32 Odo 11/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně P., s.r.o., proti žalované W., spol. s r.o., o zaplacení 8,431.434,03 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 Cm 430/98, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2001, č.j. 5 Cmo 543/2000-52, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku Vrchního soudu v Praze, které posléze, podáním ze dne 25. září 2003, došlým Nejvyššímu soudu 26. září 2003, vzala v plném rozsahu zpět.
Nejvyšší soud proto v důsledku tohoto dispozitivního úkonu dovolatelky dovolací řízení podle § 243b odst. 4 věty druhé občanského soudního řádu, ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále též jen „o. s. ř.“ (srov. bod 17., hlavu I., část dvanáctou zákona č. 30/2000 Sb.) zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř., neboť žalovaná, který z procesního hlediska (zpětvzetím dovolání) zavinila, že dovolací řízení bylo zastaveno, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 4. listopadu 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu