32 Odo 1471/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v rpávní věci žalobkyně Č. p. a. s., se sídlem Praha 1, proti žalovanému P. I., zastoupenému advokátkou, o zaplacení 40.605,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále – pobočky v Krnově pod sp. zn. 7 C 118/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. června 2005, čj. 8 Co 341/2005-84, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Ostravě, k odvolání žalovaného rozsudkem v záhlaví označeným, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Bruntále – pobočky v Krnově ze dne 3. února 2005, čj. 7 C 118/200-64, jímž soud prvního stupně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 40.605,- s úrokem z prodlení 2 % od 1. 10. 2003 do zaplacení a na nákladech řízení částku 1.630,- Kč. Dále rozhodl odvolací soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud konstatoval, že okresní soud učinil správná a úplná skutková zjištění a dovodil rovněž zcela správné právní závěry.
Žalovaný byl pojištěným ve smyslu § 2 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále též jen „zákon“), neboť jako provozovatel vozidla uzavřel se žalobkyní dne 19. 12. 2000 pojistnou smlouvu o pojištění vozidla a ke dni dopravní nehody k 13. 4. 2001 ve smyslu § 12 odst. 1 písm. a) zákona neoznámil žalobkyni jako pojistiteli změnu provozovatele tohoto vozidla. Je nerozhodné, že vozidlo, kterým byla způsobena škoda, ke dni 13. 4. 2001 žalovaný nevlastnil ani neřídil, neboť jeho pojištění podle § 12 zákona nezaniklo, dokud uvedenou skutečnost pojistiteli neoznámil. Je proto dána odpovědnost žalovaného podle § 10 odst. 1 písm. d) zákona, když nesplnil povinnost ohlásit dopravní nehodu podle § 47 zákona č. 361/2000 Sb. policii, ani pojišťovně, čímž nepochybně ztížil možnost řádného šetření pojistitele.
Odvolací soud uzavřel, že neobstojí obrana žalovaného, pokud poukazoval na § 6 odst. 1 zákona a na to, že nebyl vlastníkem vozidla ani je neřídil, protože podle § 12 odst. 1 písm. a) zákona je nutno žalovaného považovat za vlastníka vozidla, dokud změnu neoznámí pojistiteli, tj. žalobkyni.
Z těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) potvrdil.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání s odkazem na ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. a na důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., podle názoru dovolatele spočívající v nesprávné aplikaci hmotného práva.
Dovolatel cituje ustanovení § 2 písm. f), § 4 a § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. a namítá, že v daném případě není splněn základní předpoklad pro plnění z pojistné smlouvy, a to jeho jakákoli odpovědnost za vznik škody. V době dopravní nehody dovolatel vozidlo neřídil ani nevlastnil. Vozidlo řídil a škodu způsobil nový majitel vozidla P. T., který je za škodu odpovědný a z jehož pojistné smlouvy z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla mělo být plněno. Pokud je dovolateli vytýkáno, že nesplnil povinnost ohlásit pojistnou událost, nemohl tak učinit, když vozidlo neřídil, nevlastnil a tedy škodu nezpůsobil. Žalobkyně si měla před poskytnutím pojistného plnění řádně ověřit, zda došlo k pojistné události a zda pojištěný je odpovědnou osobou.
Dovolatel odkazuje na předpoklady obecné odpovědnosti za škodu podle § 420 a násl. občanského zákoníku, které v tomto případě nebyly splněny. Pokud soudy dovozují, že žalovaný řádně pojistnou smlouvu nevypověděl a tak ke dni vzniku škodné události a dopravní nehody existovaly vedle sebe dvě smlouvy pojišťující totéž a žalovaný škodu nezpůsobil a není za ni odpovědný, pak porušení povinnosti smlouvu vypovědět nemá příčinnou souvislost se škodou, která dopravní nehodou vznikla. Byla to žalobkyně, kdo si měl svou smluvní povinnost řádně ověřit a plnění poskytnout až po úplném zjištění všech okolností.
Na základě uvedeného dovolatel dovozuje, že soudy nárok žalobkyně posoudily v rozporu s hmotným právem a navrhuje, aby Nejvyšší soud oba rozsudky soudu odvolacího a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání je toho názoru, že soudy správně aplikovaly zákon č. 168/1999 Sb. V době dopravní nehody dne 13. 4. 2001 trval pojistný vztah mezi účastníky řízení. Nelze souhlasit s dovolatelem, že si měla žalobkyně svou smluvní povinnost ověřit a teprve poté plnění poskytnout, když informační povinnost ukládá ustanovení § 12 odst. 2 cit. zákona pojištěnému – žalovanému, který nadto ani v rámci šetření pojistné události nereagoval na výzvy pojišťovny (str. 10 spisu PU) a neposkytl tak potřebnou součinnost. Pojišťovna proto vycházela z dokladů ve spise PU, zejména z protokolu o nehodě v silničním provozu Policie ČR – okresní ředitelství v B.. Žalobkyně navrhuje zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání splňuje zákonem předepsané podmínky a náležitosti (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1, § 241a odst. 1 o. s. ř.), se musel nejprve zabývat přípustností dovolání, poněvadž dovoláním lze napadnou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písm. b) v dané věci nejde a proto může být dovolání přípustné pouze podle písm. c) cit. ustanovení.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
V posuzovaném případě dovolatel vytýká, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu (a stejně i rozhodnutí soudu prvního stupně) je v rozporu s hmotným právem, tj. s příslušnými ustanoveními zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, popř. i ustanoveními § 420 a násl. obč. zák.
S touto námitkou dovolatele se dovolací soud neztotožňuje, neboť nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Soud odvolací (i soud prvního stupně) správně aplikoval výše cit. ustanovení zákona (který je v poměru k občanskému zákoníku předpisem speciálním) a správně dovodil, že skutečnosti, že žalovaný v rozhodnou dobu nebyl provozovatelem vozidla a že vozidlo v rozhodnou dobu neřídil, jsou právně irelevantní. Určujícími skutečnostmi jsou ve smyslu § 12 odst. 1 písm. a) zákona, že pojištěného je nutno považovat za provozovatele vozidla až do doby, dokud změnu vlastnictví vozidla neoznámí pojistiteli, poněvadž až do doby oznámení změny trvá pojistný vztah a z něj vyplývající odpovědnost pojištěného. Porušení povinnosti změnu vlastníka vozidla oznámit a bez zbytečného odkladu podle § 12 odst. 2 zákona poskytnout v této souvislosti pojistiteli nezbytnou součinnost, má za následek odpovědnost pojištěného, vyplývající z pojistné smlouvy a z předmětného zákona.
K datu dopravní nehody a vzniku škody dne 13. 4. 2001 pojistný vztah žalovaného a žalobkyně trval (nezanikl), když žalovaný jako pojištěný bez zbytečného odkladu neoznámil pojistiteli (žalobkyni) změnu vlastníka (provozovatele) vozidla (§ 12 odst. 2 a § 12 odst. 1 písm. a) zákona). K uvedenému dni proto trvala i odpovědnost žalovaného podle § 10 odst. 1 písm. d) zákona k náhradě poskytnutého pojistného plnění.
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu není z uvedených důvodů v rozporu s hmotným právem a proto dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 ve spojení s § 218 písm. c) o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.)
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 ve vazbě na ustanovení § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání bylo odmítnuto, přičemž žalobkyni v řízení o dovolání podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. července 2007
JUDr. František F a l d y n a , CSc.
předseda senátu