32 Odo 1047/2003
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a
JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně M. K., zastoupené, advokátem, proti
žalované T. e., s.r.o., zastoupené, advokátem, vedené u Okresního soudu v
Třebíči pod sp. zn. 9 C 313/97, o dovolání žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. dubna 2003 č. j. 12 Co 110/2003 -
117 takto :
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Žalobkyně se domáhala, aby mu žalovaná zaplatila 85 000 Kč s příslušenstvím.
Uváděla, že dne 19. 10. 1993 uzavřela s žalovanou smlouvu o postoupení
pohledávky za úplatu ve výši 25 000 Kč. Dodatkem ke smlouvě ze dne 1.
11. 1994 byla prodloužena splatnost 25 000 Kč do 20. 12. 1994. Pro případ
prodlení se zaplacením této částky žalovanou byla sjednána smluvní pokuta ve
výši 2% z pohledávky za každý den prodlení. Pohledávka byla žalovanou zaplacena
opožděně ve dvou splátkách 12 500 dne 25. 1. 1995 a zbývající částka dne 30. 1.
1996. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši
85 000 Kč.
Okresní soud v Třebíči - poté, kdy jeho předchozí rozsudek ze dne 11. prosince
2001 č. j. 9 C 313/97 - 67, jímž byla v plném rozsahu žaloba zamítnuta, byl
usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. května 2002 č. j. 12 Co 102/2002 -
89 zrušen, se závazným právním názorem, že dodatek ke smlouvě o postoupení
pohledávky ze dne 19. 10. 1993 je platným právním úkonem s tím, že za
žalovaného uzavřela dodatek zmocněnkyně, která jednala se žalobkyní
na základě udělené plné moci - rozsudkem ze dne 3. října 2002 č.
j. 9 C 313/97 - 98 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni
85 000 Kč s 19 % úrokem z prodlení ode dne 8. 12. 1996 do zaplacení, v části,
ve které se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí 19 %
úrok z prodlení z částky 85 000 Kč od 6. 12. 1996 do 7. 12. 1996,
žalobu zamítl a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. dubna 2003 č.
j. 12 Co 110/2003 - 117 změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném
vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že žalobu v rozsahu 35 000 Kč s
příslušenstvím zamítl (výrok II) a ve zbývající části, tj. v rozsahu 50
000 Kč s příslušenstvím, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ( výrok I).
Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II a
IV). Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, na němž spočíval závazný
právní závěr uvedený v předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byl
zrušen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, neboť žalované se
nepodařilo zpochybnit jejich správnost. Odvolací soud dovodil, že zmocněnkyně
žalované JUDr. M. R. byla na základě plné moci oprávněna k uzavírání
dodatků ke smlouvám o postoupení pohledávek, avšak pokud v těchto dodatcích
sjednala s postupiteli smluvní pokutu pro případ porušení změněných povinností
žalované, pak v tomto rozsahu překročila své oprávnění vyplývající z plné moci.
Žalovaná však o uzavřeném dodatku věděla a poněvadž netvrdila a tudíž
neprokazovala, že by žalobkyni někdy oznámila svůj nesouhlas s překročením plné
moci JUDr. R., platí vyvratitelná domněnka ve smyslu § 33 odst. 1 obč.
zák., že překročení schválila.
Narozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že
ujednání o smluvní pokutě se pouze v rozsahu 50 000 Kč nepříčí
dobrým mravům ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. Odvolací soud přihlédl ke
konkrétním okolnostem jednání účastníků v příslušném období a k jejich
tehdejšímu postavení. V posuzovaném případě byla žalovaná nejprve v prodlení s
placením původně sjednaného závazku, sama navrhla prodloužení splatnosti
pohledávky a zajištění tohoto závazku smluvní pokutou, jejíž výši stanovila. I
když dodatkem byla prodloužená splatnost pohledávky, žalovaná opětovně porušila
svou povinnost zaplatit včas pohledávku žalobkyně. Odvolací soud proto dovodil,
že účastníci si platně sjednali smluvní pokuty v celkové částce 50 000 Kč,
neboť taková výše smluvní pokuty vzhledem k uvedeným okolnostem je s dobrými
mravy v souladu.
Proti potvrzujícímu výroku I a výrokům II a IV o náhradě nákladů řízení
rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Tvrdí, že skutkové
zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování
v podstatné části oporu, zpochybňuje logiku úsudku soudu při hodnocení svědecké
výpovědi JUDr. R. Žalovaná je přesvědčena, že svůj nesouhlas s
překročením plné moci deklarovala jednoznačně, včas a opakovaně. Dále
žalovaná namítá, že výše smluvní pokuty byla sjednána v rozporu s dobrými
mravy. Žalovaná i přes platební potíže uhradila zajištěnou pohledávku v plné
výši, za situace, kdy pohledávky oprávněných osob, které nabyla žalovaná,
dosáhly cca 15 milionů Kč. Všechny pohledávky žalovaná v plné výši uhradila
pouze z dosahovaného zisku. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil
rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Po podání dovolání došlo ke změně obchodní firmy žalované - výpis Obchodního
rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně oddíl C, vložka 16558.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§
10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou
osobou, řádně zastoupenou advokátem (§ 241 o. s. ř.) se nejprve zabýval
otázkou, zda je dovolání přípustné.
Podle § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího
soudu, pokud to zákon připouští.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek
uvedených v § 237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud
prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že
byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. V
posuzované věci se jednalo o tento případ, kdy odvolací soud potvrdil v pořadí
druhý rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud rozhodl jinak než v dřívějším
rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu uvedeným v jeho
zrušujícím usnesení. Přípustnost dovolání je tudíž dána podle § 237 odst. 1
písm. b) o. s. ř.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval námitkou žalobce směřující k uplatnění
dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., tedy že rozhodnutí odvolacího
soud vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části
oporu v provedeném dokazování. Za skutkové zjištění, které nemá
oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu § 241a odst. 3 o. s. ř.
rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu
vyplývajícímu z § 132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z
provedených důkazů nebo přednesů stran nevyplynuly ani jinak nevyšly najevo,
protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy
prokázány nebo vyšly za řízení najevo, anebo protože v hodnocen důkazů, popř.
poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak z
hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event.
věrohodnosti, je logický rozpor, nebo které odporuje § 133 a § 134 o. s. ř.
Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části
tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z
hlediska hmotného práva. Dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř. lze
napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož
nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen
ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné
pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že
hodnocení důkazů, a tedy i skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z
výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
V posuzovaném případě dovolání ve skutečnosti neobsahuje námitky, že by
odvolací soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo
přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že
naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány
nebo vyšly za řízení najevo; argumentace žalobkyně, napadající skutkové
zjištění, že žalovaná svůj nesouhlas s překročením plné moci JUDr. R.
nevyjádřila, směřuje výlučně k tomu, jak dovolací soud hodnotil důkaz z
hlediska jeho pravdivosti, resp. věrohodnosti. Žalovaná zároveň vychází z
odlišných skutkových závěrů, než odvolací soud, tj. činí z provedených důkazů
vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje i své vlastní - od odvolacího
soudu odlišné právní posouzení věci.
Skutkové zjištění, že žalovaná věděla o uzavřeném dodatku ke smlouvě o
postoupení pohledávky, vyplývá zejména z výpovědi svědkyně JUDr. R., která
uvedla, že předmětný dodatek předala jednateli žalovaného ještě v
době, kdy se vyplácely první splátky. Z přednesů účastníků ani z jiných důkazů
nevyplývá, že žalovaná nevěděla o dodatku, který s žalobkyní uzavřela svědkyně,
že jí svědkyní nebyl předán. V hodnocení provedeného důkazu tak nelze dovodit z
hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti logický
rozpor. S tímto skutkovým závěrem nelze proto polemizovat. Rovněž z žádných
důkazů pak nevyplývá, že by žalovaná bez zbytečného odkladu po tom, co se o
překročení oprávnění vyplývajícího z plné moci udělené JUDr. R. dozvěděla,
sdělila žalované svůj nesouhlas. Navíc v průběhu řízení žalovaná pouze tvrdila,
že JUDr. R. jednala za žalovanou v případě uzavření dodatku bez plné
moci, nikoliv, že nesouhlasila s překročením plné moci zmocněnkyní.
Protože žalovaná brojí proti hodnocení důkazů odvolacím soudem, které (jak bylo
výše vyloženo) samo o sobě není způsobilým dovolacím důvodem, nelze jejich
požadavku, aby rozhodnutí odvolacího soudu shledal dovolací soud nesprávným pro
naplnění dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 3 o. s. ř., přisvědčit.
Nejvyšší soud dále podrobil dovolacímu přezkumu argumenty, jimiž je -
prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
- zpochybňováno právní posouzení věci.
Obecně je právní posouzení věci nesprávné, jestliže odvolací soud použil na
správně zjištěný skutkový stav nesprávnou právní normu, nebo právní normu
správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně
aplikoval.
Posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu je správné z hlediska námitek
dovolatele podřaditelných tomuto důvodu uvedenému v § 241a odst. 2 písm. b) o.
s. ř., znamená podrobit kontrole závěr odvolacího soudu o tom, že stanovení
výše smluvní pokuty v celkové částce 50 000 Kč je v posuzovaném případě v
souladu s dobrými mravy (§ 39 a § 41 obč. zák.).
Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv povinností vyplývajících z
občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a
oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
Smyslem tohoto ustanovení je zamezit výkonu práva, který sice odpovídá zákonu,
avšak odporuje dobrým mravům, jež lze definovat jako souhrn společenských,
kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou
neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující
části společnosti a mají povahu norem základních (srov. rozsudek Nejvyššího
soudu ČR ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 3 Cdon 69/96, publikovaný v časopise
Soudní judikatura 8/1997 pod č. 62). Postup soudu podle § 3 odst. 1 obč. zák.
má místo pouze ve výjimečných situacích, kdy k výkonu práva založeného zákonem
dochází z jiných důvodů, než je dosažení hospodářských cílů či uspokojení
jiných potřeb, kdy hlavní nebo alespoň převažující motivací je úmysl poškodit
či znevýhodnit povinnou osobu (tzv. šikanozní výkon práva, případně kdy je
zřejmé, že výkon práva vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se jak ve
vztahu mezi účastníky, tak na postavení některého z nich navenek. Korektiv
dobrých mravů však nesmí být ve na újmu principu právní jistoty a nesmí
nepřiměřeně oslabovat subjektivní práva účastníků vyplývající z právních norem.
Dovolatelka se domáhá, aby za výkon práv v rozporu s dobrými mravy byl označen
požadavek žalobce na zaplacení smluvní pokuty. Podstatným znakem smluvní pokuty
je vznik povinnosti hradit ji při porušení smluvní povinnosti. V posuzovaném
případě žalovaná nezaplatila včas, byla v prodlení se zaplacením pohledávky
žalobkyně. Jde o sankční plnění stíhající dlužníka, jenž měl platit včas
zajištěný závazek. Soudem stanovená výše smluvní pokuty – 50 000 Kč odpovídá
hodnotě a významu povinnosti zajištěné smluvní pokutou a vychází z
míry smluvní spolehlivosti žalované. Uzavírá-li věřitel smlouvu s
dlužníkem, u něhož nelze odhadnou míru smluvní spolehlivosti, jde z
ekonomického hlediska o větší riziko a nelze považovat za rozpor s dobrými
mravy, když závazek je zajištěn důraznějšími sankcemi pro případ nesplnění.
Této situace si byla vědoma žalovaná, když uzavírala předmětný dodatek ke
smlouvě prodlužující splatnost pohledávky žalobkyně v době, kdy
žalovaná byla již v prodlení s jejím zaplacením; sama žalobkyni navrhla formu
zajištění závazku vyšší smluvní pokutou. Žalovaná i takto zajištěný závazek
řádně nesplnila a pohledávku žalobkyni zaplatila opožděně.
Smluvní pokuta v celkové výši 50 000 Kč, i když zajišťovala zaplacení
pohledávky ve výši 25 000 Kč, kdy žalovaná byla v prodlení s jejím zaplacením
od 21. 12. 1994 do 29. 1. 1996, odpovídá sankční, zajišťovací a reparační
funkci smluvní pokuty a její zaplacení nemůže nepřiměřeně zatěžovat žalovanou.
Závěr odvolacího soudu, kterým v rámci úpravy práv a povinností stran ze
smlouvy stanovil, že v daném případě smluvní pokuta v celkové výši 50 000 Kč se
srovnává s dobrými mravy, je správný.
Lze uzavřít, že právní posouzení věci odvolacím soudem je správné a dovolací
důvod uplatněný žalobcem není tedy v projednávané věci dán. Nejvyšší soud České
republiky proto, aniž ve věci nařizoval jednání, dovolání jako nedůvodné podle
§ 243b odst. 2 věty první zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 6, § 224
odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni žádné
náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. dubna 2004
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu