32 Odo 1644/2005
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava
Galluse v právní věci žalobce Města P., zastoupeného advokátem, proti žalované
A. s. a.s. zastoupené advokátem, o odstranění vad díla, vedené u Okresního
soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 5 C 317/2001, o dovolání žalobce a dovolání
žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28.
července 2005, č.j. 15 Co 371/2005-454, takto:
I. Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích
ze dne 28. července 2005, č.j. 15 Co 371/2005-454, do výroku pod bodem I., II.,
III. a IV. se odmítá.
II. Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 28. července 2005, č.j. 15 Co 371/2005-454, směřující do
výroku pod bodem III., pokud jím byl změněn rozsudek Okresního soudu v
Pelhřimově ze dne 7. února 2005, č.j. 5 C 317/2001-423, tak, že žalovaná je
povinna odstranit vadu izolace podlahy v kuchyni, v jejímž důsledku dochází k
promáčení, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.
III. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. července
2005, č.j. 15 Co 371/2005-454, ve výroku pod bodem III., pokud jím byl změněn
rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 7. února 2005, č.j. 5 C
317/2001-423, tak, že žalovaná je povinna odstranit vadu díla spočívající v
nefunkčnosti okapového systému tak, aby v něm nedocházelo k zamrzání, a
odstranit vady spočívající v poškození balkónových madel, to vše do tří měsíců
od právní moci tohoto rozsudku, se zrušuje, a v tomto rozsahu se věc vrací
Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.
Okresní soud v Pelhřimově rozsudkem ze dne 7. února 2005, č.j. 5 C
317/2001-423, v odstavci I. uložil žalované povinnost na provedené stavbě
„Penzionu pro staré občany P.“, vybudované na základě smlouvy o dílo, uzavřené
mezi účastníky dne 11. 8. 1994, ve znění následných doplňků, nyní budovy čp.
1080 v P., odstranit závadu spočívající ve výkvětech na zdivu z lícových cihel,
odstranit závadu spočívající ve zkřížení okna v bytě č. C 13, odstranit závadu
spočívající v narušení lakovaného povrchu dřevěné konstrukce požárního
schodiště bloku „A“, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, v
odstavci II. zamítl žalobu, aby soud uložil žalované povinnost odstranit vady
uvedené v odstavci I. tohoto rozsudku konkrétním způsobem, a to v případě
výkvětu na zdivu z lícových cihel tyto výkvěty odstranit, jedenkrát natřít
organokřemičitým zpevňovacím a hydrofobizačním impregnantem POROSIL VV-10 PLUS
v koncentrované podobě, v případě zkřížení okna v bytě č. C 13 vyměnit prohnuté
křídlo okna a západky okna seřídit tak, aby okno šlo lehce zavírat a otvírat, v
případě narušení lakovaného povrchu požárního schodiště bloku „A“ budovy
vybrousit na dřevo a natřít vhodným transparentním lakem pro venkovní prostředí
s tím, že minimální tloušťka nátěru bude 300 mikronů, v odstavci III. zamítl
žalobu, aby soud uložil žalované na její náklady ve lhůtě tří měsíců od právní
moci rozsudku na provedené stavbě – budově čp. 1080 v P., na balkónech bloku
„A“ řádně provést chrliče vody a jejich napojení tak, aby voda z balkónů
nestékala po fasádě, v kuchyni odstranit dlažbu včetně betonové mazaniny a
současné izolační vrstvy, provést novou izolaci z folie Fatrafol 810, provést
zátopovou zkoušku pro ověření těsnosti izolační vany, opět položit podlahu z
protiskluzových dlaždic, vysušit půdní prostor střechy bloku „C“ a „D“, zvýšit
počet větracích otvorů ve střeše, doplnit a srovnat tepelnou izolaci a provést
správně funkční parotěsnou zábranu nad tepelnou izolací, provést ocelové
pochozí lávky s podnožkami výšky 30 cm s podroštem o šířce 0,60 m, dostačující
bude provedení páteřní lávky po celé délce objektu „C“ a „D“, podle ČSN 490615
chemicky ošetřit dřevěné prvky střešní konstrukce, impregnaci provést jako
polohloubkovou (průnik 3-10 mm), a to nanášením víceopakovaným nátěrem či
postřikem, vyměnit všechny poškozené díly okapového systému, vysušit
osvětlovací tělesa na balkónech v nejvyšších patrech, nefunkční vyměnit a
všechna balkónová madla vyměnit za madla vyrobená z tvrdého dřeva a provést
jejich nátěr barvou, která odolá povětrnosti, a konečně v odstavci IV. rozhodl,
že žádný z účastníků nemá právo na v náhradu nákladů řízení.
Pokud okresní soud v odstavci I. svého rozsudku uložil žalované povinnost na
provedené stavbě „Penzionu pro staré občany P.“ odstranit vady v tomto výroku
uvedené, učinil tak proto, že po provedeném dokazování dospěl k závěru, že
zmíněné vady se na díle skutečně vyskytují a byly včas žalobcem reklamovány.
Zamítl však návrh, aby žalované, jako zhotovitelce díla, byl uložen způsob
odstranění vad, neboť je na zhotoviteli, jakým způsobem vady odstraní. Výrokem
v odstavci III. okresní soud žalobu zamítl z toho důvodu, že v tomto výroku
specifikované vady mají podle jeho názoru původ v chybné projektové
dokumentaci, z níž zhotovitelka (žalovaná) při své práci vycházela, a dovodil,
že vady projektu byly takového charakteru, že zhotovitelka neměla možnost je
při provádění díla zjistit, přičemž ani nebylo v jejích silách upozornit
žalobce na vady projektu podle § 551 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku (dále jen
„obch. zák.“).
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 28. července 2005, č.j. 15
Co 371/2005-454, výrokem I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odstavci
druhém ve výroku o zamítnutí žaloby, pokud se jí žalobce domáhal odstranění vad
specifikovaných v odstavci prvním tohoto rozsudku tak, že výkvěty na zdivu z
lícových cihel odstraní, jedenkrát natře organokřemičitým zpevňovacím a
hydrofobizačním impregnantem POROSIL VV-10 PLUS v koncentrované podobě, vadu
spočívající ve zkřížení okna v bytě č. C 13 odstraní výměnou prohnutého křídla
okna a seřízením západky tak, aby okno šlo lehce zavírat a otevírat, vadu
spočívající v narušení lakovaného povrchu požárního schodiště bloku A
vybroušením laku na dřevo a nátěrem vhodným transparentním lakem pro venkovní
prostředí s tím, že minimální tloušťka nátěru bude 300 mikronů, výrokem II.
potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odstavci třetím v části výroku o
zamítnutí žaloby, podle níž mělo být žalovanému uloženo provést na balkónech
bloku „A“ řádně chrliče vody a jejich napojení tak, aby voda nestékala po
fasádě, odstranit dlažbu včetně mazaniny a současné izolační vrstvy, provést
novou izolaci z fólie Fatrafol 810, provést zátopovou zkoušku pro ověření
těsnosti izolační vany, opět položit protiskluzové dlaždice, odstranit vadu
díla v půdním prostoru, a to tak, že vysuší půdní prostor, střechy bloku C a D,
zvýší počet větracích otvorů ve střeše, doplnit a srovnat tepelnou izolaci a
provést správně funkční parotěsnou zábranu nad tepelnou izolací, vybudovat
ocelové pochozí lávky s podnožkami výšky 30 cm s podroštem o šířce 0,60 m, když
dostačující bude provedení páteřní lávky po celé délce objektu C a D, podle ČSN
490615 chemicky ošetřit dřevěné prvky střešní konstrukce, impregnaci provést
jako polohloubkovou (průnik 3-10 mm), a to nanášením víceopakovaným nátěrem či
postřikem, vyměnit všechna balkónová madla za madla vyrobená z tvrdého dřeva a
provést jejich nátěr barvou, která odolá povětrnosti, vysušit osvětlovací
tělesa na balkónech v nejvyšších patrech, nefunkční vyměnit, výrokem III.
rozsudek soudu prvního stupně v odstavci třetím v části výroku o zamítnutí
žaloby na odstranění vad díla v tomto odstavci specifikovaných změnil tak, že
žalovaná je povinna odstranit vadu díla spočívající v nefunkčnosti okapového
systému tak, aby v něm nedocházelo k zamrzání, odstranit vadu chrličů vody,
spočívající v tom, že voda stéká po fasádě, odstranit vadu izolace podlahy v
kuchyni, v jejímž důsledku dochází k promáčení, odstranit vady spočívající v
poškození balkónových madel, to vše do tří měsíců od právní moci tohoto
rozsudku, výrokem IV. odmítl odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního
stupně v odstavci prvém ve výroku o povinnosti žalované odstranit vady díla na
stavbě Penzion pro stálé občany P. spočívající ve výkvětech na zdivu z lícových
cihel, ve zkřížení okna v bytě č. C 13, v narušení lakovaného povrchu dřevěné
konstrukce požárního schodiště bloku A, a konečně výrokem V. rozhodl, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Pokud odvolací soud ve výroku IV. odvolání žalobce odmítl, učinil tak pro jeho
subjektivní nepřípustnost, když rozhodnutím soudu prvního stupně v této
napadené části žalobci nebyla způsobena žádná újma. Dále odvolací soud při
přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně vyšel z platně uzavřené smlouvy o
dílo mezi účastníky dne 11. 8. 1994, zejména jeho části X., bodu 3, podle něhož
je zhotovitel (žalovaná) povinen v přiměřené lhůtě odstranit vady a nedodělky,
i když tvrdí, že za uvedené vady a nedodělky neodpovídá, přičemž náklady na
jejich odstranění v těchto sporných případech nese až do rozhodnutí sporu
soudem zhotovitel, a objednatel (žalobce) je povinen v případě pro něho
negativního rozhodnutí sporu uhradit zhotoviteli veškeré náklady vzniklé z
tohoto titulu. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně pochybil,
nevzal-li toto ujednání při rozhodování v úvahu, neboť pro rozhodnutí v dané
věci za této situace není podstatné, zda žalovaná za vady odpovídá, či nikoliv.
Za rozhodující mělo být považováno, zda byly prokázány v jednotlivých
specifikovaných případech vady díla. Pokud se jednalo o chrliče vody, které
byly konstruovány tak, že voda z nich stéká po fasádě a že okapový systém
zamrzá, dospěl odvolací soud k závěru, že se jedná o vady, byť byla stavba v
této části zhotovena v souladu s projektovou dokumentací, neboť pro povinnost
odstranit vadu nebylo podstatné, zda žalovaná za tuto vadu odpovídá. Stejně tak
posuzoval i skutečnost, že v kuchyni objektu prosakuje voda, bez ohledu na to,
že podlaha byla zhotovena podle projektu, neboť za rozhodující opět považoval
prokázanou existenci vady. Při posouzení poškození balkónových madel dospěl
odvolací soud k závěru, že jejich vada spočívá v použití měkkého dřeva, i když
na žádost žalobce, avšak vada existuje, a otázka, zda zhotovitel (žalovaná)
splnil svoji povinnost upozornit objednatele (žalobce) na nevhodnost pokynů,
jak ukládá § 551 obch. zák., má být podle názoru odvolacího soudu řešena, až
pokud bude sporná otázka nákladů na odstranění této vady. Z výše uvedených
důvodů odvolací soud částečně změnil rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž
okresní soud zamítl žalobu na odstranění vad díla v okapovém systému, u chrličů
vody, izolace podlahy v kuchyni a balkónových madel. Uzavřel, že v těchto
případech, ač soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci, neučinil
správný právní závěr. Při posouzení vady v půdním prostoru odvolací soud s
ohledem na důkaz provedený znaleckým posudkem dovodil, že tato vada se na
stavbě nevyskytuje. Pokud okresní soud zamítl žalobu v těch částech, v níž bylo
požadováno odstranění vad díla konkrétně popsaným způsobem, krajský soud
konstatoval, že nalézací soud učinil správný závěr, že způsob odstranění vad
musí zvolit sama žalovaná, což vyplývá ze samotného principu odpovědnosti
zhotovitele za vady díla. Jestliže navíc ze skutkových zjištění vyplývalo, že u
některých vad nebyla najisto postavena ani jejich příčina, nebylo namístě určit
přesný způsob odstranění vady. Pouhé uložení povinnosti vadu odstranit
nepovažoval odvolací soud v rozporu s ustálenou soudní praxí.
Proti tomuto rozsudku podali oba účastníci dovolání.
Žalobce podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu do všech jeho výroků.
Dovolává se přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vůči výroku rozsudku odvolacího soudu pod
bodem I., II. a IV. a přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s.
ř. proti výroku rozsudku odvolacího soudu pod bodem III. Za otázku zásadního
významu považuje, zda je možné uložit žalované, jako zhotovitelce díla,
konkrétní způsob odstranění vad díla, anebo zda způsob odstranění vad je vždy
věcí zhotovitele díla. Žalobce se domnívá, že je chybný závěr odvolacího soudu
i soudu prvního stupně, že soud nemůže uložit žalované, jako zhotovitelce díla,
konkrétní způsob odstranění vad díla. Žalobce dále nesouhlasí s odmítnutím
svého odvolání, pokud se odvolal proti výroku, jímž byla žalované uložena
povinnost odstranit vadu spočívající ve výkvětech na zdivu z lícových cihel, ve
zkřížení okna v bytě č. C 13 a odstranit vadu spočívající v narušení lakovaného
povrchu dřevěné konstrukce požárního schodiště bloku A, s odůvodněním, že mu
nebyla tímto rozhodnutím způsobena újma, neboť svoji újmu spatřuje v riziku, že
žalovaná zvolí nevhodnou technologii provedení opravy. Odvolacímu soudu dále
vytýká nesprávné právní posouzení, opírá-li jej výlučně o smluvní ujednání
účastníků v čl. X odst. 3 předmětné smlouvy o dílo, ač žalobce žaloval z titulu
odpovědnosti za vady podle § 560 obch. zák., když toto ustanovení účastníci ve
smlouvě nevyloučili; přitom odkazuje na čl. X odst. 1 dané smlouvy. Žalobce
rovněž namítá, že odvolací soud sice správně výrokem III. změnil rozhodnutí
soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna v tomto výroku vyjmenované
vady odstranit, ale odvolací soud pochybil, pokud se vyhnul rozhodnutí otázky
odpovědnosti za tyto vady. Domnívá se, že řízení tak proběhlo zcela mimo rámec
žalobního návrhu, když žalobce se domáhal jednak vydání rozsudku na provedení
konkrétních prací a výkonů, ale také určení, že tyto práce budou provedeny na
náklady žalované. Odvolací soud tak rozhodl v rozporu s hmotným právem, když
odpovědnost za vady ve smyslu obchodního zákoníku je vždy odpovědností za
výsledek (odpovědnost objektivní). Odvolacímu soudu dále vytýká, že ač vyšel ze
závěru, že řada vad má původ v projektu, nevypořádal se s otázkou, zda žalovaná
splnila svoji povinnosti upozornit objednatele – žalobce na nevhodnost pokynů
ve smyslu § 551 obch. zák. Namítá, že odvolací soud rovněž nedostatečně
posoudil námitku žalobce ohledně balkónových madel, jež byly zhotoveny v
rozporu s obecně závazným právním předpisem. Domnívá se, že bylo třeba i
zvážit, zda některé opravy díla neznamenají ve svém důsledku zhodnocení díla.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu i soudu
prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním směřujícím konkrétně do
jeho výroku pod bodem III., přičemž se dovolává přípustnosti podle § 237 odst.
1 písm. a) o. s. ř. Dovoláním napadá nesprávný výrok odvolacího soudu o
odstranění vady díla spočívající v nefunkčnosti okapového systému tak, aby v
něm nedocházelo k zamrzání, když samotný žalobce v průběhu řízení potvrdil, že
provedl na budově dodatečnou instalaci topných prvků a že k zamrzání okapového
systému již od roku 2000 nedochází. Žalované je tak uložena povinnost, která
již v minulosti byla splněna. Má za to, že v tomto případě rozhodnutí
odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části
oporu v provedeném dokazování ve smyslu § 241a odst. 3 o. s. ř. a zároveň byl
naplněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle § 241a odst. 2
písm. b) o. s. ř. Žalovaná dále poukazuje, že pokud jí soud uložil odstranit
vadu izolace podlahy v kuchyni, v jejímž důsledku dochází k promáčení, ze
skutkových zjištění vyplývá, že k promáčení nedochází v důsledku vady díla,
nýbrž proto, že žalobce, jako provozovatel kuchyně, nerespektuje pokyny a
podmínky, které byly stanoveny již v projektové dokumentaci, a které se týkají
způsobu úklidu tohoto prostoru použitím nadměrného množství vody jako postřikem
z hadice, což je výslovně v projektu zakázáno. V tomto případě rozhodnutí
odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části
oporu v provedeném dokazování ve smyslu § 241a odst. 3 o. s. ř. V otázce
posouzení nároku na odstranění vady izolace podlahy v kuchyni má za to, že je
naplněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle § 241a odst. 2
písm. b) o. s. ř., jestliže podlaha byla zhotovena v souladu s projektovou
dokumentací, s požadavky danými smlouvou a způsob zhotovení podlahy neodporuje
požadavkům závazných předpisů a norem. Pokud se týká výroku odvolacího soudu o
povinnosti odstranit vady spočívající v poškození balkónových madel, žalovaná
namítá, že takové povinnosti se žalobce svou žalobou nedomáhal, neboť požadoval
výměnu madel za madla z tvrdého dřeva s jejich nátěrem barvou, která odolává
povětrnostním vlivům. Domnívá se, že v tomto směru je řízení u odvolacího soudu
postiženo vadou ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud
napadený rozsudek odvolacího soudu v jeho výroku III. zrušil a věc v tomto
rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§
10a o. s. ř.) zjistil, že dovolání žalobce i žalované bylo podáno včas a
osobami k tomu oprávněnými (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenými
advokáty (§ 241 odst. 1 o. s. ř.).
Podle § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího
soudu, pokud to zákon připouští.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval posouzením dovolání žalobce.
Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu, tedy i v té části
rozsudku pod bodem III. výroku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu
prvního stupně v jeho zamítavém výroku tak, žalované uložil povinnost odstranit
v tomto výroku specifikované vady díla. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30.
října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č.
3, ročník 1998, pod číslem 28, jakož i v dalších svých rozhodnutích formuloval
a odůvodnil závěr, podle nějž k podání dovolání je oprávněn (tzv. subjektivní
přípustnost) pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu
nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší.
Rozhodnutím odvolacího soudu v uvedené části v daném rozsahu však nenastala v
poměrech žalobce žádná újma. Z tohoto důvodu je v tomto rozsahu dovolání
žalobce zjevně subjektivně nepřípustné (podané tím, kdo k němu není oprávněn),
a Nejvyšší soud je jako takové podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. b) o. s. ř. v
tomto rozsahu odmítl.
Je-li v uvedené části dovolání žalobce subjektivně nepřípustné, dovolací soud
se nemohl dále zabývat námitkami žalobce směřujícími do tohoto výroku rozsudku
pod bodem III. ohledně nesprávného posouzení otázky odpovědnosti vady a
namítanými vadami řízení.
Dovolací soud dále konstatuje, že dovolání žalobce je nepřípustné rovněž v jeho
části, v níž žalobce napadá rozsudek odvolacího soudu ve výroku pod bodem IV.,
kterým odvolací soud ve skutečnosti usnesením odmítl odvolání žalobce proti
rozsudku soudu prvního stupně, jež svým výrokem v odstavci I. uložil žalované
povinnost na provedené stavbě „Penzionu pro staré občany P.“ odstranit závady
spočívající ve výkvětech na zdivu z lícových cihel, odstranit závady
spočívající ve zkřížení okna v bytě č. C 13 a odstranit závadu spočívající v
narušení lakovaného povrchu dřevěné konstrukce požárního schodiště bloku „A“.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Ustanovení § 237 zakládá přípustnost jen proti usnesení ve věci samé a
ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání
proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání účastníka proti
rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolání v rozsahu směřujícím proti výroku
rozsudku, resp. usnesení odvolacího soudu, týkající se odmítnutí odvolání, není
podle uvedené právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu
přípustné.
Protože v uvedené části - směřující proti výroku IV. rozhodnutí
odvolacího soudu, týkající se odmítnutí odvolání - není dovolání žalobce podle
§ 236 odst. 1 o. s. ř. přípustné, dovolací soud dovolání žalobce v této části
bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl [§ 243b odst. 5,
§ 218 písm. c) o. s. ř.].
Zbývá posoudit, zda dovolání žalobce je přípustné podle § 237 o. s. ř. ve
zbývající části, směřující proti výroku I. a II. rozsudku odvolacího soudu.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za
podmínek uvedených v § 237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud
prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán
právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový
případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost
dovolání, jejíž podmínky stanoví § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána
tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a
dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce
zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo
dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s
hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o
věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž
rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen.
Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy,
jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v
posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich
judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v
rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem
rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího
soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně;
zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o
přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a
rozhodne o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není
založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu
má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává
tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v
ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí
odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní
právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými
dovolacími důvody.
Pokud žalobce v dovolání namítá, že odvolací soud ve shodě se soudem prvního
stupně nesprávně dovodil, že v rozsudku nelze zhotoviteli díla určit konkrétní
postup odstraňování vad díla, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadené
rozhodnutí odvolacího soudu nemá v této části ve věci samé po právní stránce
zásadní význam ve smyslu § 237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací
soud neřešil v této části otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem, a
dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že rozhodnutí v
napadené části po právní stránce zásadní význam má.
Zhotovitel odpovídá za to, že dílo bude mít vlastnosti sjednané nebo obvyklé, a
pokud tyto vlastnosti dílo nemá, je vadné, a je na zhotoviteli, aby uplatněné
vady odstranil. Za oprávněný nelze považovat požadavek, aby zhotoviteli byl
ukládán způsob odstranění vady díla. Odpovědnost, že vady díla budou odstraněny
řádně, leží na zhotoviteli díla. Není tedy namístě učinit závěr, že by odvolací
soud rozhodl v rozporu s hmotným právem, pokud potvrdil rozsudek soudu prvního
stupně, kterým byla žaloba na uložení povinnosti odstranit vady díla konkrétním
způsobem zamítnuta. Není možno rovněž přehlédnout úvahu odvolacího soudu, proč
nebylo namístě určit způsob odstranění vady konkrétním způsobem, jestliže ze
skutkových zjištění vyplývalo, že u některých vad nebyla jednoznačně určena ani
jejich příčina.
Dovolává-li se žalobce ve svém dovolání všech dovolacích důvodů uvedených v §
241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., je třeba připomenout, že
způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit při dovolávání se
přípustnosti podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je zásadně důvod podle §
241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Není jím naopak důvod,
kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o.
s. ř.) a vady řízení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Dovolací soud
se proto těmito dovolacími důvody uplatněnými v dovolání žalobce, směřujícími
do potvrzujícího výroku odvolacího soudu, nemohl zabývat.
Nemá-li tedy napadený rozsudek odvolacího soudu po právní stránce v uvedené
části zásadní význam a není proti němu v této části dovolání podle ustanovení §
237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud dovolání žalobce bez
jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 věty
první a § 218 písm. c) o. s. ř. v této zbývající části odmítl.
Nejvyšší soud se dále zabýval dovoláním žalované.
Dovolání žalované je v dané věci přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s.
ř., neboť bylo podáno proti rozsudku odvolacího soudu do jeho výroku III., jímž
byl změněn výrok rozsudku soudu prvního stupně. Dovolání vychází z možných
dovolacích důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř.
Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z
důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud
přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a §
229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
V otázce odstranění vady díla spočívající v nefunkčnosti okapového systému tak,
aby v něm nedocházelo k zamrzání, uplatnila dovolatelka dovolací důvod podle
241a odst. 3 o. s. ř. Ve smyslu uvedeného ustanovení lze dovolání odůvodnit
tím, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části
oporu v provedeném dokazování.
Dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., uplatněný
dovolatelkou, se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému
stavu; pro dovolací řízení významné jsou jen ty námitky, jejichž obsahem je
tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v
provedeném dokazování oporu v podstatné části. Podstatnou částí se přitom
rozumí takové skutečnosti, jež má odvolací soud za prokázané a které byly
významné pro rozhodnutí věci při aplikaci hmotného práva. Uvedenému ustanovení
odpovídá tvrzení, jehož prostřednictvím dovolatel zpochybní logiku úsudku soudu
o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuelně tvrdí-li, že soud z logicky
bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové
závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s.
ř. obsahuje dvě podmínky. První z těchto podmínek splní dovolatel tím, že
namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo
přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že
naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány
nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že
v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků
nebo které vyšly najevo jinak, je - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti,
pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů
neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133
až § 135 o. s. ř.
Dovolací soud dospěl k závěru, že v daném případě nastala situace, jež naplňuje
předpoklady tohoto dovolacího důvodu, protože odvolací soud skutečně pominul
rozhodnou skutečnost, jež byla provedenými důkazy prokázána a vyšla za řízení
najevo, a to, že uvedená namítaná vada díla již byla odstraněna instalací
elektroohřevu okapového systému (viz odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně
na str. 6), čímž je zabráněno zamrzání vody v okapovém systému. Odvolací soud
učinil tedy právní závěr o povinnosti žalované odstranit uvedenou vadu,
spočívající v nefunkčnosti okapového systému, na základě vadného skutkového
závěru o existenci vady.
Dovolání žalované je tedy v tomto směru důvodné. Protože nebylo možno dospět k
závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je v tomto napadeném rozsahu správné,
Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.),
napadený rozsudek odvolacího soudu v této části zrušil (§ 243b odst. 2, část
věty za středníkem, o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu v tomto rozsahu k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.). Právní názor dovolacího soudu je pro
odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud se dále zabýval dovoláním žalované, jímž napadá rozsudek
odvolacího soudu v jeho výroku III., jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu
prvního stupně v odstavci třetím v části výroku o zamítnutí žaloby na
odstranění vad díla v tomto odstavci specifikovaných tak, že žalovaná je
povinna odstranit vadu díla spočívající v poškození balkónových madel, kdy
žalovaná namítá, že takové povinnosti se žalobce svou žalobou nedomáhal, neboť
požadoval výměnu madel za madla z tvrdého dřeva s jejich nátěrem barvou, která
odolává povětrnostním vlivům.
Dovolací soud dospěl k závěru, že žalovanou uplatněný dovolací důvod podle §
241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. byl v tomto směru uplatněn důvodně.
Vadou řízení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. je mimo jiné to, že
výrok rozsudku není vykonatelný ve smyslu § 161 o. s. ř. pro svoji neurčitost.
Má-li být rozhodnutí vykonatelné, musí být předmět plnění vymezen přesně a
určitě (srov. judikát R 67/1995 publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek). Právě uvedenou vadou je řízení u odvolacího soudu poznamenáno.
Bylo-li žalované uloženo odstranit vadu díla spočívající v poškození
balkónových madel a nebylo-li zároveň uvedeno, v čem poškození balkónových
madel tkví, nelze se úspěšně domáhat výkonu tohoto rozhodnutí pro jeho
neurčitost.
Nebylo-li tedy možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je ohledně
uložení povinnosti žalované odstranit vadu díla spočívající v poškození
balkónových madel, správné, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a
odst. 1, věta první, o. s. ř.), napadený rozsudek odvolacího soudu v této části
zrušil (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, o. s. ř.) a věc vrátil
odvolacímu soudu v tomto rozsahu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 o.
s. ř.).
Nejvyšší soud se dále zabýval dovoláním žalované, jímž napadá rozsudek
odvolacího soudu v jeho výroku III., jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu
prvního stupně v odstavci třetím v části výroku o zamítnutí žaloby na
odstranění vad díla v tomto odstavci specifikovaných tak, že žalovaná je
povinna odstranit vadu izolace podlahy v kuchyni, v jejímž důsledku dochází k
promáčení. Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud nepochybil, jestliže
při přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně vyšel z předmětné platně uzavřené
smlouvy o dílo, zejména její části X., bodu 3., podle něhož je zhotovitel
(žalovaná) povinen v přiměřené lhůtě odstranit vady a nedodělky, i když tvrdí,
že za uvedené vady a nedodělky neodpovídá, přičemž náklady na jejich odstranění
v těchto sporných případech nese až do rozhodnutí sporu soudem zhotovitel, a
objednatel (žalobce) je povinen v případě pro něho negativního rozhodnutí sporu
uhradit zhotoviteli veškeré náklady vzniklé z tohoto titulu.
Správně odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně pochybil, nevzal-li
toto ujednání při rozhodování v úvahu, neboť pro rozhodnutí v dané věci za této
situace není podstatné, zda žalovaná za vady odpovídá, či nikoliv, ale
rozhodující je, zda byla vada prokázána. Jestliže tedy v kuchyni voda
prosakuje, jedná se o vadu, kterou je zhotovitel (žalovaná) podle smlouvy
povinen odstranit. Pokud žalovaná namítá, že v kuchyni voda prosakuje z důvodu
nesprávně prováděného úklidu žalobcem, jako provozovatelem, a že v tomto směru
rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v
provedeném dokazování ve smyslu § 241a odst. 3 o. s. ř., je třeba učinit závěr,
že tento dovolací důvod nebyl uplatněn důvodně, neboť nelze konstatovat, že by
odvolací soud ve smyslu tohoto ustanovení vzal v úvahu skutečnosti, které z
provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za
řízení najevo, nebo že naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly
provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Odvolací soud
vycházel z provedeného důkazu znaleckým posudkem a výslechu znalců Ing. J. B. a
J. V., z jejichž výpovědi vyplynulo, že v kuchyni dochází k promáčení podlahy,
kdy příčinu této projevující se vady spatřují v izolaci podlahy, na níž byla
použita lepenka, u níž je riziko, že bude propouštět vodu, a toto riziko se při
provozu kuchyně dalo předpokládat; podle znalců měla být použita jiná
hydroizolace podlahy, vhodná pro použití v provozu kuchyně, aby se zabránilo
možnému působení vody (viz rozsudek okresního soudu na str. 7 a 8).
Dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. nebyl tedy žalovanou v tomto směru
uplatněn důvodně.
Dovolací soud se dále zabýval nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §
241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým je pochybení soudu při aplikaci práva na
zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle
jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice
aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval
(vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v
důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní
normy).
Podmínky odpovědnosti za vady stanoví § 560 a násl. obch. zák. Dílo má podle
odst. 1 tohoto ustanovení vady, jestliže provedení díla neodpovídá výsledku
určenému ve smlouvě.
Ve smyslu § 560 odst. 2 obch. zák. zhotovitel odpovídá za vady, jež má dílo v
době jeho předání (§ 554 obch. zák.); jestliže však nebezpečí škody na
zhotovené věci přechází na objednatele později, je rozhodující doba tohoto
přechodu. Za vady díla, na něž se vztahuje záruka za jakost, odpovídá
zhotovitel v rozsahu této záruky.
Zhotovitel odpovídá za vady díla vzniklé po době uvedené v odstavci 2, jestliže
byly způsobeny porušením jeho povinností (§ 560 odst. 3 obch. zák.).
Toto ustanovení § 560 odst. 3 obch. zák. nepatří podle § 263 odst. 1 obch. zák.
mezi kogentní ustanovení. Zákon tedy umožňuje odchylnou úpravu odpovědnosti
zhotovitele za vady díla.
V daném případě si účastníci v části X. bodu 3. platně uzavřené smlouvy o dílo
dne 11. 8. 1994 sjednali, že zhotovitel (žalovaná) je povinna v přiměřené lhůtě
odstranit vady a nedodělky, i když tvrdí, že za uvedené vady a nedodělky
neodpovídá, přičemž náklady na jejich odstranění v těchto sporných případech
nese až do rozhodnutí sporu soudem zhotovitel, a objednatel (žalobce) je
povinen v případě pro něho negativního rozhodnutí sporu uhradit zhotoviteli
veškeré náklady vzniklé z tohoto titulu.
Pokud tedy ze skutkových zjištění vyplývá, že vada izolace podlahy v kuchyni
existuje a podle předmětného výše uvedeného ujednání ve smlouvě je zhotovitel
povinen ji odstranit bez ohledu na jeho námitky, že za vadu neodpovídá, resp.
bez ohledu na to, kdo za tuto vadu odpovídá, dospěl dovolací soud k závěru, že
odvolací soud nepochybil při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, pokud
uložil žalované tuto vadu odstranit. V uvedeném smluvním ujednání bylo
účastníky zároveň totiž dohodnuto, že teprve poté, až bude vada odstraněna,
bude řešena odpovědnost toho či onoho účastníka smlouvy o dílo za tuto vadu.
Jestliže tedy objednatel podle uvedeného ujednání uplatní u zhotovitele právo z
odpovědnosti za vady, má podle předmětného čl. X. bodu 3. uzavřené smlouvy
právo na to, aby zhotovitel vadu odstranil, tak jak je požadováno objednatelem
(žalobcem) v žalobě. Pokud i po odstranění vady díla bude zhotovitel trvat na
tom, že za vadu díla neodpovídá, může uplatnit svůj nárok z titulu vynaložených
nákladů na odstranění vady u objednatele, a pokud objednatel i poté bude
setrvávat na stanovisku, že za vadu odpovídá zhotovitel, bude na zhotoviteli,
aby uplatnil svůj tvrzený nárok na náhradu nákladů vynaložených na odstranění
díla u soudu, jak si ve smlouvě účastníci sjednali.
Rozhodnutí odvolacího soudu plně respektuje zásadu smluvní volnosti, podle níž
si účastníci mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od
zákona, jestliže to zákon v ustanovení § 263 odst. 1 obch. zák. pro úpravu
obchodních závazkových vztahů výslovně nezakazuje.
Dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., nebyl tedy žalovanou
v tomto směru uplatněn důvodně.
Protože žádný z dovolacích důvodů uplatněných žalovanou ohledně rozhodnutí
odvolacího soudu o povinnosti žalované odstranit vadu izolace podlahy v
kuchyni, v jejímž důsledku dochází k promáčení, nebyl shledán důvodným,
Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř. ), dovolání
žalované podle § 243b odst. 2 o. s. ř. v této části zamítl.
Odvolací soud v dalším řízení rozhodne o dosavadních nákladech řízení včetně
řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. března 2007
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu