NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
32 Odo 1012/2002-29
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z
předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a
JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně I., s. r. o., proti
žalované J. V., zastoupené JUDr. R. S., advokátem, o zaplacení částky
264.793,74 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 125.000,- Kč, vedené u
Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 67 Ro 3605/2001, o dovolání žalované
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. května 2002, č.j. 15 Co
153/2002-15, takto:
Dovolání se zamítá.
Krajský soud v Ostravě shora označeným usnesením potvrdil
usnesení ze dne 15. března 2002, č.j. 67 Ro 3605/2001-7, kterým Okresní
soud v Ostravě připustil, aby do řízení na místo dosavadního žalobce vstoupila
obchodní společnost I., s.r.o.
Podle odvolacího soudu soud prvního stupně svým rozhodnutím, kterým vyhověl
návrhu původního žalobce - JUDr. J. B., správce konkursní podstaty úpadkyně
„Č. d. s. – s. a ú. d.“ (dále též jen „úpadkyně“), učiněným dle § 107a odst. 1
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), aby na jeho místo do
řízení vstoupila výše uvedená obchodní společnost, postupoval v
souladu s ust. § 107a odst. 2 o. s. ř., neboť všechny formální podmínky
vyžadované tímto ustanovením byly naplněny. V průběhu řízení před okresním
soudem žalobce prokázal, že po zahájení řízení smlouvou o postoupení
pohledávky ze dne 28. listopadu 2001 ve znění jejího dodatku č. 1 ze
dne 12. prosince 2001 nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy, v daném
případě ust. § 524 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), spojují
převod práva na jiný subjekt – v předmětné věci na obchodní společnost I.,
s.r.o., a současně byl prokázán i souhlas této společnosti s jejím vstupem do
řízení na místo dosavadního žalobce. Jak dále konstatoval odvolací soud v
odůvodnění svého rozhodnutí, byl usnesením Krajského soudu v Ostravě v řízení
vedeném pod sp. zn. 35 K 9/2000 původnímu žalobci udělen souhlas k postoupení
úvěrového portfolia úpadkyně v rozsahu a za podmínek uvedených v citované
smlouvě o postoupení pohledávek. Námitky odvolatelky shledal odvolací soud
nedůvodnými, protože k postupu dle § 107a odst. 2 o. s. ř. souhlas žalované
nutný není. Rovněž tak nepřisvědčil ani dalším jejím výhradám, že se v daném
případě žalobce postoupením pohledávky dopustil obcházení zákona, neboť takový
postup je v souladu s ust. § 27 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. o konkursu a
vyrovnání v platném znění (dále též jen „zák. o konk. a vyrovnání“), a za
relevantní nepovažoval ani její další námitku, že se žalobce postoupením
pohledávky vyhnul možnosti mimosoudního vyrovnání.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, a to z důvodu
nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ust. § 241a odst. 2 písm. b) o.
s. ř., kterého se podle jejího názoru dopustily soudy obou stupňů. Konkrétně
namítla, že ačkoli žalobce mohl inkasovat dlužnou částku ze dvou
termínovaných vkladů, které měla ona osobně a její manžel se žalobcem uzavřeny
a které jsou předmětem zástavního práva a vinkulovány ve prospěch úpadkyně,
neučinil tak, ale účelově pohledávku z úvěru postoupil. Podle dovolatelky
jednal žalobce úmyslně v rozporu s dobrými mravy a postoupení pohledávky je tak
neplatné. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil.
Se zřetelem k době vydání usnesení soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací
řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č.
30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění
účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání je v dané věci přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b) o. s.
ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o vstupu do řízení na místo dosavadního
účastníka (§ 107a o. s. ř.), není však důvodné.
Dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v § 229
odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv.
zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání
uplatněny. Tyto vady, k nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustnosti
dovolání z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, druhá věta o. s. ř.), však
dovoláním namítány nejsou a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu
(srov. § 242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně
toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. § 242 odst. 3, věta první o.
s. ř.). Dovolací soud se proto zabýval správností právního posouzení věci
zpochybňovaného dovolatelkou.
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného
skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež
vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na
zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle
právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice
správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně
aplikoval.
V ust. § 107a odst. 1 o. s. ř. je zakotveno, že má-li žalobce za to, že po
zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod
nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může
dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti
vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech
uvedených v § 107.
Podle odstavce 2 téhož ustanovení soud návrhu účastníka vyhoví,
jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní
skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí
ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má
vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby
zůstávají zachovány.
V ust. § 107a o. s. ř. je upraveno procesní nástupnictví, k němuž dochází v
důsledku hmotněprávní singulární sukcese práva nebo povinnosti, která
nastává po zahájení řízení (za řízení), aniž by jeho účastník
ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Jak vyplývá z dikce cit.
ustanovení, k procesnímu nástupnictví nedochází – na rozdíl od § 107 o. s.
ř. – ze zákona, a soud se jím bez návrhu (z úřední povinnosti) nezabývá.
Nastane-li po zahájení řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují
převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde,
nemá to samo o sobě vliv na okruh účastníků řízení. K procesnímu nástupnictví
tak může dojít jen tehdy, jestliže žalobce s poukazem na konkrétní právní
skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo
povinnosti, o něž v řízení jde, navrhne, aby nabyvatel práva nebo povinnosti
vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka, a jestliže soud tomuto
návrhu vyhoví.
V návrhu na vstup účastníka na straně žalobce podle § 107a odst. 1 o. s. ř.
musí žalobce zejména označit právní skutečnost, která měla za následek převod
nebo přechod práva, uvést, kdy k ní došlo, a označit toho, kdo má vstoupit na
jeho místo.
Jak vyplývá z výše uvedeného, aby soud podle § 107a odst. 2 o. s. ř. vyhověl
návrhu žalobce, musí být prokázány formální podmínky, že nastala právní
skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného,
že se tato právní skutečnost týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka
řízení a že nastala (došlo k ní) po zahájení řízení. Přitom návrh na vstup
účastníka musí byl podán za řízení, tedy dříve, než soud o věci samé rozhodl, a
musí být doložen souhlas nabyvatele práva se vstupem do řízení, má-
li nabyvatel práva nastoupit na místo dosavadního žalobce.
Ohledně právní skutečnosti uvedené žalobcem tak soud zkoumá, zda
vůbec jde o právní skutečnost, zda jde o takovou skutečnost, s níž
právní předpisy obecně spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, zda
opravdu nastala a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za
následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde.
Otázkou, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno nebo které
mělo přejít na jiného, tu vskutku je nebo zda podle právní skutečnosti uvedené
žalobcem platně na jiného přešlo nebo bylo převedeno, se
nezabývá, neboť ta se týká již posouzení věci samé, které nelze vyjádřit při
zkoumání procesního nástupnictví, ale jen v rozhodnutí o věci samé.
Jak vyplývá z obsahu spisu, byly v dané věci všechny předpoklady vyžadované
ust. § 107a o. s. ř. pro možný postup soudu podle jeho odstavce 2 splněny. Po
zahájení řízení, před vydáním rozhodnutí o věci samé, navrhl dosavadní žalobce
soudu prvního stupně vstup žalobkyně do řízení jako nabyvatele práva na základě
uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, přičemž tuto právní
skutečnost, jakož i souhlas žalobkyně se vstupem do řízení prokázal.
Soudy nižších stupňů bylo rovněž zkoumáno, zda je předložená smlouva způsobilá
mít za následek dosavadním žalobcem tvrzený převod práva, a to s kladným
závěrem. Vzhledem k tomu, že souhlas žalované k postupu dle §
107a odst. 2 o. s. ř. není dle výslovného znění tohoto ustanovení vyžadován,
nemohl mít ani její nesouhlas se vstupem žalobkyně do řízení žádné právní
následky. Soudu prvního stupně, který věc posoudil jako případ procesního
nástupnictví podle § 107a o. s. ř. v důsledku hmotněprávní
singulární sukcese práva a podle odstavce 2 tohoto ustanovení svým usnesením k
návrhu dosavadního žalobce rozhodl o vstupu žalobkyně do řízení na jeho místo,
jakož i odvolacímu soudu, který rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně
správné potvrdil, žádné právní pochybení podle dovolacího soudu vytknout nelze.
Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že rozhodnutí
odvolacího soudu je správné, a proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a
odst. 1, věta první o. s. ř.), dovolání podle § 243b odst. 2, věty před
středníkem o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. června 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v. r.
předseda senátu