NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 32 Odo 1026/2004
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivana Meluzína v právní věci žalobkyně O., spol. s r.o., zastoupené JUDr. M. P., advokátkou, proti žalovanému V. Š., zastoupenému JUDr. J. J., advokátem, o zaplacení 65.177,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 5 C 19/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, ze dne 9. března 2004, č. j. 19 Co 543/2003 - 54, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. března 2004, čj. 19 Co 543/2003 – 54, a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 22. května 2003, čj. 5 C 19/2003, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí k dalšímu řízení.
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 25. května 2003, č.j. 5 C 19/2003 – 34, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni Kč 65.177,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a nahradil jí náklady řízení (výrok II.). Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení ceny ze smlouvy o dílo sjednané dne 7. ledna 2002, a to za řešitelský servis k dodanému software za období měsíců prosince 2001 a dubna až července 2002. Skutkově vzal soud za prokázané, že dne 7. ledna 2002 byla z firmy žalovaného faxem odeslána (a žalobkyni takto doručena) smlouva o dílo (zřejmě smluvní návrh), na které bylo otištěno razítko žalovaného a přičiněn nečitelný podpis nezjištěné osoby.
Listinu uvedeným způsobem vybavenou žalobkyně obdržela také poštou. Po podpisu ze strany žalobkyně byla smlouva doručena firmě žalovaného a od té doby byla účtována smlouvou sjednaná odměna, jejíž část je předmětem řízení. I když smlouvu nepodepsal žalovaný osobně a nebylo prokázáno, že by ji za žalovaného podepsala osoba pověřená podle § 15 obchodního zákoníku, okresní soud dospěl k závěru, že smlouva žalovaného zavazuje podle § 16 obchodního zákoníku, protože za žalovaného jednala jiná osoba v jeho provozovně, která dne 7.
ledna 2002 odeslala faxové vyhotovení smlouvy, toto vyhotovení podepsala a opatřila razítkem žalovaného, které bylo v kanceláři firmy (jak svědecky vypověděla hlavní účetní žalovaného) přístupné. S přihlédnutím k prokázanému dlouhodobému jednání o uzavření smlouvy i tomu, že žalovaný podle smlouvy za dobu tří měsíců platil (a tím svůj závazek uznal), uzavřel soud prvního stupně, že žalovaný o smlouvě věděl, její obsah mu byl znám, smlouva jej zavazuje, a proto žalobě zcela vyhověl.
Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 9. března 2004, č.j. 19 Co 543/2003 - 54, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud přejal skutková zjištění nalézacího soudu a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. K námitce neplatnosti písemné smlouvy o dílo (smlouvy o řešitelském servisu k dodanému software) ze dne 7. ledna 2002 z důvodu, že smlouvu uzavřel některý ze zaměstnanců žalovaného a nikoli žalovaný, přičemž žalobkyně mohla vědět, že jiná osoba jednající v provozovně žalovaného k tomu není oprávněna, odvolací soud odkázav i na rozsudek soudu prvního stupně, uzavřel, že po žalobkyni nebylo lze spravedlivě požadovat, aby se zabývala otázkou, zda osoba, která na straně žalovaného smlouvu (smluvní návrh) podepsala, k tomu byla oprávněna, neboť jí bylo zaměstnancem žalovaného sděleno, že žalovaný smlouvu podepíše. Krajský soud zopakoval, že žalovaný o uzavírání smlouvy věděl, její obsah mu byl znám a na základě smlouvy žalobkyni řešitelský servis za měsíce leden až březen 2002 uhradil. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně nemohla mít důvod k pochybnostem o nedostatcích podpisu smlouvy za žalovaného, smlouva je platná, smlouvy mají být dodržovány a žalobkyně má na dohodnuté plnění právo.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, opíraje jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a § 237, odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a důvodnost o ustanovení § 241a, odst. 2, písm b) o.s.ř.. Namítl, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci v otázce, zda faxová zpráva (a nikoli originál listiny) je důkazem o existenci písemnosti a jejím obsahu, v otázce, zda jsou důkazem nepotvrzené písemnosti posílané elektronickou poštou a konečně v otázce, zda bylo pro žalovaného závazné jednání jiné osoby (ve smyslu § 16 obchodního zákoníku) v jeho provozovně, pokud druhá strana, které byl písemný právní úkon posléze doručen, nebyla u vlastního jednání (podpisu smlouvy – přesněji smluvního návrhu) přítomna. Posléze uvedenou otázku označil dovolatel za právně zásadní a navrhl zrušit rozsudek odvolacího soudu a věc vrátit Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
Jelikož řízení u soudu prvního stupně bylo dokončeno (a rozhodnutí soudů obou stupňů vydána) po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení - v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném po 1.1.2001.
Podle ustanovení § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti v pořadí prvému rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li dovoláním napadené rozhodnutí právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která odvolacími soudy nebo dovolacím soudem je rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Ve vztahu k otázkám, zda faxová zpráva (a nikoli originál listiny) je důkazem o existenci písemnosti a jejím obsahu a zda jsou důkazem nepotvrzené písemnosti posílané elektronickou poštou, neshledává dovolací soud dovolání podle § 237, odst. 1, písm. c) přípustným. Procesní přípustnost důkazu faxovou zprávou či písemností zaslanou elektronickou poštou nemůže založit zásadní právní význam rozhodnutí ve věci samé pro rozpor s hmotným právem (srov. § 237, odst. 1, písm c/, odst. 3), navíc přesvědčení dovolatele o apriorní zapovězenosti určitých důkazních prostředků koliduje s ustanovením § 125 o.s.ř., podle něhož za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci.
Za otázku zásadního právního významu považuje dovolatel adekvátnost použití ustanovení § 16 obchodního zákoníku, podle něhož podnikatele zavazuje i jednání jiné osoby v jeho provozovně, nemohla-li třetí osoba vědět, že jednající osoba k tomu není oprávněna.
V naposled předestřené otázce shledal Nejvyšší soud dovolání přípustným, protože odvolací soud aplikoval ustanovení § 16 obchodního zákoníku v rozporu s hmotným právem.
Odvolací soud se při aplikaci shora citovaného § 16 obchodního zákoníku zabýval pouze tím, zda žalobkyně v postavení třetí osoby mohla vědět, že jednající osoba není k jednání oprávněna, a uzavřel, že žalobkyně neměla důvodu toto zkoumat, nezabýval se však vůbec otázkou, zda jsou dány ostatní podmínky pro použití tohoto ustanovení.
Nelze opomenout, že obchodní zákoník v ustanovení § 7, odst. 3 definuje provozovnu jako prostor, v němž je uskutečňována určitá podnikatelská činnost. Provozovna musí být označena obchodní firmou nebo jménem a příjmením anebo názvem podnikatele, k níž může být připojen název provozovny nebo jiné rozlišující označení.
V předmětné věci soud prvního stupně ani soud odvolací nezjistily, kdo podepsal za žalovaného návrh smlouvy o řešitelském servisu, ani to, zda k podpisu skutečně došlo v provozovně žalovaného, ale spokojily se se zjištěním, že z kanceláře (provozovny) žalovaného byl odeslán fax s textem smluvního návrhu a dovodily, že nebyla-li zjištěna osoba, která návrh podepsala, jedná se o jinou osobu, jejíž jednání podnikatele zavázalo ve smyslu § 16 obchodního zákoníku. Nebyla-li identifikována podepsaná osoba, ani určeno místo, kde byla listina podepsána, nebylo možno bez dalšího aplikovat § 16 obchodního zákoníku.
Ze skutečnosti, že na listině je otištěno razítko podnikatele (byť by toto bylo pravidelně umístěno v kanceláři) nelze dovodit, že tento otisk (a neidentifikovaný podpis) byl připojen právě v provozovně odpovídající shora citované definici a to i proto, že se z obsahu spisu nepodává, že naplnění znaků charakterizujících provozovnu (zejména výkon určité podnikatelské nikoli například pouze administrativní činnosti podnikatele a formální označení
prostoru) bylo vůbec v řízení zkoumáno. Lze uzavřít, že právní posouzení otázky jednání podnikatele podle § 16 obchodního zákoníku, tak jak je učinil odvolací soud, je neúplné, a proto z hlediska hmotného práva nesprávné.
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci byl naplněn, a proto dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. března 2004, čj. 19 Co 543/2003 - 54, zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně (§ 243b, odst. 3, věta druhá o.s.ř.), byl zrušen i rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 25. května 2003, čj. 5 C 19/2003 - 34, a věc se mu vrací k dalšímu řízení (§ 243b, odst. 3, věta druhá o. s. ř.), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d, odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d, odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu