NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
32 Odo 106/2003-35
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobce JUDr. J. M., advokáta, jako zvláštního správce konkursní podstaty úpadkyně L. s. s. s.r.o., proti žalovanému Mgr. D. T., správci konkursní podstaty úpadkyně S. p. R. a.s., o nařízení předběžného opatření, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. Nc 533/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. března 2002, č.j. 11 Cmo 393/2001-13, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. března 2002, č.j. 11 Cmo 393/2001-13, změnil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. listopadu 2001, č.j. Nc 533/2001-3, tak, že zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, jímž by soud žalované úpadkyni zakázal nakládat bez předchozího písemného souhlasu žalobce s nemovitostmi specifikovanými ve výroku rozhodnutí (první výrok) a vypustil výrok o tom, že platnost předběžného opatření trvá po celou dobu zařazení nemovitostí do soupisu konkursní podstaty a je vykonatelné dnem doručení (druhý výrok).
Dále rozhodl, že ve výrocích, jimiž byla žalované uložena povinnost obnovit dodávku teplé a studené vody do nemovitosti čp. 1027 zapsané na LV č. 1644 pro okres D., obec a k.ú. Š. u Katastrálního úřadu v D., pracoviště R. a povinnost, aby ve lhůtě čtrnácti dnů od doručení usnesení podala proti správci konkursní podstaty vylučující žalobu, zůstává usnesení nedotčeno (třetí výrok), a žalobci uložil zaplatit žalované (úpadkyni) náklady řízení (čtvrtý výrok).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, přičemž požadoval, aby dovolací soud napadené usnesení v měnících výrocích, tj. v prvním a druhém výroku, zrušil a věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
V průběhu dovolacího řízení byl na majetek Stavebního podniku R., a.s. usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočkou v Liberci ze dne 18. prosince 2002, č.j. 45 K 16/2001-224, prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty ustanoven Mgr. D. T.
Jelikož řízení o nařízení předběžného opatření, jímž by bylo úpadci zakázáno nakládat s nemovitým majetkem, je řízením o nárocích, jež se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty, a současně jde o řízení, v němž lze na návrh pokračovat, Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. dubna 2003, č.j. 29 Odo 106/2003 vyzval žalobce a Mgr. D. T., aby mu sdělili, zda podávají návrh na pokračování v řízení. Podáním došlým Nejvyššímu soudu 29. 4. 2003 žalobce návrh na pokračování v řízení podal, čímž odpadla překážka bránící v pokračování dovolacího řízení.
V souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se pro dovolací řízení uplatní občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až 239 o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření, nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nímž zákon připouští dovolání v § 238, § 238a a § 239 o. s. ř.
Dovolání není přípustné ani podle § 237 o. s. ř., jež upravuje přípustnost dovolání rovněž proti usnesení odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jde o usnesení ve věci samé. Protože usnesení o nařízení předběžného opatření, které zpravidla meritornímu rozhodnutí soudu předchází, nemůže mít, již s ohledem na svůj účel, povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Tento závěr sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného a Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. pro nepřípustnost odmítl.
Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo pro nepřípustnost odmítnuto a dle obsahu spisu žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. května 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu