32 Odo 1242/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v
právní věci žalobkyně A., s.r.o., proti žalované V., a.s., o zaplacení
329.287,- Sk, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 Cm 288/98, o
dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. června
2004 č.j. 5 Cmo 350/2003-124, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. června 2004 č.j. 5 Cmo
350/2003-124 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. července 2003 č.j.
6 Cm 288/98-113 se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu
řízení.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 3. června 2004 č.j. 5 Cmo 350/2003-124
potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. července 2003 č.j. 6 Cm
288/98, kterým nepřipustil, aby do řízení na místo žalobkyně vstoupil Ing. A.
M.
Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že přechod práv a povinností k
pohledávce, jež je předmětem sporu, nebyl řádně doložen, neboť ze smlouvy o
zabezpečení závazku převodem vlastnického práva k movitým věcem a jiným právům
ze dne 1. 3. 2001, včetně dodatku č. 1, a ze smlouvy o převodu obchodního
podílu ze dne 1. 6. 2001, včetně dodatku č. 1 nebylo prokázáno, že po zahájení
řízení nastala hmotně právní universální nebo singulární sukcese práva na
zaplacení 329.287,- Sk. Ze smlouvy o převodu obchodního podílu uzavřené L. Š.,
jako nabyvatelkou, a Ing. A. M., jako převodcem ze dne 1. 3. 2001 vyplývá, že z
této smlouvy nevznikla práva či povinnosti obchodní společnosti A., spol. s
r.o., která je žalobkyní v tomto řízení. Společnost A., spol. s r.o., není
stranou smlouvy o převodu obchodního podílu. Z tohoto důvodů nelze podle
odvolacího soudu přisvědčit konstatování v článku I.1 smlouvy o zabezpečení
závazku převodem k movitým věcem a jiným právům, kterou dne 1. 3. 2001 uzavřel
Ing. A. M., jako věřitel, a A., spol. s r.o., jako dlužník. Na základě smlouvy
o převodu obchodního podílu ze dne 1. 3. 2001 se nestal dlužníkem A., spol. s
r.o., vůči věřiteli Ing. A. M. Ze samotné podstaty převodu obchodního podílu
vyplývá, že jde o dvoustranný právní vztah mezi osobou, která obchodní podíl
převádí, a osobou, na kterou se tento podíl převádí. Majetku obchodní
společnosti se tento převod nijak nedotýká. Dospěl tak k závěru, že v daném
případě nebyly naplněny zákonné předpoklady pro postup podle ustanovení § 107
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a proto odvoláním napadené
usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, jehož
přípustnost dovozuje z ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., přičemž
namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací
důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Podle dovolatelky se soudy obou stupňů dopustily právního pochybení, když
dovodily, že z předložených smluv nevyplývá přechod práv a povinností k
pohledávce, jež je předmětem sporu. Ve smyslu § 531 odst. 2 obč. zák. ten, kdo
bez dohody s dlužníkem převezme dluh smlouvou s věřitelem, se stane dlužníkem
vedle původního dlužníka.
Podle § 533 odst. 1 obč. zák. splnění závazku dlužníka je možné zabezpečit
převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele.
Na základě výše uvedených ustanovení byla uzavřena dne 1. 3. 2001 smlouva o
zabezpečení závazku převodem vlastnického práva k nemovitým věcem a jiným
právům mezi společností A., s.r.o., a věřitelem Ing. M., na základě které
převzala A., s.r.o., dluh L. Š. a po převzetí dluhu se zavázala k zajištění
závazku převodem vlastnického práva k movitým věcem a jiným právům, mimo jiné
rovněž k převodu pohledávky, která je předmětem řízení, na Ing. M. (dodatek ze
dne 1. 6. 2001). Podle dovolatelky byly splněny zákonné předpoklady pro postup
podle ustanovení § 107a o. s. ř.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil dovoláním napadené usnesení i
usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Dovolání je v dané věci přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť
směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu
prvního stupně o nepřipuštění vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka
(§ 107a o. s. ř.).
Dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v § 229
odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv.
zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady, k
nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti
(§ 242 odst. 3 druhá věta o. s. ř.), však dovoláním namítány nejsou a dovolací
soud je z obsahu spisu neshledal.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu
(srov. § 242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně
toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (srov. § 242 odst. 3, věta první o. s.
ř.). Dovolací soud se proto zabýval správností právního posouzení věci
zpochybňovaného dovolatelkou, tj. otázkou aplikace ustanovení § 107a o. s. ř.
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného
skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež
vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na
zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle
právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice
správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně
aplikoval.
V ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř. je zakotveno, že má-li žalobce za to, že
po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují
převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde,
může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo
povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v
případech uvedených v § 107.
Podle odstavce 2 téhož ustanovení soud návrhu účastníka vyhoví, jestliže se
prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1,
a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas
žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní
účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.
V ustanovení § 107a o. s. ř. je upraveno procesní nástupnictví, k němuž dochází
v důsledku hmotněprávní univerzální nebo singulární sukcese práva nebo
povinnosti, která nastala po zahájení řízení (za řízení), aniž by jeho účastník
ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Jak vyplývá z dikce citovaného
ustanovení, k procesnímu nástupnictví nedochází – na rozdíl od § 107 o. s. ř.
– ze zákona, a soud se jím bez návrhu (z úřední povinnosti) nezabývá.
Nastane-li po zahájení řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují
převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde,
nemá to samo o sobě vliv na okruh účastníků řízení. K procesnímu nástupnictví
tak může dojít jen tehdy, jestliže žalobce s poukazem na konkrétní právní
skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo
povinnosti, o něž v řízení jde, navrhne, aby nabyvatel práva nebo povinnosti
vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka, a jestliže soud tomuto
návrhu vyhoví.
V návrhu na vstup účastníka na straně žalobce podle § 107a odst. 1 o. s. ř.
musí žalobce zejména označit právní skutečnost, která měla za následek převod
nebo přechod práva, uvést, kdy k ní došlo, a označit toho, kdo má vstoupit na
jeho místo.
Jak vyplývá z výše uvedeného, aby soud podle § 107a odst. 2 o. s. ř. vyhověl
návrhu žalobce, musí být prokázány formální podmínky, že nastala právní
skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného,
že se tato právní skutečnost týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka
řízení a že nastala (došlo k ní) po zahájení řízení. Přitom návrh na vstup
účastníka musí byl podán za řízení, tedy dříve, než soud o věci samé rozhodl, a
musí být doložen souhlas nabyvatele práva se vstupem do řízení, má-li nabyvatel
práva nastoupit na místo dosavadního žalobce.
Odvolací soud ohledně žalobkyní označené právní skutečnosti soud zkoumá, zda
jde o právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo
přechod práva nebo povinnosti, zda opravdu nastala a zda se týká práva nebo
povinnosti, jež je předmětem řízení. Otázkou, zda tvrzené právo či povinnost,
které mělo být převedeno nebo mělo přejít na jiného, existuje nebo že opravdu
na jiného přešlo nebo bylo převedeno, se soud může zabývat jen v rozhodnutí ve
věci samé a nikoliv při zkoumání procesního nástupnictví.
Jak se podává z obsahu spisu, byly v dané věci všechny předpoklady vyžadované
ustanovením § 107a o. s. ř. pro možný postup podle jeho odstavce 2 splněny. Po
zahájení řízení, před vydáním rozhodnutí o věci samé, navrhovala dosavadní
žalobkyně soudu prvního stupně vstup žalobkyně do řízení jako nabyvatele práva
na základě uzavřených smluv o zabezpečení závazku převodem vlastnického práva k
movitým věcem a jiným právům ze dne 1. 3. 2001, včetně dodatku č. 1 a smlouvou
o převodu obchodního podílu ze dne 1. 6. 2001, včetně dodatku č. 1., přičemž
tuto právní skutečnost, jakož i souhlas žalobkyně se vstupem do řízení
prokázala. Soudy nižších stupňů nesprávně dovodily, že předložené smlouvy
nejsou způsobilé mít za následek dosavadní žalobkyní tvrzený převod práva.
Smlouvou ze dne 1. 3. 2001 převedl Ing. M. na L. Š. svůj obchodní podíl ve
společnosti A., s.r.o. Zaplacení ceny za obchodní podíl bylo zajištěno smlouvou
o zabezpečení závazku převodem vlastnického práva k movitým věcem a jiným
právům, kterou zavřel jako věřitel Ing. A. M. a A., spol. s r.o., jako dlužník,
který po převzetí dluhu L. Š. na základě zajišťovacího institutu převodu práva
postoupil na věřitele Ing. M. mimo jiné na základě dodatku č. 1 ze dne 1. 6.
2001 pohledávku ve výši 329.287,- Sk, která je předmětem řízení. V daném
případě tak došlo k procesnímu nástupnictví podle § 107a o. s. ř. v důsledku
hmotně právní singulární sukcese práva, neboť dosavadní žalobkyně prokázala
postoupení pohledávky, která je předmětem řízení na Ing. M. (ve smyslu § 531
odst. 2 a § 533 odst. 1 obč. zák.). Platnost právního úkonu, jak bylo výše
uvedeno, v tomto stadiu řízení soud nezkoumal.
Protože s ohledem na výše uvedené nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí
odvolacího soudu je správné, dovolací soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a
odst. 1 věta první o. s. ř.) podle § 243b odst. 2 o. s. ř. usnesení odvolacího
soudu zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího
soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil podle § 243b odst. 3 o.
s. ř. i usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V dalším řízení bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst.
1 věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech
řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. ledna 2006
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu