NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 32 Odo 1026/2004
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Kateřiny
Hornochové a JUDr. Ivana Meluzína v právní věci žalobkyně O.,
spol. s r.o., zastoupené JUDr. M. P., advokátkou, proti žalovanému V. Š.,
zastoupenému JUDr. J. J., advokátem, o zaplacení 65.177,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 5 C
19/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové, ze dne 9. března 2004, č. j. 19 Co 543/2003 - 54, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. března
2004, čj. 19 Co 543/2003 – 54, a rozsudek
Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 22. května 2003, čj. 5 C 19/2003, se
zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí k dalšímu řízení.
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 25. května 2003, č.j. 5 C
19/2003 – 34, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni Kč 65.177,- Kč s
příslušenstvím (výrok I.) a nahradil jí náklady řízení (výrok II.).
Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení ceny
ze smlouvy o dílo sjednané dne 7. ledna 2002, a to za řešitelský servis k
dodanému software za období měsíců prosince 2001 a dubna až července 2002.
Skutkově vzal soud za prokázané, že dne 7. ledna 2002 byla z firmy žalovaného
faxem odeslána (a žalobkyni takto doručena) smlouva o dílo (zřejmě smluvní
návrh), na které bylo otištěno razítko žalovaného a přičiněn nečitelný podpis
nezjištěné osoby. Listinu uvedeným způsobem vybavenou žalobkyně obdržela také
poštou. Po podpisu ze strany žalobkyně byla smlouva doručena firmě žalovaného a
od té doby byla účtována smlouvou sjednaná odměna, jejíž část je předmětem
řízení. I když smlouvu nepodepsal žalovaný osobně a nebylo prokázáno, že by ji
za žalovaného podepsala osoba pověřená podle § 15 obchodního zákoníku, okresní
soud dospěl k závěru, že smlouva žalovaného zavazuje
podle § 16 obchodního zákoníku, protože za žalovaného
jednala jiná osoba v jeho provozovně, která dne 7. ledna 2002 odeslala faxové
vyhotovení smlouvy, toto vyhotovení podepsala a opatřila razítkem žalovaného,
které bylo v kanceláři firmy (jak svědecky vypověděla hlavní účetní žalovaného)
přístupné. S přihlédnutím k prokázanému dlouhodobému jednání o uzavření smlouvy
i tomu, že žalovaný podle smlouvy za dobu tří měsíců platil (a tím svůj závazek
uznal), uzavřel soud prvního stupně, že žalovaný o smlouvě věděl, její obsah mu
byl znám, smlouva jej zavazuje, a proto žalobě zcela vyhověl.
Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalovaného rozsudkem ze
dne 9. března 2004, č.j. 19 Co 543/2003 - 54,
potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a uložil žalovanému nahradit
žalobkyni náklady odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud přejal skutková
zjištění nalézacího soudu a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. K námitce
neplatnosti písemné smlouvy o dílo (smlouvy o řešitelském servisu k dodanému
software) ze dne 7. ledna 2002 z důvodu, že smlouvu uzavřel některý ze
zaměstnanců žalovaného a nikoli žalovaný, přičemž žalobkyně mohla vědět, že
jiná osoba jednající v provozovně žalovaného k tomu není oprávněna, odvolací
soud odkázav i na rozsudek soudu prvního stupně, uzavřel, že po žalobkyni
nebylo lze spravedlivě požadovat, aby se zabývala otázkou, zda osoba, která na
straně žalovaného smlouvu (smluvní návrh) podepsala, k tomu byla oprávněna,
neboť jí bylo zaměstnancem žalovaného sděleno, že žalovaný smlouvu podepíše.
Krajský soud zopakoval, že žalovaný o uzavírání smlouvy věděl, její obsah mu
byl znám a na základě smlouvy žalobkyni řešitelský servis za měsíce leden až
březen 2002 uhradil. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně nemohla mít důvod k
pochybnostem o nedostatcích podpisu smlouvy za žalovaného,
smlouva je platná, smlouvy mají být dodržovány a žalobkyně má na dohodnuté
plnění právo.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, opíraje jeho
přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a § 237,
odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a důvodnost o
ustanovení § 241a, odst. 2, písm b) o.s.ř.. Namítl, že rozsudek spočívá na
nesprávném právním posouzení věci v otázce, zda faxová zpráva (a nikoli
originál listiny) je důkazem o existenci písemnosti a jejím obsahu, v otázce,
zda jsou důkazem nepotvrzené písemnosti posílané elektronickou poštou a
konečně v otázce, zda bylo pro žalovaného závazné jednání jiné osoby (ve
smyslu § 16 obchodního zákoníku) v jeho provozovně, pokud druhá strana, které
byl písemný právní úkon posléze doručen, nebyla u vlastního
jednání (podpisu smlouvy – přesněji smluvního návrhu) přítomna. Posléze
uvedenou otázku označil dovolatel za právně zásadní a navrhl zrušit rozsudek
odvolacího soudu a věc vrátit Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
Jelikož řízení u soudu prvního stupně bylo dokončeno (a rozhodnutí soudů obou
stupňů vydána) po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení - v souladu s
body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č.
30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění
účinném po 1.1.2001.
Podle ustanovení § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti v pořadí prvému rozsudku odvolacího soudu, kterým byl
potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, může být přípustné jen podle
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k
závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li dovoláním napadené
rozhodnutí právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která odvolacími soudy nebo dovolacím soudem je rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3
o. s. ř.).
Ve vztahu k otázkám, zda faxová zpráva (a nikoli originál listiny) je
důkazem o existenci písemnosti a jejím obsahu a zda jsou
důkazem nepotvrzené písemnosti posílané elektronickou poštou, neshledává
dovolací soud dovolání podle § 237, odst. 1, písm. c) přípustným. Procesní
přípustnost důkazu faxovou zprávou či písemností zaslanou elektronickou poštou
nemůže založit zásadní právní význam rozhodnutí ve věci samé pro rozpor s
hmotným právem (srov. § 237, odst. 1, písm c/, odst. 3), navíc přesvědčení
dovolatele o apriorní zapovězenosti určitých důkazních prostředků koliduje s
ustanovením § 125 o.s.ř., podle něhož za důkaz mohou sloužit všechny
prostředky, jimiž lze zjistit stav věci.
Za otázku zásadního právního významu považuje dovolatel adekvátnost použití
ustanovení § 16 obchodního zákoníku, podle něhož podnikatele zavazuje i
jednání jiné osoby v jeho provozovně, nemohla-li třetí osoba vědět, že
jednající osoba k tomu není oprávněna.
V naposled předestřené otázce shledal Nejvyšší soud dovolání přípustným,
protože odvolací soud aplikoval ustanovení § 16 obchodního zákoníku v rozporu s
hmotným právem.
Odvolací soud se při aplikaci shora citovaného § 16 obchodního zákoníku
zabýval pouze tím, zda žalobkyně v postavení třetí osoby mohla vědět, že
jednající osoba není k jednání oprávněna, a uzavřel, že žalobkyně neměla důvodu
toto zkoumat, nezabýval se však vůbec otázkou, zda jsou dány ostatní podmínky
pro použití tohoto ustanovení.
Nelze opomenout, že obchodní zákoník v ustanovení § 7, odst. 3 definuje
provozovnu jako prostor, v němž je uskutečňována určitá podnikatelská činnost.
Provozovna musí být označena obchodní firmou nebo jménem a příjmením anebo
názvem podnikatele, k níž může být připojen název provozovny nebo jiné
rozlišující označení.
V předmětné věci soud prvního stupně ani soud odvolací nezjistily, kdo
podepsal za žalovaného návrh smlouvy o řešitelském servisu, ani to, zda k
podpisu skutečně došlo v provozovně žalovaného, ale spokojily se se zjištěním,
že z kanceláře (provozovny) žalovaného byl odeslán fax s textem smluvního
návrhu a dovodily, že nebyla-li zjištěna osoba, která návrh podepsala, jedná
se o jinou osobu, jejíž jednání podnikatele zavázalo ve smyslu § 16 obchodního
zákoníku. Nebyla-li identifikována podepsaná osoba, ani určeno místo, kde byla
listina podepsána, nebylo možno bez dalšího aplikovat § 16 obchodního zákoníku.
Ze skutečnosti, že na listině je otištěno razítko podnikatele (byť by toto bylo
pravidelně umístěno v kanceláři) nelze dovodit, že tento otisk (a
neidentifikovaný podpis) byl připojen právě v provozovně odpovídající shora
citované definici a to i proto, že se z obsahu spisu nepodává, že naplnění
znaků charakterizujících provozovnu (zejména výkon určité podnikatelské nikoli
například pouze administrativní činnosti podnikatele a formální označení
prostoru) bylo vůbec v řízení zkoumáno. Lze uzavřít, že právní posouzení otázky
jednání podnikatele podle § 16 obchodního zákoníku, tak jak je učinil odvolací
soud, je neúplné, a proto z hlediska hmotného práva nesprávné.
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci byl naplněn, a proto
dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. března
2004, čj. 19 Co 543/2003 - 54, zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno
rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně (§
243b, odst. 3, věta druhá o.s.ř.), byl zrušen i rozsudek Okresního soudu v
Ústí nad Orlicí ze dne 25. května 2003, čj. 5 C 19/2003 - 34, a věc se mu
vrací k dalšímu řízení (§ 243b, odst. 3, věta druhá o. s. ř.), v němž bude soud
vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d, odst. 1, věta za středníkem o.
s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení
dovolacího (§ 243d, odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu