32 Odo 1288/2004
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v
právní věci žalobkyně B. P. L.. s.r.o., proti žalované G. P. a.s., o zaplacení
223 173,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32
Cm 32/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne
23. června 2004, č.j. 9 Cmo 183/2004-76, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. června 2004, č.j. 9 Cmo
183/2004-76, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2003,
č.j. 32 Cm 32/2002-54, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 20.
listopadu 2003, č.j. 32 Cm 32/2002-54, jímž Městský soud v Praze zamítl
žalobu o zaplacení částky 223 173,- Kč s příslušenstvím, rozhodl o nákladech
řízení a uložil žalobkyni zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení
částku 4 500,- Kč (první věta výroku). Dále rozhodl o nákladech odvolacího
řízení (druhá věta výroku). Podle obsahu spisu se žalobkyně (a předtím její
právní předchůdce S. F.) podanou žalobou (po úpravě žalobního petitu) domáhala
po žalované doplacení pojistného plnění ve výši nákladů vynaložených na výměnu
elektronické řídící jednotky (SM Board) jako součásti tzv. osvitové jednotky
zn. Crosfield Celix 2000, pro jejíž případ poruchy a poškození uzavřel její
právní předchůdce se žalovanou dne 24. července 1998 pojistnou smlouvu. Žalobní
nárok odůvodnila tvrzením, že dne 26. listopadu 1998 došlo k poruše uvedené
osvitové jednotky, přičemž následující den bylo servisním technikem zjištěno
poškození elektronické řídící jednotky (SM Board) a následkem toho poškození
mechanického bubnu (Spinner). Žalovaná jí však odmítla proplatit náklady na
výměnu elektronické řídící jednotky s tím, že pojistné riziko nepůsobilo na
předmětné zařízení zvenčí, nýbrž došlo k vnitřní závadě, a proto podle pojistné
smlouvy (její klauzule 61, odstavce 1) není povinna plnit.
Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a
ztotožnil se i s jeho právními závěry, které z nich dovodil. Mezi účastníky
nebylo pochyb o vzniku škody právnímu předchůdci žalobkyně, předmětem sporu
bylo posouzení otázky, zda lze vznik škody kvalifikovat jako pojistnou událost
či nikoliv. Odvolací soud konstatoval existenci pojistné smlouvy o pojištění
tiskařského stroje Du PONT Crosfield Celix 2000 NP 188 ve znění příslušných
Všeobecných pojistných podmínek a klauzulí, na něž je v ní odkazováno. Součástí
této smlouvy je tak i smluvní ujednání obsažené v klauzuli 61, podle jejíhož
prvního odstavce se odškodnění za náhlé a nepředvídatelné poškození nebo
zničení elektronického řídícího (resp. regulačního) zařízení poskytne jen
tehdy, když pojištěné riziko působilo na předmětné zařízení prokazatelně
zvenčí. Skutečnost, že SM Board je elektronickým řídícím zařízením i regulačním
zařízením, má odvolací soud za prokázanou znaleckým posudkem, který nechal
soud prvního stupně na zodpovězení této otázky vypracovat. Za stavu, kdy v
řízení nebylo prokázáno, že k poškození SM Board došlo působením pojištěného
rizika zvenčí (ostatně sama žalobkyně tuto možnost při odvolacím jednání
vyloučila), odvolací soud posoudil jako důvodnou obranu žalované, že poškození
nastalo bez vnější příčiny, resp. bez působení pojištěného rizika zvenčí. Podle
posouzení odvolacího soudu tak nebyly v řízení prokázány předpoklady vzniku
povinnosti žalované k poskytnutí plnění v rozsahu odškodnění za zničení
elektronického řídícího zařízení tiskařského stroje. Proto zamítavý rozsudek
soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním z důvodu
nesprávného právního posouzení věci. Podle přesvědčení dovolatelky má napadené
rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam, jelikož odvolací soud
řešil právní otázku výkladu pojistné smlouvy v rozporu s hmotným právem –
konkrétně s ustanovením § 788 odst. 3 občanského zákoníku (dále též jen „obč.
zák.“), neboť připustil účelový výklad obsahu pojistné smlouvy a odchýlil se od
pojistných podmínek v neprospěch pojištěného.
Dovolatelka staví obranu na tvrzení, že předmětem pojistné smlouvy není
elektronické řídící (regulační) zařízení, nýbrž pojištění jedné nedělitelné
věci – tiskařského stroje, přičemž z textu pojistné smlouvy ani z dalších
ujednání, jež jsou její součástí, nelze dovodit, že by předmět pojištění mohl
být pro účely pojištění rozdělen na části, které by měly odlišné pojistné
podmínky. Pokud by tomu tak bylo, muselo by být dopředu známo, která část
předmětu pojištění je elektronickým řídícím (regulačním) zařízením, jaká je
jeho cena a výše pojistného plnění za jeho zničení; tak tomu však nebylo.
Dovolatelka poukazuje na účelové zaměňování pojmů (stroje, strojní zařízení,
přístroje, elektronicky řízené stroje a elektronicky řízené zařízení) ze strany
žalované; tyto pojmy jsou však v pojistné smlouvě a v pojistných podmínkách pro
účely likvidace pojistné události rozlišeny, nelze je zaměňovat a platí pro ně
různé pojistné podmínky. Tiskařský stroj, který byl předmětem pojistné smlouvy,
za elektronické řídící (regulační) zařízení považovat nelze již z toho důvodu,
že se v pojistné smlouvě účastníci dohodli na kategorii pojištěné věci a dále z
té prosté skutečnosti, že tiskařský stroj nic neřídí ani nereguluje, ale
tiskne. Podle názoru dovolatelky tak nemůže být pochyb o tom, že se klauzule 61
na předmět pojištění nevztahuje. Dovolatelka dále poukazuje na to, že i v
případě souladu konstrukce snížení pojistného plnění s pojistnou smlouvou by
měla nárok na pojistné plnění za ostatní elektronické obvody, které jsou
umístěny na součástkové desce, ale součástí elektronického řídícího
(regulačního) zařízení nejsou.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc
vrátil se závazným právním názorem soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je v této věci přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §
237 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť směřuje
proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen v pořadí první rozsudek
soudu prvního stupně ve věci samé a dovolací soud dospěl k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam v řešení otázky,
zda ujednání v klauzuli 61, odst. 1 pojistné smlouvy se ve smyslu § 788 odst. 3
obč. zák. ve znění účinném do 31. prosince 2004 odchyluje od pojistných
podmínek v neprospěch pojištěného, kterou odvolací soud posoudil v rozporu s
hmotným právem.
Vzhledem k přípustnosti podaného dovolání Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda
řízení netrpí vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a §
229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které
mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. § 242 odst. 3, větu
druhou, o. s. ř.), i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady však dovoláním
namítány nejsou a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.
Nejvyšší soud proto přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu
(srov. § 242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně
toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. § 242 odst. 3, větu první,
o. s. ř.). Nejvyšší soud se proto zabýval správností právního posouzení věci
zpochybňovaného dovolatelkou.
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného
skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež
vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na
zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle
právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice
správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně
aplikoval.
Dovolací soud nesouhlasí s dovolatelkou potud, zastává-li v obecné rovině
názor, že pro určitou část věci, která je předmětem pojištění, nelze sjednat
zvláštní (odchylné) předpoklady při vymezení pojistné události, z níž vzniká
právo na pojistné plnění, jelikož takový závěr z příslušných ustanovení
občanského zákoníku upravujících pojištění, ani z předmětných pojistných
podmínek nevyplývá.
Jinou otázkou ovšem je, zda sjednáním zvláštních předpokladů při vymezení
pojistné události týkající se části pojištěné věci, k čemuž došlo ujednáním
v prvním odstavci klauzule 61, nedošlo k nepřípustné odchylné úpravě od
pojistných podmínek, které jsou neoddělitelnou součástí pojistné smlouvy
uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou.
Ustanovení § 788 odst. 3 obč. zák., které má kogentní charakter, totiž stanoví,
že v pojistné smlouvě se lze od pojistných podmínek odchýlit jen v případech v
nich určených. V jiných případech se lze odchýlit jen, pokud je to ku prospěchu
pojištěného.
Tímto nepřípustným odchýlením se pojistné smlouvy od pojistných podmínek je
třeba rozumět situaci, že by pojistné podmínky v určité otázce odchylnou úpravu
neurčovaly a zároveň by toto odchylné smluvní ujednání nebylo ku prospěchu
pojištěného. Ve prospěch pojištěného se tak lze v pojistné smlouvě odchýlit
vždy.
Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že odvolací soud při posuzování
věci ustanovení § 788 odst. 3 obč. zák. zcela opomenul. Zejména nezkoumal, zda
pojistné podmínky připouštěly, že se lze od nich v pojistné smlouvě odchýlit
při vymezení pojistné události tak, jak je sjednáno v klauzuli 61, odst. 1
smlouvy, a pokud nikoli, zda odchylné stanovení předpokladů při vymezení
pojistné události týkající se elektronického řídícího (regulačního) zařízení v
klauzuli 61, odst. 1 je ku prospěchu pojištěného.
Vyšel-li odvolací soud při posuzování žalobního nároku z ujednání v klauzuli
61, odst. 1 smlouvy, aniž ho poměřil ustanovením § 788 odst. 1 obč. zák., nelze
než dospět k závěru, že jeho právní posouzení je neúplné a tudíž nesprávné a že
dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm.
b) o. s. ř. byl v souzené věci naplněn. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval
jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), napadený rozsudek odvolacího
soudu zrušil (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, o. s. ř.). Jelikož
důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na
rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i je a věc vrátil soudu
prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud)
závazný (§ 243d odst. 1, část první věty za středníkem, o. s. ř.). O náhradě
nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém
rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. října 2006
JUDr. Miroslav Gallus, v. r.
předseda senátu