32 Odo 1250/2005
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Františka Faldyny, CSc., v
právní věci žalobkyně F., a.s., zastoupené JUDr. M. J., advokátkou, proti
žalované V. a.s., zastoupené JUDr. J. K., advokátem, o zaplacení částky 147
638,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod
sp. zn. 19 Cm 55/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního
soudu v Praze ze dne 3. května 2005, č.j. 1 Cmo 189/2004-67, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení
částku 13 400,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám
jejího zástupce JUDr. J. K.
Vrchní soud v Praze shora označeným rozsudkem změnil rozsudek ze dne 2. dubna
2004, č.j. 19 Cm 55/2000-49, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem žalované uložil
zaplatit žalobkyni částku 147 638,50 Kč s příslušenstvím a náklady řízení, tak,
že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech za řízení před soudy obou stupňů.
Podle obsahu spisu se žalobkyně v řízení domáhala po žalované doplacení ceny
díla. Podle shodného posouzení soudů obou stupňů byla mezi účastníky uzavřena
smlouva o dílo, na základě níž žalobkyně jako zhotovitel provedla pro žalovanou
jako objednatele dílo spočívající v dodávce a montáži tryskových zvlhčovačů A.
F. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o vadnosti
díla (dílo neposkytovalo dovlhčení požadovaného výkonu), jelikož neodpovídalo
výsledku určenému ve smlouvě; nepřisvědčil však již jeho dalšímu závěru, že
žalobkyně za vady díla (omezenou funkčnost zařízení) podle § 561 obchodního
zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) neodpovídá s ohledem na nevhodnost
smluveného řešení vybraného na základě doporučení projektanta a na objektivní
nemožnost rozpoznání této nevhodnosti tohoto řešení žalobkyní při uzavření
smlouvy ani při vynaložení odborné péče, jelikož takový závěr nemá oporu v
provedeném dokazování.
Odvolací soud, vycházeje z ustanovení § 560 odst. 1 obch. zák., uvedl, že
provedení díla s vadami má ten důsledek, že je zhotovil řádně neprovedl a svůj
závazek nesplnil. V takovém případě se může zhotovitel zbavit odpovědnosti za
vady ve smyslu § 561, věty druhé, obch. zák. jen v případě vadnosti díla jako
důsledku nevhodných pokynů objednatele, na nichž by objednatel trval přes
upozornění zhotovitele na nevhodnost těchto pokynů. K tomu však v souzené věci
nedošlo, jelikož objednatel (žalovaná) nedal zhotoviteli (žalobkyni) žádné
pokyny, které by mohly způsobit vady díla. Za stavu, kdy předmět díla (včetně
jeho technického řešení) byl vymezen na základě nabídky zhotovitele, tj. kdy
nebyl vymezen projektem, odvolací soud dále dovodil, že se žalobkyně nemůže
zbavit odpovědnosti za vady díla odkazy na projektanta. Jestliže žalobkyně přes
opakované výzvy žalované vady díla neodstranila a žalovaná za tohoto stavu od
smlouvy odstoupila, je toto její odstoupení od smlouvy podle posouzení
odvolacího soudu důvodné a účinné. V takovém případě nemá žalobkyně nárok na
doplatek ceny díla a účastníci si mají naopak podle § 351 odst. 2 obch. zák.
navzájem vrátit přijaté plnění. Odvolací soud proto změnil napadený rozsudek
soudu prvního stupně tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost
opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též
jen „o. s. ř.“). Jako dovolací důvod uvedla, že řízení před odvolacím soudem
bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že
rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v
provedeném dokazování a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka tvrdí, že na provedeném díle nebyla vada prokázána. V této
souvislosti odvolacímu soudu vytýká, že závěr o vadnosti provedení díla založil
pouze na počátečních provozních problémech se zanášením t. a na tvrzení
žalované o nedostatečném výkonu zařízení. Provozní problémy (z. t.) dovolatelka
za vady dodávaného díla nepokládá, jelikož zanášení trysek bylo způsobeno
výhradně provozními podmínkami – kombinací extrémně vysoké prašnosti prostředí
vznikající při výrobě textilií typu m. a nedostatečného odloučení kondenzátu ze
stlačeného vzduchu dodávaného objednatelem (žalovanou), které ustalo po
zapůjčení a instalaci v. zařízení na náklady žalobkyně. Reklamaci nízkého
zvlhčovacího výkonu jednotlivých trysek dovolatelka nepovažuje za relevantní
vzhledem k metodice měření, technickým podmínkám a chybějícímu protokolu
nezávislé zkušebny. Dovolatelka dále namítá, že žalovaná znemožňovala předání
díla, když na výzvy k jednání o řešení problému s tryskami nereagovala.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a
potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který pokládá po skutkové i právní
stránce za správný.
Ve vyjádření k dovolání se žalovaná s rozsudkem odvolacího soudu včetně jeho
závěrů zcela ztotožnila. Žalovaná uvádí, že vždy se žalobkyní účinně
spolupracovala ve snaze odstranit nedostatky zařízení, aby poté mohla dílo od
zhotovitele převzít. Rovněž tak oponuje tvrzení dovolatelky o tom, že zanášení
trysek bylo způsobeno výrazně vyšší prašností než v jiných odvětvích textilního
průmyslu. Poukazuje na to, že žalobkyně prezentovala ve svých nabídkách
přednost zařízení spočívající v tom, že trysky jsou konstruovány jako
samočistící systém s minimálními nároky na servis zařízení. Dále uvádí, že její
t., kde bylo zařízení instalováno, patří mezi běžné t. t. průmyslu, přičemž
žalobkyně věděla či mohla vědět, v jakém prostředí bude zařízení pracovat.
Rovněž tak nesouhlasí s námitkou dovolatelky proti objektivitě měření
provedeného žalovanou, jelikož několikrát žalobkyni vybízela k provedení
vlastního měření, což však žalobkyně neučinila. Žalovaná navrhla dovolání
žalobkyně zamítnout jako nedůvodné s tím, že jí bude přiznána náhrada nákladů
dovolacího řízení.
Dovolání je v této věci přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.,
neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu
prvního stupně ve věci samé, není však důvodné.
Dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v § 229
odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv.
zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady, k
nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti
(srov. § 242 odst. 3, větu druhou, o. s. ř.), však dovoláním namítány nejsou
(třebaže dovolatelka uvádí rovněž jako dovolací důvod vadu řízení, nelze pod ni
žádné její tvrzení podřadit) a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu
(srov. § 242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně
toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. § 242 odst. 3, větu první,
o. s. ř.). Dovolací soud se proto zabýval především správností právního
posouzení věci zpochybňovaného dovolatelkou [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.],
pod nějž lze její dovolací námitky z hlediska jejich obsahu podřadit.
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného
skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež
vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu
sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Z obsahu spisu se podává, že předmětem sporu je žalobou uplatněný nárok
zhotovitele na doplatek ceny díla.
Podle ustanovení § 548 odst. 1 obch. zák. je objednatel povinen zaplatit
zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo tohoto
zákona nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla.
Podle ustanovení § 554 odst. 1 obch. zák. zhotovitel splní svou povinnost
provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v
dohodnutém místě, jinak v místě stanoveném tímto zákonem. Je-li místem předání
jiné místo, než je uvedené v odstavcích 2 a 4, vyzve zhotovitel objednatele k
převzetí díla.
Podle ustanovení § 555 odst. 2, věty první, obch. zák. jestliže podle smlouvy
má být řádné provedení díla prokázáno provedením dohodnutých zkoušek, považuje
se provedení díla za dokončené teprve, když tyto zkoušky byly úspěšně provedeny.
Zahrnuje-li podle § 554 odst. 1 obch. zák. povinnost provést dílo předání
předmětu díla objednateli a vzniká-li nárok zhotovitele na cenu díla jeho
provedením, pak, nebylo-li sjednáno jinak, předpokladem oprávněnosti nároku
žalobkyně (zhotovitele) na doplatek ceny díla je (mimo jiné) též to, že dílo
bylo předáno žalované (objednateli). Že by k této skutečnosti došlo, však ze
skutkového stavu zjištěného v nalézacím řízení nevyplývá a netvrdí ji ani
dovolatelka. Naopak sama dovolatelka v dovolání uvádí, že předání díla jí
znemožňovala žalovaná. Jinak řečeno, sama dovolatelka potvrzuje, že k předání
díla nedošlo.
Nebylo-li dílo zhotovitelem (žalobkyní) objednateli (žalované) předáno, nelze
než konstatovat, že nebylo ve smyslu § 554 odst. 1 obch. zák. provedeno.
Nebylo-li dílo provedeno, nemohlo být ani provedeno vadně, neboť obsah závazku
se dle § 324 odst. 3 obch. zák. nemohl změnit způsobem, který odpovídá nárokům
z vadného plnění.
Má-li podle ustanovení § 560 odst. 1 obch. zák. dílo vady, jestliže provedení
díla neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě, lze o vadách díla ve smyslu § 560
a násl. obch. zák. hovořit pouze v případě provedeného díla. Tato situace však
v souzené věci podle obsahu spisu nenastala, jelikož jak bylo již shora
uvedeno, z rozhodnutí soudů obou stupňů nevyplývá, že by k předání díla došlo.
I kdyby se proto prokázalo, že dílo před jeho provedením (předáním objednateli)
odpovídalo výsledku určenému ve smlouvě (jak tvrdí dovolatelka, která svými
námitky brojí výhradně proti závěru odvolacího soudu o vadách díla),
nezakládala by tato skutečnost, nedošlo-li by k předání díla, nárok zhotovitele
na cenu díla. Totéž platí i v otázce odvolacím soudem dovozené platnosti
odstoupení od smlouvy ze strany žalované – i kdyby k odstoupení od smlouvy
(srov. § 344 a násl. obch. zák.) žalovanou platně nedošlo, neznamenalo by to,
že právo žalobkyně na cenu díla ve smyslu § 548 odst. 1 obch. zák. vzniklo.
Nebylo-li dílo řádně provedeno, nelze než uzavřít, že se dovolatelce
uplatněnými dovolacími námitkami nepodařilo zpochybnit závěr odvolacího soudu o
tom, že žalobkyni právo na doplatek ceny díla nevzniklo a že tedy dovolací
důvod nesprávného právního posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]
nebyl v souzené věci naplněn. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§
243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání zamítl (§ 243b odst. 2, část věty
před středníkem, o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně nebyla v
dovolacím řízení úspěšná, a proto je povinna nahradit žalované náklady jejího
právního zastoupení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalované sestávají ze
sazby odměny za zastupování advokátem v částce 13 325,- Kč podle § 3 odst. 1, §
10 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a z paušální částky 75,-
Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13
odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná
domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 30. ledna 2007
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu