32 Odo 1284/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing.
Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci
žalobkyně S. r. š. a VOŠ v. r. a e. V., zast. advokátkou, proti žalovanému J.
J., podnikateli, zast. advokátem, o zaplacení 500.000,- Kč s přísl., vedené u
Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 4 C 818/2000, o dovolání žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 4. 2006, č. j. 22 Co
275/2006, takto:
I Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Písku jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 21. 9. 2005, č.
j. 4 C 818/2000 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 500.000,- Kč se
7% úrokem z prodlení od 26. 7. 2000 do zaplacení, řízení ohledně zaplacení
úroku z prodlení ve výši 9% z částky 500.000,- Kč od 26. 7. 2000 do zaplacení
zastavil a dále rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud dovolací rozsudkem ze dne 18. 4.
2006, č. j. 22 Co 275/2006, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé
s tím, že výrok o částečném zastavení řízení zůstal odvoláním nedotčen a dále
rozhodl a nákladech odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud odkázal na správná skutková zjištění soudu
prvního stupně a jejich správné vyhodnocení po právní stránce. S ohledem na
námitky odvolatele odvolací soud dodal, že základ nároku – nárok na slevu z
ceny díla – byl vyřešen mezitímním rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 29. 3.
2004, č. j. 4 C 818/2000-190, potvrzeným rozsudkem odvolacího soudu ze dne 26.
8. 2004, č. j. 22 Co 1326/2004-214.
Odvolací soud dále s ohledem na tvrzení žalovaného pokládal za vhodné uvést, že
žalovaný žádný návrh technického řešení opravy střechy žalobci nepředložil, že
bylo zjištěno jiné složení střešního pláště a byl vypracován projekt střechy
uvažující s využitím oceli a žalovaný sdělil, že takovou rekonstrukci střechy
není ochoten a schopen provést. Žalobce proto změnil nárok z titulu
odpovědnosti za vady (tj. odstranění vady) na slevu z ceny díla ve výši
500.000,- Kč a odvolací soud dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro
změnu uplatněného nároku dle § 564, § 436 odst. 2 obch. zák.
Dále odvolací soud uvedl, že znalecký posudek znalce Ing. P. pokládá za logický
a přesvědčivý a proto soud prvního stupně správně určil výši slevy částkou
500.000,- Kč.
Dovoláním ze dne 18. 7. 2006 napadl žalovaný shora uvedený rozsudek odvolacího
soudu ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně s tím, že se
domnívá, že rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam a
spatřuje jej v tom, zda může objednatel požadovat opravu díla způsobem, který
sám určí a když zhotovitel zahájí opravy díla tak, aby dodržel projekt a
znalecký posudek, objednatel (žalobkyně) zabrání žalovanému v provádění opravy
díla a když žalovaný nesouhlasí s provedením opravy dle požadavku žalobce,
uplatní žalobkyně slevu z ceny díla.
V podrobnostech odvolatel v dovolání popsal vztah mezi ním a žalobkyní, včetně
způsobu zajištění provedení díla subdodavatelem (P., s. r. o.). Dále uvedl jaké
zjištění bylo provedeno k posouzení stavu střechy (mj. znalecký posudek), svůj
postup při provádění opravy střechy a po zahájení prací, postup žalobkyně,
která práce na opravě střechy zastavila a soudy obou stupňů k této skutečnosti
nepřihlížely. Žalovaný předpokládal, že oprava střechy bude provedena dle
znaleckého posudku (odstranění poruchy střešního pláště, použití chemické
ochrany dřevěných vazníků, event. dalších částí střechy), avšak žalobkyně s tím
nesouhlasila a strop měl být proveden z ocelových nosníků, přičemž se žalobkyně
na takto prováděné opravě odmítla finančně podílet, neboť toto řešení bylo
dražší, než původní cena střechy zhotovené z dřevěných konstrukcí.
Žalobkyně poté, i s ohledem na to, že konstrukce stavby nebyla schopna unést
zatížení při zabudování ocelových nosníků nechala provést střechu z dřevěných
nosníků s dřevěným opláštěním a střecha tak byla opravena dle původního
projektu.
Dovolatel má za nepochybné, že žalobkyně měla nárok na provedení opravy díla a
přestože neuznával reklamaci, v září 1999 zahájil opravu díla a pokračoval v ní
dle projektu (původního) až do doby, kdy žalobkyně změnila svůj požadavek na
jiný způsob opravy. Podle odvolatele to byla žalobkyně, která znemožnila
provést opravu a podle jeho názoru nebyl na základě mezitímního rozsudku nárok
žalobkyně dán. Pokud žalobkyně neumožnila žalovanému provést opravu díla,
nemohla pak změnit zvolený nárok na slevu z ceny díla (§ 437 odst. 3 obch.
zák.). Nárok na slevu z ceny díla proto žalobkyni nevznikl a odvolatel proto
navrhuje, aby dovolací soud zrušil dovoláním napadený rozsudek a věc vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně, jak to vyplývá z předkládací zprávy a obsahu spisu se k dovolání
nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že
dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas obsahuje stanovené náležitosti,
odvolatel je zastoupen advokátem ve smyslu ust. § 241 odst. 4 o.s.ř.).
Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto
mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu
přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska
uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé
se řídí ustanoveními § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.
V posuzované věci není dovolání podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.
přípustné, neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí prvý
rozsudek soudu prvního stupně.
Podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm.
b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam, zejména tehdy, řeší-li právní otázku v rozporu s
hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se
závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také
dovolací přezkum se otevírá po posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím
důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle § 242 odst. 3
o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným
dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej odvolatel obsahově vymezil, jsou pro
úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či
nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá),
jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v
dovolání zpochybnil.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle
právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice
správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji nesprávně aplikoval.
V posuzovaném případě odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve
výroku, jímž tento soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni
500.000,- Kč se 7% úrokem z prodlení počínaje od 26. 7. 2000 do zaplacení.
Uvedená částka představuje slevu z ceny díla z důvodu vad díla realizovaného na
základě smlouvy ze dne 16. 8. 1994 a dodatku ze dne 18. 11. 1994, jejímž
předmětem byla rekonstrukce kotelny žalobkyně a další sjednané práce.
Okresní soud v Písku mezitímním rozsudkem ze dne 29. 3. 2004, č. j. 22 Co
1326/2004-284, rozhodl, že „nárok žalobkyně proti žalovanému je co do základu v
plném rozsahu opodstatněný“ a o výši nároku pak bude rozhodnuta v konečném
rozhodnutí o věci. Z toho tedy vyplývá, že základ nároku na slevu z ceny díla
byl soudy shledán důvodným, tj. byla mj. shledána vada díla (střechy),
odpovědnost žalovaného za tuto vadu, uplatnění práv z odpovědnosti za vady
včetně volby práva. Rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno mezitímní
rozhodnutí, nebyl napaden dovoláním.
Pokud dovolatel v dovolání za otázku zásadního právního významu označil to, zda
žalobkyně může požadovat opravu díla způsobem, který určí, opravoval-li již
žalovaný vadu v souladu s projektem a znaleckým posudkem a žalobce dále
zabránil provádění oprav, když žalovaný nesouhlasil s provedením opravy dle
požadavku žalobkyně, je zřejmé, že na těchto závěrech rozhodnutí odvolacího
soudu nespočívá. Tyto otázky byly, a to včetně změny uplatněného nároku z vad
díla, řešeny v mezitímním rozhodnutí, v němž bylo konstatováno, že žalovaný za
vady díla odpovídá a nárok na slevu z ceny díla je tak opodstatněný a je
zřejmé, že dovolatel tím brojí proti mezitímnímu rozhodnutí, jímž bylo
rozhodnuto o základu nároku, tj. o odpovědnosti žalovaného za vady díla a o
jeho nároku na slevu z ceny díla.
Dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodováno již pouze o
výši slevy z ceny díla; a proto dovolací soud nemůže přezkoumat správnost
mezitímního rozhodnutí.
Z obsahu dovolání nevyplývá, že by dovolatel napadl výši přiznané slevy z ceny
díla, ale namítá, že žalobkyni nárok na slevu z ceny díla nevznikl, což opět
znamená, že napadá mezitímní rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně jeho
potvrzení odvolacím soudem.
Dovolací soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že dovolání není přípustné
podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť dovolatel v dovolání za právně
významné označil otázky, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Z
obsahu dovolání je dále zřejmé, že dovolatelovy námitky směřují především proti
mezitímnímu rozhodnutí, v němž bylo rozhodnuto o základu nároku z vad díla.
Toto rozhodnutí nebylo ve stanovené lhůtě dovoláním napadeno a dovolací soud
proto nemůže jeho správnost v tomto řízení přezkoumávat.
Nejvyšší soud proto podle § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř. a s ohledem na
to, že žalobkyni podle spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly tak, že
žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. května 2008
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu