhodnout
ve věci samé ve smyslu ustanovení § 103 o. s. ř.) je přitom závazný i pro
Okresní soud v Ostravě, který - vycházeje z opačného právního názoru - věc
Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o určení místní příslušnosti
předložil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. prosince 2003
JUDr. František Faldyna, CSc., v. r.
předseda senátu