32 Odo 1176/2003-98
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně J. Š., bytem XY, zastoupené JUDr. Jaroslavem Savkem, advokátem, se sídlem v Teplicích, Dlouhá č. 31/63, proti žalovanému Městu Teplice, zastoupenému JUDr. Jiřím Cajthamlem, Dr., advokátem, se sídlem v Teplicích, Modlanská č. 20, o zaplacení 32 070 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 18 C XY, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. července 2003, č.j. 11 Co Xy, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 405 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Cajthamla, Dr., advokáta, se sídlem v Teplicích, Modlanská č. 20.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 29. července 2003, č.j. 11 Co XY potvrdil rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 6. listopadu 2002, č.j. 18 C XY, kterým byla žaloba na zaplacení částky 32 070 Kč s příslušenstvím zamítnuta; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, který dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně neobohatil. Oba soudy vyšly ze zjištění, že předmětem kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 28.
2. 1994, s účinky vkladu do katastru nemovitostí dne 1. 3. 1994, byl převod nemovitostí, nikoliv i převod movitých věcí, proto shodně dospěly k závěru, že byly-li po prodeji nemovitosti z ní odneseny některé movité věci jejich vlastníkem A. B., nemůže se žalobkyně jako kupující dožadovat vrácení části kupní ceny z titulu bezdůvodného obohacení. Tím je pouze plnění přijaté bez právního důvodu, z neplatného právního důvodu, z právního důvodu, který odpadl, popř. za splnění dalších podmínek uvedených v § 451 a § 454 obč. zák., zatímco žalovaná při placení kupní ceny plnila jen to, co po právu plnit měla, když žalovanému zaplatila dohodnutou kupní cenu za převáděné nemovitosti.
Odmítnuta byla námitka žalobkyně, že v kupní ceně, stanovené znalcem, kterou si nechal žalovaný zaplatit, byla zahrnuta i cena movitých věcí, které nebyly ve vlastnictví žalovaného, neboť kupní cena byla stanovena dohodou zcela určitým způsobem za předmět kupní smlouvy, jímž byly jen nemovitosti. Znalecký posudek byl pouze podkladem pro sjednání kupní ceny. Přisvědčil žalobkyni, že smluvní volnost účastníků při dohodě o výši kupní ceny může být ve smyslu § 589 obč. zák. omezena, a v případě nedodržení tohoto omezení je určení kupní ceny ve smlouvě neplatné, jde však o neplatnost relativní ve smyslu § 40a obč. zák., k níž lze přihlédnout jen v případě, že se oprávněný účastník neplatnosti dovolá.
Uzavřel, že okresní soud dospěl ke správnému závěru, že žalovaný na úkor žalobkyně nezískal žádný majetkový prospěch ve smyslu § 451 odst. 2 obč. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a odůvodňuje svým přesvědčením, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního posouzení a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v neúplném zjištění skutkového stavu. Za otázku zásadního významu považuje vyřešení otázky: „Získává prodávající na úkor kupujícího bezdůvodné obohacení v případě, že vztah mezi kupní cenou uvedenou ve smlouvě a hodnotou prodávané věci je takový, že kupující má podle „Pravidel pro prodej obytných domů z roku 1992“ koupit dům, v němž bydlí, za cenu podle znaleckého posudku, pokud by cena měla správně být nižší, pak musí být tato cena uvedena i v posudku i v kupní smlouvě, pokud je vypracován posudek v rozporu s „Pravidly“, pak nebyla cena stanovena řádně a v případě, že kupující zaplatil více, vzniklo prodávajícímu na úkor kupujícího bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat.“ Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání žalobkyně navrhl zamítnutí dovolání, neboť rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné. Poukazuje, že relevantním právním úkonem v dané věci je kupní smlouva, jejímž předmětem nejsou movité věci, které by byly nedílnou součástí nemovitosti, a poukazuje-li žalobkyně na Pravidla pro prodej obytných domů, tato nejsou závazným právním dokumentem, který by zavazoval žalovaného ve vztahu ke konkrétním případům, ale je pouze vnitřním pravidlem vlastníka nemovitosti – obce, jak postupovat při prodeji domů.
Podle § 236 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V daném případě není dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje ve věci samé do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu. Dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť soud prvního rozhodl ve věci samé v pořadí prvním rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud řeší jako otázku předběžnou (nevydává ohledně ní žádné rozhodnutí) a jeho kladně vyjádřeným závěrem se podané dovolání stává přípustným. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce podle § 237 odst. 3 o. s. ř. zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují).
Pokud dovolatelka namítá, že odvolací soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru tím, že provedené důkazy nesprávně vyhodnotil, pak ve skutečnosti napadá hodnocení důkazů a skutková zjištění soudu, a dovolací soud se proto těmito námitkami žalobce, směřující do skutkového závěru soudu, nemohl zabývat, neboť jak výše uvedeno, dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu, tedy jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují. Napadené rozhodnutí nemá v dané věci po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud neřešil otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem (§ 451 odst. 2 obč. zák.). Podle § 451 odst. 2 obč. zák. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že právní vztah mezi účastníky byl založen platnou kupní smlouvou, v níž byla dohodou platně sjednaná cena, správně dovodil, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatil, jestliže žalovaná při placení kupní ceny plnila jen to, co po právu plnit měla, když žalovanému zaplatila dohodnutou kupní cenu za převáděné nemovitosti. Jestliže totiž žalobkyně žalovanému plnila na základě platné smlouvy, nejednalo se o plnění bez právního důvodu a žalovaný nemohl získat na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 2 obč. zák. Protože kupní smlouva nebyla shledána oběma soudy ve smyslu § 39 obč. zák. neplatnou, nemohlo se jednat ani o bezdůvodné obohacení z neplatného právního úkonu. O bezdůvodné obohacení z právního důvodu, který odpadl, se v daném případě rovněž nejedná. Ze skutkových okolností dále vyplývá, že nejde ani o majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů, neboť žalobkyně plnila na základě platné smlouvy. Z uvedeného je zřejmé, že v dané věci nejsou naplněny důvody pro aplikaci § 451 odst. 2 obč. zák., a právní posouzení odvolacím soudem je v tomto směru správné. Rozhodnutí odvolacího soudu není ani v rozporu s dosavadní judikaturou (srov. Judikát R 30/1992), podle něhož se ponechává sjednání ceny jen na dohodě prodávajícího a kupujícího s výjimkou cen, na něž se vztahu regulace cen podle § 3 až 10 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách. Takovým obecně závazným předpisem Pravidla pro prodej obytných domů nebyla. Namítá-li dovolatelka, že soud neprovedl žalobkyní navržené důkazy, a že tak rozhodnutí odvolacího soudu vychází z neúplně zjištěného skutkového stavu, směřuje tím k uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a namítá tím, že řízení trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Protože však k takové jiné vadě řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu uvedeného ustanovení, lze přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky se takovými případnými vadami nemůže v daném případě zabývat. Za procesní situace, kdy dovolání není podle § 236 odst. 1 o. s. ř. přípustné, dovolací soud dovolání žalobkyně bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl [§ 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř.]. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta ve výši 2 330 Kč /§ 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 16, § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při
rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)/ a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), tedy celkem ve výši 2 405 Kč. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinná co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně 28. června 2004
JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu