32 Odo 1561/2006
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny
Hornochové v právní věci žalobkyně M.-B. F. S. Č. r. s.r.o., zastoupené
advokátem, proti žalovanému D. P., o zaplacení 99.383,48 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 9 C 281/2002,
o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31.
března 2006, č.j. 10 Co 121/2005-108, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. března 2006, č.j. 10 Co
121/2005-108, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle obsahu spisu se žalobkyně domáhala podanou žalobou po žalovaném zaplacení
žalované částky jako tzv. zúčtovací hodnoty v důsledku předčasného ukončení
kupní smlouvy – smlouvy o finančním pronájmu (dále též jen leasingová smlouva)
uzavřené se žalovaným, k němuž došlo v důsledku odcizení osobního automobilu,
jehož byl žalovaný držitelem.
Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 8. listopadu 2004, č.j. 9 C 281/2002-44,
žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 99.383,48 Kč s
příslušenstvím a náklady řízení.
Mezi účastníky nebylo pochyb o uzavření smlouvy, kterou soud kvalifikoval jako
smlouvu podle § 663 a násl. občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“),
stejně jako o tom, že žalovaný neuhradil jednu z dohodnutých leasingových
splátek a že došlo k předčasnému ukončení smlouvy. Sporným mezi nimi byla výše
tzv. zúčtovací hodnoty, kterou žalobkyně požaduje po žalovaném, který namítal
nesprávnost ceny vozidla uvedené pro potřeby pojistné smlouvy a nesprávnost
výpočtu zúčtovaných splátek. Soud prvního stupně na základě výsledku
provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně při předčasném ukončení
leasingové smlouvy postupovala zcela v souladu se Všeobecnými podmínkami
finančního leasingu, které jsou součástí uzavřené smlouvy. Podle nich má
pronajímatel (žalobkyně) při předčasném ukončení leasingu právo na úplné
zaplacení do té doby splatných, ale nájemcem (žalovaným) neuhrazených
leasingových splátek, jakož i tzv. zúčtovací hodnoty. Tato zúčtovací hodnota
byla podle názoru soudu žalobkyní stanovena v souladu se Všeobecnými podmínkami
finančního leasingu ve výši 99.383,48 Kč tak, že byla vypočtena suma
zbývajících 46 neuhrazených leasingových splátek za dobu od předčasného
ukončení leasingové smlouvy do konce její platnosti, k níž byla připočtena
dlužná částka v celkové výši 30.196,46 Kč a odečtena vrácená nespotřebovaná
záloha ve výši 210.833,33 Kč a pojistné plnění ve výši 876.060,- Kč poskytnuté
v souvislosti s odcizením předmětného vozidla. Za této situace shledal žalobu
důvodnou a vyhověl jí.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 31. března
2006, č.j. 10 Co 121/2005-108, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že
žalobu zamítl a rozhodl o nákladech za řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud zopakoval dokazování leasingovou smlouvou včetně splátkového
kalendáře a Všeobecných podmínek finančního leasingu, které doplnil znaleckým
posudkem z oboru ekonomie, neboť podle jeho názoru soud prvního stupně
nedostatečně zjistil skutkový stav a dovodil skutkové a právní závěry, s nimiž
se neztotožnil. Odvolací soud soudu prvního stupně především vytkl, že vyšel z
tvrzení žalobkyně o výši zúčtovací hodnoty, aniž by se sám její výší zabýval a
aniž ustanovil znalce k jejímu posouzení, ačkoli šlo o otázku vyžadující
odborných znalostí a žalovaný důkaz znaleckým posudkem ke zjištění výše
zúčtovací hodnoty navrhoval. Proto toto pochybení soudu prvního stupně napravil
a znalce ke zjištění výše zúčtovací hodnoty ustanovil. Ze závěru znaleckého
posudku má odvolací soud podle odůvodnění napadeného rozhodnutí za zcela
zřejmé, že zúčtovací hodnota, na níž vznikl žalobkyni v důsledku předčasného
ukončení leasingové smlouvy nárok, byla zcela zaplacena a nezbývá žádný její
nedoplatek, naopak na zúčtovací hodnotě vznikl přeplatek žalovaného ve výši
2.423,15 Kč. Za tohoto stavu nelze podle odvolacího soudu na žalovaném
požadovat, aby uhradil žalobkyní požadovanou částku ve výši 99.383,48 Kč. Proto
rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně podle § 237 odst. 1 písm. a)
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) dovoláním, v němž snesla ze
svého pohledu argumenty včetně propočtů, jimiž zdůvodňuje svůj nárok na
zaplacení zúčtovací hodnoty v požadované výši. Dovolatelka zastává názor, že v
daném případě šlo o leasingovou smlouvu mezi podnikateli, kterou je třeba
posuzovat podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku jako nepojmenovanou smlouvu.
Z toho dovozuje, že práva a povinnosti jejich účastníků se řídí zejména
ustanoveními smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné podmínky
finančního leasingu. Dovolatelka zdůrazňuje, že v daném případě šlo o finanční
leasing, jehož charakteru odpovídají i ujednání v článcích XIII. a XII.
Všeobecných podmínek finančního leasingu. Podle článku XIII. nájemce (žalovaný)
nese bez ohledu na své zavinění riziko poškození, zničení, ztráty, odcizení či
předčasného opotřebení předmětu leasingu, přičemž v článku XII. jsou stanoveny
mimo jiné podmínky pro předčasné ukončení leasingové smlouvy včetně oprávnění
pronajímatele odstoupit od leasingové smlouvy v případě odcizení předmětu
leasingu. Nese-li žalovaný riziko z užívání předmětu nájmu, nelze situaci, kdy
mu byl předmětný automobil odcizen, proto podle dovolatelky považovat za
nenaplnění kupní smlouvy a smlouvy o finančním pronájmu, jak v odůvodnění
napadeného rozsudku dovodil odvolací soud. Žalobkyně svou povinnost podle
smlouvy splnila, nastalý stav je smlouvou předvídán a upraven tak, že nájemce
je i za této situace povinen platit nájem za celou dobu leasingu a zúčtovací
hodnotu, přičemž pronajímatel je oprávněn leasingovou smlouvu předčasně ukončit
a po nájemci zúčtovací hodnotu požadovat.
Dovolatelka dále odvolacímu soudu vytýká, že zatížil řízení jinou vadou, která
mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když nevyhověl jejímu
návrhu na zpracování revizního znaleckého posudku, který by vycházel ze
Všeobecných podmínek finančního leasingu. Rovněž tak setrvala na výhradách ke
zpracovanému znaleckému posudku, když v podrobnostech odkázala na své vyjádření
založené ve spisu.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je v této věci přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve
znění účinném do 31. března 2005 (srov. bod 3. článku II., části první,
zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony), neboť směřuje proti
rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve
věci samé, a je i důvodné.
Dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §
229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv.
zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž je, s ohledem na přípustnost podaného
dovolání, povinen přihlížet z úřední povinnosti (srov. § 242 odst. 3, větu
druhou, o. s. ř.).
Podle zjištění soudu prvního stupně stanoví Všeobecné podmínky finančního
leasingu, které jsou součástí leasingové smlouvy, nároky pronajímatele při
předčasném ukončení leasingové smlouvy. Konkrétně jde o nárok na zaplacení tzv.
zúčtovací hodnoty, která se stanoví tak, že je vypočtena suma zbývajících
neuhrazených splátek za dobu od předčasného ukončení do konce platnosti
leasingové smlouvy, přičemž úroky z těchto splátek budou přitom připočteny jako
splatné ke dni ukončení leasingové smlouvy a tak bude upravena suma zbývajících
splátek; odpočteny budou platby pojistných plnění od pojišťovny. Z napadeného
rozsudku však není zřejmé, zda odvolací soud z tohoto smluvního ujednání při
posuzování žalobního nároku vycházel a jak je vyložil.
Podle odůvodnění napadeného rozsudku založil odvolací soud své rozhodnutí na
závěru, že podle znaleckého posudku byla žalovaným tzv. zúčtovací hodnota zcela
zaplacena a nezbývá žádný její nedoplatek (naopak na zúčtovací hodnotě vznikl
přeplatek žalovaného ve výši 2.423,15 Kč). Odvolací soud však nijak
nevysvětlil, na základě jakých zjištění k tomuto závěru dospěl, zejména neuvedl
postup, na základě něhož zjistil (byť za pomocí důkazu znaleckým posudkem)
rozsah a výši tzv. zúčtovací hodnoty. Tím nedostál své povinnosti dle § 157
odst. 2 o. s. ř., podle něhož soud uvede v odůvodnění rozsudku podstatný obsah
přednesů, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má za prokázány a které
nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při
hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, a posoudí zjištěný
skutkový stav podle příslušných ustanovení, jichž použil (k tomu srov. dále
ustanovení § 132 o. s. ř. ukládající soudu hodnotit důkazy podle své úvahy, a
to každý jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a pečlivě
přitom přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli
účastníci). Jednotlivé prokázané skutečnosti (skutková zjištění) je tedy třeba
promítnout do závěru o skutkovém stavu věci, který stručně a výstižně
vyjadřuje zjištěný skutkový stav věci (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), který je
rozhodný pro právní posouzení věci.
Povinnost soudů rozsudky odůvodnit (§ 157 odst. 1 o. s. ř.) a to způsobem,
zakotveným v § 157 odst. 2 o. s. ř., je jedním z principů řádného a
spravedlivého procesu vyplývajících z článku 36 a násl. Listiny základních
práv a svobod a z článku 1 Ústavy České republiky, který představuje
součást práva na spravedlivý proces. Z odůvodnění musí vyplývat vztah
mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a
právními závěry na straně druhé.
Stav, kdy rozsudek postrádá náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř., ve
svých důsledcích vede k tomu, že se stává nepřezkoumatelným. Tato situace
nastala i v souzené věci, jelikož v napadeném rozhodnutí, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé, chybí
odůvodnění, na základě jakých zjištění, byť za pomocí znaleckého posudku,
odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný zúčtovací hodnotu zcela zaplatil. Za
tohoto stavu je závěr odvolacího soudu, že přeplatek žalovaného na zúčtovací
hodnotě představuje částku 2.423,15 Kč, nezdůvodněný a nepřezkoumatelný.
Lze tak uzavřít, že odvolací soud uvedeným nesprávným postupem zatížil řízení
vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, což má za
následek naplnění dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s.
ř.) a aniž se musel zabývat dalšími dovolacími námitkami, napadený rozsudek
odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, o. s. ř.) a
věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta první, o. s. ř.). V něm
bude mít dovolatelka možnost uplatnit námitky, jimiž v rámci dovolacího důvodu
nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
zdůvodňovala svůj nárok na zaplacení tzv. zúčtovací hodnoty v požadované výši a
jejichž oprávněnost nemohl dovolací soud přezkoumat pro shora popsanou vadu,
kterou odvolací soud řízení zatížil.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně)
závazný (§ 243d odst. 1, část první věty za středníkem, o. s. ř.). O náhradě
nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém
rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 10. června 2008
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu