32 Odo 1397/2005
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava
Galluse v právní věci žalobkyně G. P. a.s., proti žalované A. H. s.r.o.,
zastoupené advokátem, o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 14 C 167/2002, o dovolání žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. května 2005, č.j. 11 Co
332/2005-120, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. května 2005, č.j. 11 Co
332/2005-120, a rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 27. září 2004, č.j. 14
C 167/2002-96, se zrušují, a věc se vrací Okresnímu soudu v Chebu k dalšímu
řízení.
1 000 000 Kč s příslušenstvím; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. V
souladu s právním názorem odvolacího soudu, podle něhož nelze směšovat
odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnancem podle § 420 odst. 2
občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a právo pojistitele (žalobkyně)
proti pojištěnému (žalované) na náhradu toho, co za ni plnila poškozenému,
okresní soud v dané věci dospěl k závěru, že právo žalobkyně na úhradu
vyplacené částky poškozenému proti žalované, podle pojistné smlouvy o pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla AVIA A 31.1 N, kterým dne 6.
2. 2001 zaměstnanec žalované po předchozím požití alkoholických nápojů způsobil
dopravní nehodu, není podle § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o
pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dáno, protože žalovaná neporušila
základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích, když podle §
10 odst. 2 písm. f) cit. zákona nepředala řízení vozidla osobě uvedené v § 10
odst. 2 písm. c), d) nebo e) zákona č. 168/1999 Sb. Vycházeje ze zjištění, že
zaměstnanec žalované - řidič vozidla, který způsobil dopravní nehodu, byl při
nástupu k výkonu práce u žalované držitelem řidičského průkazu opravňující jej
k řízení nákladního automobilu, neměl uložený trest zákazu řízení vozidla a
žalovaná vůči němu splnila i povinnosti uložené jí zákoníkem práce, když
zajistila proškolení a kontrolu zaměstnance ohledně bezpečnosti a ochrany
zdraví při práci, přičemž v době, kdy řidič vozidla nastupoval do práce, nebyl
zjevně pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného
zákazem řídit motorové vozidlo, soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně
nemohla uplatnit proti žalované postihové právo.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. května 2005, č.j. 11 Co 332/2005-120,
potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů
řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu
prvního stupně, který se při rozhodování řídil jeho předešlým právním názorem,
že pojištěný, který není fyzickou osobou a není totožný s řidičem, je možno
postihovat pouze podle § 10 odst. 2 písm. f) cit. zákona a nikoliv podle § 10
odst. 2 písm. e) cit. zákona. Dále konstatoval, že odpovědnost podle ustanovení
§ 10 odst. 2 písm. f) cit. zákona může pojištěný nést jen v případě, kdy
neověřil zjistitelné skutečnosti a neučinil žádná opatření k tomu, aby vozidlo
nebylo svěřeno k řízení osobě, u níž by existovala překážka uvedená v § 10
odst. 2 písm. c) cit. zákona, tj. řízení vozidla osobou, která není držitelem
příslušného řidičského oprávnění, dále pod písm. d), tj. řízení vozidla osobou,
které byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo, v době tohoto zákazu a písm. e),
tj. řízení vozidla osobou, která při řízení vozidla byla pod vlivem alkoholu,
omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové
vozidlo. Uzavřel, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by žalovaná některou
z těchto povinností porušila, proto soud prvního stupně správně dovodil, že
žalobkyně nemohla uplatnit proti žalované postihové právo.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a
odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatela
především nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že pojištěného, který není
fyzickou osobou a není totožný s řidičem, je možno postihovat pouze podle § 10
odst. 2 písm. f) cit. zákona a nikoliv podle § 10 odst. 2 písm. e) cit. zákona.
Má za to, že podmínky pro uplatnění postihového práva pojišťovny není možno
hledat jen v zákoně č. 168/1999 Sb., ale rovněž v obecném předpisu – v
ustanovení § 420 a násl. obč. zák., zejména § 420 odst. 2 obč. zák., podle
něhož je škoda způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla
způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použila, přičemž tyto
osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají. Na
rozdíl od odvolacího soudu se domnívá, že za dané situace lze postihovat pouze
právnickou osobu (žalovanou), která použila řidiče, který se v průběhu jízdy
při plnění pracovních úkolů opil a nikoliv samotného řidiče (zaměstnance
pojištěného - žalované). Dovolatelka je toho názoru, že nastala-li skutečnost
uvedená v § 10 odst. 2 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. při plnění pracovních
úkolů zaměstnancem v pracovněprávním vztahu k zaměstnavateli nebo v přímé
souvislosti s ním, má pojistitel (žalobkyně) právo na náhradu vůči pojištěné
(žalované). Dovolatelka se zároveň domnívá, že v řízení prokázala i postihový
důvod vůči žalované podle § 10 odst. 2 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb. –
předání řízení vozidla osobě pod vlivem alkoholu. Žalobkyně navrhla, aby
Nejvyšší soud České republiky rozsudky odvolacího soudu i soudu prvního stupně
zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání, neboť se
domnívá, že dovolání není důvodné, jestliže soudy na daný skutkový vztah
aplikovaly správnou právní normu, kterou i správně vyložily. Za správný
považuje názor obou soudů, že nelze směšovat odpovědnost zaměstnavatele za
škodu způsobenou zaměstnancem podle § 420 odst. 2 obč. zák. s postihovým právem
pojistitele (žalobkyně) proti pojištěnému (žalované).
Dovolání je v dané věci přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť
bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen
rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé
jinak, než v dřívějším rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího
soudu, který dřívější rozhodnutí okresního soudu zrušil. Dovolání, které
splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením § 241a odst. 1 o. s.
ř., bylo podáno včas, osobou oprávněnou (žalobkyní), řádně zastoupenou (§ 240
odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.) a vychází z možného dovolacího důvodu
uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelkou uplatněným nesprávným právním posouzením věci ve smyslu § 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný
skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného
právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován
správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil
nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho
nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§
10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolací soud nesprávně danou věc posoudil.
Ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vymezuje pod písmeny a) až f),
kdy má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil.
Pro účely uvedeného zákona se rozumí podle § 2 písm. f) pojištěným ten, na
jehož odpovědnost za škodu se pojištění odpovědnosti vztahuje.
Odvolací soud aplikoval na danou věc ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) cit.
zákona, podle něhož má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co
za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný porušil základní povinnost
týkající se provozu na pozemních komunikacích a toto porušení bylo v příčinné
souvislosti se vznikem škody, za kterou pojištěný odpovídá.
Vzhledem k tomu, že v § 10 odst. 1 cit. zákona je pojištěný definován jako ten,
kdo odpovídá pojistiteli za škodu způsobenou mu tím, že za pojištěného plnil
poškozenému, je nutno v daném případě vymezit, kdo je touto odpovědnou osobou.
V případě odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků ve
smyslu § 427 odst. 1 obč. zák. je jí osoba provozující dopravu, tedy
provozovatel. V posuzované věci je tímto provozovatelem žalovaná. Odpovědnost
řidiče, jež v době nehody řídil při plnění pracovních povinností vozidlo svého
zaměstnavatele, jako provozovatele pojištěného vozidla, nepřichází vůči
žalobkyni ve smyslu § 10 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. v úvahu, protože jeho
jednání se podle § 420 odst. 2 obč. zák. přičítá jeho zaměstnavateli –
provozovateli vozidla, když toto ustanovení stanoví, že škoda je způsobena
právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, byla-li způsobena při jejich činnosti
těmi, které k této činnosti použila.
Pokud odvolací soud aplikoval v dané věcí ustanovení § 10 odst. 2 písm. f)
zákona č. 168/1999 Sb., podle něhož se porušením základních povinností při
provozu vozidla na pozemních komunikacích pro účely tohoto zákona rozumí
předání řízení vozidla osobě uvedené v písmenech c), d) nebo e), tj. řízení
vozidla osobou, která není držitelem příslušného řidičského oprávnění, či
řízení vozidla osobou, které byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo, v době
tohoto zákazu, anebo řízení vozidla osobou, která při řízení vozidla byla pod
vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem
řídit motorové vozidlo, jedná se o porušení povinností zakládajících
odpovědnost provozovatele vozidla ve smyslu § 427 ost. 1 obč. zák. Z tohoto
důvodu se proto žalobkyně, jako pojistitelka, může domáhat náhrady škody jen
vůči provozovateli dopravního prostředku, a nikoliv vůči jeho zaměstnanci,
který řídil jeho pojištěné vozidlo.
V posuzovaném případě tedy neměla žalobkyně volbu, zda uplatní postižní právo
ve smyslu cit. zákona 168/1999 Sb. po provozovateli vozidla, anebo po osobě,
která byla k plnění úkolů provozovatele použita (srov. např. komentář k § 420 a
§427 - viz Občanský zákoník, komentář, Jiří Švestka, Oldřich Jehlička, Marta
Škárová, Jiří Spáčil, C.H.BECK, 10. vydání, r. 2006 a Judikáty R 55/1971, R
29/1979).
Je třeba ještě konstatovat, že výjimku z odpovědnosti za škodu způsobenou
provozem dopravních prostředků stanoví § 430 obč. zák., podle něhož místo
provozovatele odpovídá ten, kdo použije dopravního prostředku bez vědomí nebo
proti vůli provozovatele. Provozovatel odpovídá společně s ním, jestliže takové
užití dopravního prostředku svou nedbalostí umožnil. Taková situace ale v
posuzovaném případě nenastala.
Dovolací soud uzavřel, že postihové právo ve smyslu § 10 odst. 2 písm. e) cit.
zákona stíhá nikoliv řidiče, který jako zaměstnanec pojištěného způsobil škodu
poškozenému v opilosti, ale pojištěného, i když je právnickou osobou, jako
zaměstnavatele řidiče, který tohoto řidiče použil pro plnění svých úkolů v
rámci pracovněprávního vztahu.
Dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci
ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.(tj. že pojištěného, který není
fyzickou osobou a není totožný s řidičem, je možno postihovat pouze podle § 10
odst. 2 písm. f) cit. zákona, a nikoliv podle § 10 odst. 2 písm. e) cit.
zákona), byl tedy v tomto směru uplatněn důvodně.
Protože nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu i soudu
prvního stupně je v posouzení postihového práva žalobkyně vůči žalované
správné, Nejvyšší soud podle § 243b odst. 2 o. s. ř. napadený rozsudek
Krajského soudu v Plzni zrušil, a jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek
tohoto odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, dovolací
soud zrušil i rozsudek Okresního soudu v Chebu, a věc vrátil tomuto soudu, jako
soudu prvního stupně, k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.).
V dalším řízení bude soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu
(§ 243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o
dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2007
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu